Zimní vodohospodářská třicítka – Systém na bázi biologického reaktoru

Datum: 19.2.2013
Biochemické reaktory jsou dosud málo doceňovaným zdrojem energie. Jedním z takto periodicky vznikajících a zanikajících reaktorů je hrubojesenický ZVH 30 systém. Fáze vzniku, startu reakce, její průběh a zánik popisuje tento článek.

Key words
Biochemical reaction, blood blister, delayed start, overdelayed arrival, test ZVH20, test ZVH30, long-term depression, run for a long distance

Obr. 1 – Katalyzátor prostředí


1. Prolog
Prolog počíná seskupením biologických jedinců vstupujících do chemobiologické reakce vždy v pátek odpoledne až večer, postupným pomalým dotováním této biomasy do masívu ubytovacích zařízení obce Rejvíz, obvykle ve skupinkách 2-4 jedinců. Výjimkou bývá šaržovitá dotace skupin o velikosti 30 -45 jedinců. Tato nárazová dotace ovšem negativně reakci neovlivní, neboť tyto skupinky jsou již většinou pozitivně předresocializované pobytem ve společném transportním obalu. Postupné zatěžování chemobiologického systému je nutnou podmínkou správného rozběhnutí reakce. Oproti tomu předčasné najetí některých biologických jedinců 2-3 dny před reakcí nemá žádný, tedy ani pozitivní vliv na úspěšnost reakce a to i přes předávkování jedné ze symbiotických činností – pohybu lyží na sněhu.

Obr. 2: Příklad náhodně vybraného exempláře, nemající vliv na start biochemické reakce.


Takto postupně dotovaná biomasa vytváří po inicializační reakci spuštěné prezencí na místě hlavního reaktoru nepravidelné shluky o měnícím se počtu jedinců. Zajímavým prvkem je zde zejména migrační vlastnost jedinců, kteří volně přecházejíce mezi jednotlivými shluky vytváří  interflokulační vazby se zřejmým osobnostním otiskem v každém takovém shluku. Shodným pojivem a reakčním činidlem zde bývá ve většině případů reagent na bázi alkoholu. Zde již ale také dochází k prvním drobným poškozením některých jedinců. Dlouhodobým odloučením někteří více sociálně vyhladovělí exempláři předávkují reagenty, čímž dochází k lokálním disbalancím a drobným nehomogenitám systému. Hudebně vyhladovělí jedinci bez průběžné celoroční praxe potom také většinou končí s drobnými poškozeními typu blood blister. Celkově jsou ovšem tato drobná lokální poškození pouze nepatrným negativním snížením jinak bouřlivě rostoucí aktivity systému, připravujícího se na nadcházející reakci následujícího dne.

Obr. 3 – Start depresní reakce


2. Depresí k velkému třesku
Do časných ranních hodin dmoucí se aktivita systému dostane hned z počátku dne jednu velkou ránu. Zdánlivě bezproblémově rozvíjející se biosystém je podroben v čase 10:00, 10:15 a 10:30 šokové situaci zátěžového testu ZVH30 a ZVH 20. Biosystém tuto zvětšenou zátěž zvládá přes počáteční markantní depresi většinou bezproblémově, vyjma drobně poškozených jedinců – viz stať prolog, u nichž se projevuje nejhlubší deprese již ve stanovené časy začátku zátěžového testu a v jejich první třetině. Tato hluboká deklinace je zřejmá hned v počátku testu většinou opožděným startem reakce i  s následným zpožděným doběhem této reakce. Zajímavým fenoménem je potom depresní křivka těchto jedinců, u nichž je nejvyšší hloubka deprese právě v první třetině a poté reakční aktivita pozvolna narůstá, na rozdíl od zbytku biomasy, kde je tomu opačně. Na konci reakce, i když její průběh a délka je u jednotlivých exemplářů různá (2 – 6 hodin), je výsledná biomasa prakticky bez nehomogenit a disbalancí, vyjma drobných poškození typu blood blister.

Obr. 4 – Příklad náhodně vybraného exempláře v těžké depresi – pravděpodobně závěr první třetiny zátěžového testu

Obr.5 – Příklad náhodně vybraných exemplářů v lehké depresi – klesající křivka energetické aktivace

Takto kondiciovaný systém přechází po počáteční klidové fázi do fáze velkého třesku, který počíná kolem 20:00 SEČ shluknutím celého systému do jedné obrovité vločky naplněné nezměrnou energií, ze které ještě jako komety vystřelují na její povrch jednotlivá energetická pole, která nejlépe zvládla depresní fázi reakce a to vše za celebrace zbytku biomasy. Takto naakumulovanou energii nelze ovšem dlouhodobě udržet stabilní a vytváří tedy postupně další menší energetická centra vždy s vlastní mírně odlišnou formou generace energie.

Obr. 6 – Příklad energetických polí a jejich celebrace

3. Epilog
Výron energie předešlé noci a rána pomalu ustává poslední den, kdy jsou již energetická centra vyčerpána, biomasa je zklidněná a aktivní zůstávají pouze vazby mezi jedinci a původními shluky. Takto přepracovaná biomasa se rozděluje opět na skupinky o jednotkách, maximálně o desítkách jedinců a opouští hrubojesenický trojúhelník.


Poděkování
Děkujeme touto formou svatému Petru za výborné sněhové podmínky, pariglaciálním čtvrtohorním procesům za přiměřenou úpravu nadmořské výšky Rejvízu a jeho okolí a vědcům z Povodí Odry za každoroční snahu o znovunastartování biochemické reakce.

Ing. Antonín Vondruška, Ing. Michal Juříček, Ing. Milan Uher


Zdroje
www.zvh30.cz
Fotoarchív ASIO, spol. s r.o.

 

Kontakty

ASIO, spol. s r.o.
Kšírova 552/45
619 00 Brno
ID datové schránky: 9nwzka6

ASIO NEW, spol. s r.o.
Kšírova 552/45
619 00 Brno
ID datové schránky: z9g8vaw

tel.: 548 428 111
e-mail: asio@asio.cz
 


Chcete dostávat informace z oboru, pozvánky na akce, novinky a důležité informace? Přihlašte se!

required

required