Montáž pračky vzduchu v norském Sarpsborgu

27. 3. 2014

Tyto informace si ještě v rychlosti čtu na stránkách firmy a těším se na novou zkušenost v tak uznávané společnosti. Je asi půl jedné ráno a já se naloďuji se svým narychlo sbaleným zavazadlem do dodávky a vyrážím s parťáky z výrobny dokončit montáž pračky vzduchu. Jedná se už jen o menší úpravy, jak mně bylo prezentováno a taky by snad neměly nastat žádné problémy, jak jsem byl informován. Je to totiž má první zahraniční mise od nástupu do firmy a tak mám ještě trochu obavy z možného nedostatku zkušeností. Po asi 20 hodinách cesty přijíždíme na hotel a s únavou padáme na postel s vidinou brzkého vstávání.

Fabrika je opravdu rozlehlá a již u vstupu je patrné, že hlavním problémem bude si zvyknout na bezpečnostní opatření, registrace a protokoly, bez kterých bychom se dovnitř nedostali. Pro místní to je jistě rutinou, ale my, kteří nejsme ve standardních situacích přivyklí nosit neustále brýle, helmu, reflexní vesty, pevné boty a ideálně i sluchátka si těžce zvykáme. Již po chvíli je jasné, že bezpečnost práce a čistota pracovního prostoru tu hrají významnou roli. Fabrika je místy čistší než některé brněnské uličky a zákoutí a tak jen žasneme. Občas nám přehnaná opatrnost mírně zdržuje a komplikuje postup, ale nedá se nic dělat. Zejména tlakové zkoušky naší pračky vzduchu byly vyčerpávající. Náročné kontroly funkčnosti zařízení však byly vzhledem k jedovatosti plynu, který bude potrubím procházet, opodstatněné a nakonec dopadly s excelentním výsledkem, což potěšilo nejen nás, ale i naše kolegy.

Norové z firmy Purenviro, kteří s námi na zakázce spolupracovali, byli zpočátku velmi nároční v každém aspektu nejen ve funkčnosti, ale i vzhledu našeho zařízení. Nakonec se však ukázali jako přátelští a dobří hostitelé. Příjemným zpestřením, byly společné večery, které jsme trávili v restauračních zařízeních, jelikož pochmurné počasí nedovolilo prohlídku bývalého, hlavního, norského města Sarpsborg. Co mě osobně v Norsku však překvapilo, byla velikost místního stravovacího zařízení. Pro celou fabriku s 1050 zaměstnanci to byla pouze malá kantýna s jedním či dvěma jídly na výběr a to v omezeném počtu. Ukázalo se, že Norové nejsou takoví jedlíci jako my a oběd si přináší většinou studený z domova a vše pak dohánějí kvalitnější večeří.

Celá akce nakonec dopadla dobře, a zato bych chtěl poděkovat zejména zkušeným montérům z výrobny, Martinu Šašinkovi a Leoši Hrubcovi a také norským kolegům Aagemu Grimslandovi a Arnfinnovi Røemu za rady a předané zkušenosti během mé první a snad i ne poslední mise.

Ing. Michal Došek