Škola smyku a bezpečné jízdy

17. 4. 2014

Kurz se konal pod odborným vedením ostříleného závodníka Karla Kučery (závodník ve sportovním driftu) z firmy Mičánek Motorsport. Školení se zahrnovalo teorii i praktické jízdy na umělém kluzkém povrchu. Za všechny účastníky bych se s Vámi rád podělil o informace a zážitky z této akce a zopakoval pár zásad bezpečné jízdy.

Teorie aneb „na co myslet při jízdě“

Pro začátek desatero doporučení a zásad z naší teoretické přípravy, jak nejlépe přežít a nechat žít i ostatní v silničním provozu.

Řidičské desatero pro bezpečnou jízdu dle Karla Kučery

1.) Buď v pohodě (tzn. být fit, bez alkoholu, drog, být v dobré náladě, žádné hádky a stres za volantem, pohodlné obutí i oblečení)

2.) Vytvoř si podmínky (před jízdou si správně nastavit sedadlo, volant, opěrky, zrcátka.)

• Řidič je s vozidlem spojen zadkem-mozek dostává signály o pohybu vozidla a silách na podvozek.
• Sedadlo by mělo se sedadlem svírat úhel 90%. Větší úhel způsobuje pomalejší reakce, nedostatečné zapření při intenzivním brždění.
• Držení volantu tři čtvrtě na tři – max. pevné otočení bez přehmatu.
• Vzdálenost noh od pedálu - při maximálním sešlápnutí by měla být noha mírně pokrčena – při nárazu nedojde k okamžité zlomenině jako v případě plně narovnané nohy.
• Pás by měl být nastaven tak, aby šel nad ramenem, ale ne přes krk, neměl by být přes břicho ale přes kyčle – v případě nárazu nejméně zraní. Pro větší bezpečnost si pás ještě trochu utáhněte. I lidé vzadu popř. domácí mazlíčci by měli být připoutáni – v případě nárazu nezmasakrují osádku vozidla na předních sedadlech (podobně i těžký náklad či volné předměty ve voze).
• V zimě si očistit všechna okénka – sníží se riziko přehlédnutí chodce apod.

3.) Vnímej nepřetržitě

Řidič by měl mít přehled o dění před vozem co nejdále kam dohlédne, má pak více času na reakci, není překvapen. I když jedu ve smyku, dívat se ven do volného prostoru. „když se budu dívat na strom, na který mířím, určitě do něj narazím. Mozek podvědomě reaguje tak, aby se pohyboval směrem pohledu – může vám to zachránit život..

Za jízdy se nedívejte do mapy, neovládejte navigaci, netelefonujte, nepište sms, nejezte, nekuřte, nekrmte děti, neholte se a neprovádějte podobné blbinyJ Uvědomme si, že za ten okamžik můžete ujet desítky metrů.

Pozor na únavu – dodržujte přestávky na dlouhých cestách. Udělejte si pár dřepů, proběhněte se. Pozor na syndrom dlouhé cesty – nehoda se stane na posledním kilometru, když je vše téměř za námi.

4.) Vyhodnocuj a ověřuj – počasí, lokalita, stav vozovky, provoz, okolní dění, řidiči před námi, za námi nebo vedle nás, značky, omezení. Pozor na některé úseky, tzv. psychologická přednost – nedívám se na značku, mám pocit, že když jedu po velké rovné silnici, jedu po hlavní (což nemusí být pravda).

5.) Reaguj správně a včas – uvědomme si, že doba reakce na situaci je cca 0,3s u trénovaného jezdce-závodníka, vyježděný řidič v perfektním stavu a za pozornosti reaguje za 0,5s, unavený řidič 1,5 s. K tomuto času je třeba připočíst dobu reakce na ovládací prvek vozidla (brzda). Podle rychlosti pak lehce spočteme, kolik metrů za ten čas ujedeme. V případě hrozící srážky se snažit pokud možno uhnout do volného prostoru. Nejhorší varianta je boční náraz do stromu či sloupu, nebo zezadu do náklaďáku. Když už bourám tak čelně, pokud možno levým rohem vozu (na to jsou vozidla stavěna a náraz nejvíce pohltí deformační zóny. Nehoda do hlubší vody je také špatná varianta - snadno dojde k utonutí.

6.) Komunikujte – používejte blinkry, včas a dlouze. Nechovat se na silnici agresivně. Dle výzkumu se 60% řidičů setkává s agresivním chováním – může být způsobeno nedorozuměním

7.) Nepodceňuj (únava, stav vozovky, technický stav vozidla, močení) Pozor na mikrospánek – první projevy – vyjíždění z pruhu, zavírání očí, výpadky paměti kudy jsem jel.. Odpočiňte si a rozprouděte krev cvičením (dřepy, kliky, běhání).

8.) Nepřeceňuj – elektronické bezpečnostní systémy vozidla, řidičské schopnosti svoje i ostatních

9.) Zachovej klid a rozvahu – i když jsem ve smyku, blíží se kolize snažit se minimalizovat následky – zdraví, škoda

10.) Pamatuj na druhé – děti, chodci, zvířata – lze očekávat neočekávané chování. Děti se snadno rozběhnou, aniž by se dívaly, srny chodí často spolu – nesejmu první, chytím druhou. Když je přehledná volná silnice přede mnou i za mnou, není špatné držet se co nejvíce ve středu – mám více místa na manévrování.

Když budete toto desatero dodržovat, nezaručí vám to, že nebudete mít nehodu, ale vaše šance na přežití se zvětšíJ

Smyk, nepřítel řidiče – jak ho nedostat, jak ho zvládat

Další teoretická část kurzu školy smyku byla zaměřena na teoretické řešení krizové situace – co dělat když se dostanu do smyku, ztratím kontakt s vozovkou.

Je třeba si uvědomit, že s vozovkou nás spojují jen pneumatiky, přičemž styk pneumatiky s vozovkou je plocha ne o moc větší než lidská dlaň. Aby Vás pneumatiky v krizové situaci podržely, je nezbytné dodržovat určitá pravidla.

Pravidlo 4x4 pro pneumatiky

• Pneumatiky by měly být 4 stejné
• na všech 4 kolech
• neměly být starší než 4 roky
• měli by mít nejméně 4 mm hloubku vzorku.

Používat letní a zimní pneu podle povětrnostních podmínek. Univerzální pneumatika většinou neplní dobře funkci v létě ani v zimě.

Když už mám rozdílné pneu, tak kola v lepším stavu mít vzadu, bez ohledu na hnací nápravu – horší případ je, když se ve smyku utrhne zadek – vozidlo jde dopředu bokem, tedy nejzranitelnější částí vozu.

Krizové brždění – nejlépe si někde vyzkoušet – největší možnou silou dupnout na brzdu – jak říkal instruktor maximálně brutálněJ

Rozdíl vozů s ABS a bez něj.

Bez ABS – buď řídím, nebo brzdím. Když brzdím, nelze řídit, vůz ve smyku nemění směr.

S ABS – při brždění mohu i řídit – kola se přerušovaně otáčejí a nedojde zablokování, mohu směr korigovat

Pro brždění si nechat správný odstup – nejméně 2s. Pokud nelze, tak být alespoň připraven na pohotové brždění.

Smyk vozidla

Nedotáčivost vozu (většinou vozy s předním náhonem) do smyku jde přední část vozu – při smyku ubrat plyn, popř. ubrat natočení volantu, zkorigovat směr po opětovném chycení k vozovce. Rozhodně nezatáčet více, to ještě zhorší smyk.

Přetáčivost vozu (většinou vozy se zadním pohonem) do smyku jde zadní část vozu – nebezpečnější protože vůz jde dopředu bokem – při smyku sešlápnout spojku a protipohyb volantem

Aquaplaning – ztráta kontaktu pneumatik s vozovkou při vjetí do hluboké kaluže – vůz nesedí na vozovce, ale plave - nelze řídit, řešením je vyšlápnout spojku, řídit vůz v přímém směru – na zatáčení vůz nereaguje.

Aquaplaning ovlivňuje

• rychlost,
• hloubka vody,
• stav pneumatik
• váha vozidla.

Z toho vyplývá - jeďte do kaluže pomaleji, raději se vyhýbejte velkým kalužím, používejte dobré pneumatiky, a když máte plně naloženo, je to lepší ;-)

Praxe - aneb jak se do smyku dostali a jak jej zvládali

Další část školení bezpečné jízdy byla zaměřena na praktické vyzkoušení jízdních vlastností našich vozidel na mokré kluzké vozovce. Přepravili jsme se tedy na zkušební okruh v areálu brněnského auto-motodromu.

Zde jsme si nejprve natrénovali intenzivní brždění (slovy našeho trenéra tzv. brutální brždění). Brždění jsme zkoušeli nejprve z rychlosti 30 km/h a pak z 50 km/h. Potom jsme si odzkoušeli brutální brždění před překážkou (odhadnout kdy začít brzdit abychom zastavili před překážkou), a brždění před překážkou s následným vyhnutím (losí test). Pro namodelování chování vozu ve smyku zadní nápravy jsme si několikrát vyzkoušeli rozjet se na 30-50 km/h, vyšlápnout spojku a zatáhnout za ruční brzdu. Většinou následovaly velmi pěkné hodiny. Jakmile jsme se trochu naučili dostat vozidlo do smyku, začali jsme si také zkoušet, jak si s tímto smykem poradit, což se nám víceméně dařilo.

Poslední, a asi nejvíce oblíbená cvičení jsme absolvovali na mokrém kluzkém povrchu v zatáčce. Nejprve jsme si opět odzkoušeli, při jaké rychlosti a v jakém nájezdu do zatáčky se vozidlo dostane do smyku, a v další části jsme zkoušeli tento smyk korigovat. Pneumatiky a brzdy opět dostávali dobře zabrat, ale většinou jsme do toho šli s plným nasazením s vědomím známého přísloví „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Musím konstatovat, že většina z nás měla vlastní vozy, takže firemní flotila tolik netrpěla.

Po ukončení praktických jízd jsme se ještě všichni sešli hodnotili přínos tohoto kurzu. Všichni jsme se shodli, že to pro nás byl velmi poučný i zábavný den. Většina jezdců zkoušela takové kousky se svým vozem poprvé, a v provozu by se k takovým „testům“ neodhodlala. Děkujeme tedy za možnost zúčastnit se této akce, a doufám, že si i čtenáři tohoto stručného shrnutí odnesou nějaké poučné informace, či si alespoň zopakují zásady bezpečné jízdy.

Ing. Jaroslav Lev, Ph.D.