Lépe na tom byli ti, kteří vyrazili již v dopoledních hodinách. Odpolední cestovatelé si doteď bezpečně pamatují nehýbající se kolonu aut v okolí Martina, kde nabrali značný skluz. Na večerním brífinku jsme si zmapovali možnosti programu pátečního dne. Ráno jsme pak všichni společně vyrazili autobusem a dále zubačkou na Hrebienok. Skupina vedená pověřeným vůdcem „ex offo“ Petrem Čampou se vydala směrem na Téryho chatu, tohoto cíle dosáhli všichni včetně těch nejmenších prcků. Dále cestu přes Priečne sedlo na Zbojnickou chatu ve Velké Studené dolině pak absolvovali jen zdatní, neboť množství sněhu nebudilo v mnohých z nás důvěru k této „klouzavé“ trase. A tak jsme se vraceli již bez svého ex offo stejnou cestou zpět. Druhá skupina vyrazila z Hrebienku směrem na Skalnaté pleso, kde proběhla krátká pauza na svačinku. Na krátkou chvilku, kdy odpluly mraky, jsme se mohli dokonce kochat krásným výhledem na Lomnický štít. Jelikož plán toho dne byl nabitý, tak jsme v rychlém tempu pokračovali směrem na Zelené pleso. Po cestě jsme museli zdolat těžké stoupání na Velkou Svišťovku (2038) a následně ještě těžší klesání. Odměnou byl teplý čaj, pivo a polévka na chatě pri Zeleném plese. Ze Zeleného plesa jsme již sestupovali krásnou přírodou směrem k silnici, kde nás popovezl autobus zpět k penzionu.

Druhý den jsme se vypravili na Štrbské pleso, kde podle sil a možností jsme vytvořili více skupin, které podle zdatnosti absolvovaly trasy směrem na Popradské pleso, případně na Solisko. Tady ovšem zasáhly letošní povětrnostní vlivy. Je pravda, že Tatry za poslední roky výrazně mění svůj vzhled, kalamita před deseti lety zanechala spoušť v podobě pádu lesa o délce 50 km (tenkrát vítr dosahoval síly až 230 km/hod).

Skupina těch zdatnějších vyrazila ze Štrbského plesa po červené směrem na Kriváň, kam jsme ale neměli v plánu dojít, protože ranní počasí nevypadalo příliš přívětivě a navíc hrozilo, že Kriváň bude ještě pod sněhem. Pod Furkotskou dolinou jsme se tedy z této trasy odpojili a namířili si to na chatu pod Soliskom. Cesta byla poznamenána nedávnou Tatranskou bórou, která za sebou zanechala tisíce vyvrácených a polámaných stromů, takže jsme si často připadali jak na překážkové dráze než turisticky značené cestě. Na chatě jsme se opět odměnili polévkou a někteří i výborným medovníkem, přečkali jsme krátký déšť a když jsme potom vyšli, tak se již zcela vyjasnilo. Takže přesto, že to nebylo kvůli počasí v plánu, jsme neodolali a vydali se šplhat na Predne Solisko. Převýšení 253 metrů na velmi krátkém úseku se rovnalo místy lezení po žebříku na půdu. Na Predném Solisku krátký, ale krásný rozhled než se přivalil další mrak, který přinesl sníh a k úlevě některých členů naší výpravy, také nízkou viditelnost, takže se snížila výšková nemoc a závratě. Sestoupili jsme zpět k chatě pod Soliskom a pokračovali dále pěšky pod lanovkou až do Štrbského plesa. Ušetřené peníze za lanovku, která stála 8€ jsme využili na večerní relaxaci v blízkém termálním koupališti.

Večery na chatě pak probíhaly ve sdělování si zážitků z horských etap, v doplňování tekutin, ve sledování fotbalových přenosů i ve volném klábosení.

Helena Polášková