Vodohospodářská 50

21. 9. 2015

V pátek jsme nabalili Octávii, Transportér a Espace a vyrazili směr Praha. Dálnice byla naštěstí bez zácpy, tudíž jsme dojeli do Dejvic v dobrém čase. Z osobní zkušenosti vás upozorňuji, že pokud se plánujete v půlce cesty nechat vystřídat za volantem, je předem třeba pečlivě prohledat veškerá příruční zavazadla a obsahy kapes cestujících, jinak se vám může lehce stát, že dříve než odjedete z parkoviště, nastane degustační sezení jako ve sklípku, a rázem nebude nikdo další, kdo by se řízení ujal.

To, že jsme přijeli do Dejvic v 18:30, bohužel jen znamenalo, že čas ušetřený na cestě stejně strávíme ve frontě na registraci a ubytování. V nastalém zmatku trávíme čekáním skoro dvě hodiny, které nám nevykompenzuje ani pozdní večeře, k níž nám servírují vlažné brambory a studené uzené. Šárka chtěla zase něco extra, prý že má nějakou nechemickou dietu, na což jí kuchařka vydávající jídlo odvětila, jestli jí může to uzené polít máslem… Aspoň že to pivo mělo správnou teplotu. J Po večeři následovalo hýření v dejvické plzeňské hospodě a příjemný pokec mezi účastníky.

Sobotní ráno bylo sychravé a studené, vlezlá zima se nám drala pod dres. Rychle startovní foto a v 8:30 jsme vyjížděli na trať.

Hned na začátek nám byl naservírován výjezd nad Dejvice, asi pro zahřátí. Po příjemném, ale studeném, sjezdíku nás cesta zavedla do údolí Divoké Šárky, na jejímž konci nás čekala první kontrola. Díky momentálně nevhodné konstelaci vesmírných objektů se čelní skupině povedlo nasadit k trháku a ujet poslední skupině, načež se poslední skupina ztratila a stala se, aniž by to ovšem tušila, skupinou první. Původně první skupina ovšem mrzla na kontrolním bodě a čekala na „novou“ první skupinu. Prostě hvězdné objekty jsou hrozné potvory… Stejně jako počasí se i hvězdy nakonec smilovaly a tam, kde Bílá paní šla už dávno spát (hrad Okoř), jsme se navzájem zase potkali.

Následovala krásná a rychlá etapa do Vojkovic na oběd. Po skvělém guláši a pivu jsme pokračovali dalšími částmi tratě kolem Vltavy směrem na jih. Musím zdůraznit, že hlavní pole udělalo chybu, když minulo Únětický pivovar! Posilněni cukry jsme se vydali na poslední etapu s vrchařskou prémií, která končila na vršku Baba v Suchdole. Byli jsme odměněni výhledem na Císařský ostrov s pražskou čistírnou.

Sobotní večer jsme si užili, přestože kapela pojala tvorbu setlistu poněkud svérázně. Čest ASIÁkům zachránili Jarek s Marťou (umta umtata polka) a na závěr naší přítomnosti Lukáš (nedobrovolně) s Katkou (raz dva tři dva dva tři valčík). Jak kdosi správně podotkl, občas to vypadalo, že rozdávají volně nejen občerstvení, ale i něco na povzbuzení, neboť sledovat taneční kreace účastníků křepčících na Helenku Vondráčkovou, to bylo o břišní svaly. Ve zdraví jsme však dorazili okolo půlnoci do Dejvic a šli do hajan.

V neděli ráno jsme se rozdělili znovu - Lukáš, Katka a Šárka zamířili s koly do Brna, Marťa a Pavel s „Lvíčaty“ na turistiku okolo Amerik a Karlštejnu, Roman a Víťa na cyklo-výlet ,,po rovince okolo Berounky“. Bylo opravdu nádherně a obě skupiny si užily krásný den. Viděli jsme bizony/krávy/bůhví co, lomy Velká a Malá Amerika, Karlštejn.

Štěstí nám přálo a tak jsme se sešli na oběd. Krásně jsme se přecpali. Až tam někdy budete, zajděte si do Restaurace Pod Dračí skálou. Výborně vaří a jejich pečená kachna stojí za to!

Děkujeme všem účastníkům za ochotu se zmáčknout, za skvěle strávený víkend a za spoustu sdílené radosti a bolesti ;-)

Ing. Vítek Hurčík

P.S.: příští rok jsou hlavním organizátorem Brněnské vodovody a kanalizace a pojedeme okolo Brna! Těším se!