Zápach v roce 2016 ... vedly kroky politiků a občanů ke změně přístupu?

5. 10. 2016

Vedla tato vlna zájmu ke změně přístupu provozovatelů a orgánů státní správy? Jaké jsou aktuální požadavky na provozovatele obtěžujícího okolí zápachem? Jaké jsou technické možnosti se emisím zápachu bránit?

Úřední šiml a zápach

V současné době je obtěžování pachovými látkami definováno v zákoně 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší a prováděcím předpisem Vyhl. č. 415/2012 Sb. - Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Ačkoliv je zákonem stanoveno, že obtěžování zápachem je nepřípustné a vyhláška definuje vyjmenované provozy, které musí provádět opatření k omezení obtěžování zápachem, je zákon v boji proti obtěžování zápachem poměrně neúčinný. Na rozdíl od minulosti nejsou stanoveny žádné konkrétní limity, což je zřejmě celkem rozumné. Zákon však neposkytuje správním organům žádný jiný účinný nástroj, jak se vypořádat s provozem, který objektivně obtěžuje své okolí zápachem. V zásadě jedinou možnou obranou proti obtěžování zápachem je podnět krajskému úřadu nebo sousedská žaloba. Platí však, že pokud je zařízení produkující zápach provozováno v souladu se svým povolením k provozu, tak jako by problém nebyl. A vzhledem k tomu, že v povoleních k provozu vyjmenovaných dle Vyhl. 415/2012 Sb. nejsou limity produkce pachových látek většinou stanoveny, je producent zápachu často těžko postižitelný. Sousedská žaloba většinou přináší pouze finanční odškodnění, nikoliv jasný požadavek na omezení produkce pachových látek u producenta.

Co dost možná vyhovuje provozovatelům privátní nebo komunální infrastruktury, tak často nevyhovuje občanům a místním samosprávám. To vedlo v letošním roce ke vzniku Koalice občanských sdružení a obcí – KOSO, které se ve spolupráci se senátorkou Seitlovou snaží prosadit novelizaci příslušných právních předpisů ve vztahu k obtěžování zápachem.

Dotace na odstranění zápachu

První rozvíření v rybníčku českého zápachu přišlo, když v prvním čtvrtletí vydal SFŽP Výzvu č. 1/2016, která nabízela prostředky na pořízení technologií ke snížení emisí pachových látek. Bylo nabídnuto 25 mil. Kč producentům zápachu s maximální podporou 60 % a min. celkovou investicí cca. 900 tis. Kč. Žádost o dotaci byla dvoukolová, v prvním kole se odevzdával námět, ve druhém pak žádost s projektovou dokumentací a posudkem autorizované osoby. Lze se domnívat, že první kolo mohlo posloužit k získání alespoň částečného přehledu o množství lokalit s problémy se zápachem. Kromě medializovaných provozů obtěžujících zápachem se totiž celá řada producentů zápachu snaží držet spíše mimo pozornost. Z ohlasu na dotační výzvu usuzuji, že celá řada provozů, jež by o opatřeních proti zápachu běžně neuvažovala, se s příslibem dotačních peněz k "jistým problémům" se zápachem přiznala.

V době publikace zatím nebylo známo, kolik projektů podporu získalo, ani zda bude rozdělena celá alokovaná částka.

Lobbing za novelu zákona o ochraně ovzduší

Druhou vlnou v rybníčku českého zápachu byl uvedený vznik Koalice občanských sdružení a obcí. Tahouny sdružení jsou města Mimoň a Nymburk, kde dlouhodobě bojují proti producentům zápachu (vepřín, provoz povrchových úprav) bez zjevného úspěchu. Mimochodem Mimoňští se již dokonce rozhodli, že se vepřín pokusí získat v aukci, která bude vzhledem k insolvenci současného majitele probíhat v blízké době.

Zřejmou snahou volného sdružení je prosazení limitů pro obtěžování zápachem. V dubnu proběhla v Senátu ČR panelová diskuze na téma Znečistění zápachem - Otevřená otázka zákona o ochraně ovzduší , kde bylo téma také diskutováno. V době přípravy článku je však již zřejmé, že finálním čtením ve sněmovně prošla novela pouze s kontroverzními kontrolami topenišť.

Nutno říci, že informace o vypsání dotačního titulu pro producenty zápachu vyvolala ve slušně zaplněném Hlavním sále Valdštejnského paláce silně negativní ohlas. Nevoli příznivců sdružení KOSO lze shrnout slovy: „…podniky nás při své výdělečné činnosti obtěžují smradem a teď ještě dostanou dotaci, aby problémy vůbec řešily“. Přesto je zřejmé, že bez nějaké formy podpory se bude celá řada producentů zápachu nadále ke svým problémům stavět vyhýbavě.

Co to znamená pro provozovatele vodohospodářské infrastruktury?

Lze předpokládat, že nakládání s odpadními vodami bude i nadále potenciálním zdrojem problémů se zápachem, a tedy také možným terčem stížností občanů. Vzhledem k současné rozostřenosti právního prostředí v oblasti pachových látek lze provozovatelům doporučit přístup "dobrého souseda". Což znamená snažit se zejména v lokalitách, kde problémy již jsou, omezit nebo eliminovat produkci pachových látek. Je to bezpochyby nástroj, který mohou společnosti marketingově využít a zlepšit si pověst u veřejnosti. Existuje celá řada technických prostředků, které jsou k tomuto účelu vhodné:

  • sorpční filtry na šachty a vodohospodářské objekty,
  • biofiltry,
  • pračky vzduchu,
  • vysoce účinná fotokatalytická oxidace,
  • technická opatření na stokové síti a technologické optimalizace provozních souborů.

Odstranění zápachu
Obr. 1 – a) sorpční filtry v komínku, b) sorpční filtry na kanalizační šachty, c) jednotka fotokatalytické oxidace

Případné opakování dotační výzvy je pak určitě příležitost pro provozovatele a majitele vodohospodářské infrastruktury ke spolufinancování takových opatření. Již v tuto chvíli je známo, že jedním z příjemců podpory v rámci Výzvy č. 1 je Svazek obcí, který se dlouho potýkal se stížnostmi na zápach z jimi provozované ČOV.

Je také očekávatelné, že tlak na nastavení nějakých limitů bude trvat i nadále. Nicméně po zkušenostech s pevně stanoveným limitem 50 OU E z období před novelizací v roce 2006 budou zřejmě limity individuálně stanovovány, což je v Evropě poměrně běžná praxe. To by snad v případě osvíceného úředníka mohlo vést k rozumnému přístupu. Zkušenost z plošného měření obtěžování zápachem u cca 700 vyjmenovaných provozů totiž v minulosti ukázala, že celá řada provozů je terčem stížností a limit přitom nepřekračuje a naopak.

Mimo jiné i z důvodu urbanizace dříve neobydlených území v blízkosti ČOV je zřejmé, že boj se zápachem bude i do budoucna pro provozovatele a majitele vodohospodářské infrastruktury výzvou.

Ing. Ondřej Unčovský
http://www.asio.cz/cz/cisteni-vzduchu