Chytrá obec ... aneb aktuální stav decentrálu v ČR

9. 11. 2016

Základem, z kterého by se mělo vycházet, a i se při požadavku na veřejnou podporu vychází, jsou tzv. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací (PRVK). Praxe ale ukazuje, že tyto plány jsou často nereálné a je na nich zřetelně vidět, že nějaká jednotná koncepce řešení venkova v době jejich tvorby chyběla a bohužel stále ještě chybí. Nejčastější důvod, proč není možné podle PRVK postupovat, je prozaický – náklady na investice navržených řešení jsou mimo ekonomické možnosti konkrétních obcí. Paradoxně tak obce díky nekoncepčnosti vydaly stovky tisíc za něco, co jim je na nic a spíše naopak, brání jim to nyní v jejich rozvoji. Je proto třeba udělat si inventuru v reálných možnostech a možných technických řešeních a navrhnout směry, podle kterých se bude efektivně postupovat při zpracování nových PRVK, které budou jak dostatečně „ekologické“, tak i ekonomické. Němci takový postup, který práci na návrhu a jeho schvalování popisuje, mají více než deset let… no a přeložený do češtiny putuje v zákulisí českých legislativců cca stejnou dobu. Ale jsme nepoučitelní, dále zkoumáme slepé uličky a více než na zkušenosti sousedů dáme na lobbisty, neověřené informace, pocity a nereálná přání. A těch pár miliónů korun „investovaných“ (proprojektovaných) na průzkum slepých uliček nikoho moc (s výjimkou samotných obcí) netlačí – však byly částečně z dotací, tak co…

Za první oficiální a ocenitelný pokus udělat si inventuru v reálných řešeních lze považovat to, že Státní fond vypsal pilotní program „Chytrá obec“, v jehož rámci má být vzorově vyřešeno cca 10 obcí a následně budou vyhodnocena navržená a případně i realizovaná řešení. Z vyhodnocení by se pak vycházelo při stanovení podmínek podpory řešení decentrálu v budoucnosti. Součástí pilotního projektu jsou také technická řešení a vyhodnocení jejich dopadů do života občanů, obce a společnosti. Zajímavostí byla také silná marketingová podpora tohoto programu, která nadchla spoustu starostů. U některých dokonce nadšení vydrželo i po tom, co se potkalo s realitou konzervativních názorů na vodoprávních úřadech a i s tím, co našli doma ve stávajících PRVK. Škoda, že neumíme německy nebo nemáme pár tisíc korun na překlady. Několik takových projektů již proběhlo v Německu, a to i včetně jejich vyhodnocení, takže poučení z nich by nám ušetřilo čas i peníze, ale…

Myslím si ale, že než se začnou z rukávů dodavatelů sypat technická řešení, měly by být především jasné cíle. Ty by měly být reálné a měly by být řádně zdůvodněny a ne jen vyhlášeny bez komunikace s občany, kterých se to přímo dotýká, tj. měly by být v souladu veřejné zájmy se zájmy občanů v konkrétní lokalitě. To je to, co je především na nás, co by mělo být obsahem politického rozhodnutí, a co se nedá převzít např. z Německa. Občané na lokalitě by měli mít možnost se po seznámení s možnými řešeními rozhodovat pro to, co vyhovuje jejich stylu života a odpovídá jejich názoru na ekologii. A právě tato část potřebná k dosažení reálnosti chybí nejvíc – rozhodovací proces za účasti zainteresovaných občanů. První logický rozpor z jejich hlediska je v samotné legislativě a v úměrnosti požadavků. Hlavním úskalím je to, že pro každého jsou pro konkrétní lokalitu priority jiné (zemědělská produkce, rekreace, biodiverzita). Důležité je také morální a etické hledisko – může jedna větší skupina, nebo ještě hůř zástupci této skupiny, které se rozhodnutí přímo nedotkne, zatížit plněním zvýšených požadavků jinou menší skupinu, jejíž život to ovlivní přímo, a to bez toho, aby to ona menší skupina považovala za důležité, a to jen proto, že tato skupina není díky své velikosti dostatečně politicky silná nebo schopná odborné argumentace?

Demografie

Z demografických údajů vyplývá, že nejpočetnější jsou obce s počtem obyvatel 200-499, kterých je 32,5 %, dále že obcí s počtem pod 1000 je skoro 80 % a obcí s počtem pod 2000 pak dokonce 90 %. I přes to, že je proklamována snaha řešit problematiku odpadních vod v těchto obcích, tak skutečné kroky (dotační politika, způsob územního plánování, legislativa atd.) vedou spíše k odkládání reálných řešení. Všem trochu informovaným je zřejmé, že ne každá obec s 1000 EO najde mecenáše, který jí daruje 20 miliónů korun a  umožní tak budování centrální čistírny. Naopak z hlediska množství lidí žije v těchto obcích jen asi 10 % lidí (pokud to vezmeme z hlediska možnosti hájení svých zájmů a ovlivnění legislativy - voličů).

Tab. 1: Obyvatelstvo k 1. 3. 2001, území a obce k 1. 1. 2003 podle velikostních skupin obcí

Aktuální stav v čištění vod z pohledu velikosti sídel

Sídelní strukturu dlouhodobě tvoří více než 6 200 obcí, mezi nimiž převažují malé obce do 500 obyvatel (téměř 2/3). V podstatě m áme v ČR vyřešeny obce větší než 2000 EO (až na nějaké známé výjimky), i když ani to není tak docela pravda, protože zpřísněním požadavků na odtokové parametry se odstartuje nová etapa rekonstrukcí. Nové přísnější požadavky, a zejména pravidla pro poplatky za vypouštění nečištěných vod, vyvinou největší tlak na obce nad 1000 EO – lze předpokládat, že toto bude teď hlavní směr realizací v nejbližším období a na ty nejmenší obce a aglomerace dojde až následně. Tady je zatím, alespoň jak to vyplývá z navržené legislativy, stále nejméně jasná (nebo spíše nereálná) koncepce řešení – na jedné straně konečně začalo hledání možných reálných způsobů, na druhé straně v praxi u velké části vodoprávních úřadů stále vítězí tvrzení, které už praxe několikrát ukázala jako nereálné, že nejlepší z hlediska životního prostředí jsou jímky na vyvážení. Pro představu pár čísel ze statistik, i když zrovna čísla ohledně této oblasti se špatně hledají. Vypovídající obraz si ale lze udělat např. přes statistické údaje o bytech napojených na veřejné kanalizace a o bytech, které uvádějí, že mají jímku na vyvážení.

Tab. 2: Byty a řešení odpadních vod v obcích do 1000 EO

Uvedená tabulka (Tab. 2) potvrzuje předpoklad uváděný v literatuře – v ČR bude decentrálně pravděpodobně řešeno více než 10 % obyvatel.

Zkusme to ale domyslet do konce – jako příklad použijme obec, která má 1000 EO a odpadní vody poctivě vyváží na centrální čistírnu odpadních vod . Denně taková obec vyprodukuje cca 100 m ³ odpadní vody, tj. s výjimkou neděle by se v takové obci měly pohybovat dva fekální vozy. A naopak představme si nějakou větší ČOV, která by byla spádovou obcí, jak na ni přijedou desítky fekálních vozů za den. Nevím, nakolik je něco takového v praxi reálného a nakolik je to akceptovatelné občany. Já osobně bych jako zastupitel obce, která má větší ČOV, nechtěl, aby mi přes mou vesničku střediskovou jezdily řady fekálních vozů jen proto, že někdo takové řešení považuje za jediné možné a ekologické.

Vliv subjektivna na rozhodování o způsobu řešení odkanalizování obcí

Je všeobecně známo, že o řešeních podstatnou měrou rozhodují emoce (hlava si najde zdůvodnění toho, co chce srdce) a ty jsou často spojené s pozicí a postojem posuzovatele. Dokonce se dá říct, že dnes máme tolik znalostí, že si dokážeme zdůvodnit úplně všechno, a proto je důležitá dohoda na kritériích a pravomocích, a to, aby byl do rozhodovacího procesu zatažen vědomě se rozhodující a dostatečně informovaný občan.

Zjednodušující pohledy

Zjednodušující pohledy, úmyslné nebo neúmyslné, vedou k řešením, která ignorují jeden nebo více aspektů. Díky tomu jsou pak řešení poznamenaná nějakou chybou, která většinou způsobuje neefektivitu (zbytečně vynaložené náklady) nebo pozdní procitnutí po seznámení se s dalšími potřebnými úkony a náležitostmi, o kterých jsou koneční uživatelé informování až po tom, co je obtížné navržené řešení nějak změnit.

Takovými zjednodušenými pohledy jsou:
- Pohled nezainteresovaného alibisty – hlavně nemuset nic řešit, na prvním místě je bezkonfliktnost za každou cenu (zvláště když nejsem já ten, kdo bude náklady v budoucnu nést). Často je motivem nebo podpůrným elementem i lenost.
- Pohled lobbisty – prosadím to, na čem pak vydělám. Vědomě nebo nevědomě prosazuji řešení, na kterém vydělám, na uživateli, nákladech nebo dotacích mi nezáleží.
- Pohled vodoprávního úředníka – specifický pohled vycházející ze snahy o bezkonfliktnost vůči nadřízeným a vůči správnímu řádu s tím, že nákladovost a kvalita technického řešení jsou druhořadé.
- Pohled ekologa – může být úzký (vyřešte si problém jinde, hlavně ne na této lokalitě) nebo komplexní (hledání toho opravdu nejlepšího ekologického řešení). Protože ne vždy musí brát ohled na ekonomičnost, řešení může být ve výsledku utopistické.
- Pohled obyčejného občana - nemít problém a starosti, minimalizovat náklady (viz přirozený vývoj a stav ve většině stávajících obcí);
- Pohled obce a zastupitelů - buď hledám to nejlepší pro občany, anebo jen chci mít záležitost z krku, nebýt trestán a nemít problém, nebo bojuji za nějakou nátlakovou skupinu.
- Pohled politika – něco si z toho, že pomáhám, urvat nebo snaha opravdu pomoct.

Možnosti řešení obcí a jejich částí z hlediska ekonomického

Centrální a decentrální řešení

V poslední době se vedle velkých lokalit začíná klást důraz i na řešení menších lokalit a v těchto případech je pak ekonomická otázka ještě citlivější. V těchto případech pak logicky musí docházet ke střetům mezi klasickým centrálním řešením (voda i z velké oblasti je sbírána a přečerpávána do jedné centrální čistírny) a tzv. necentrálními možnostmi řešení, tj. čištěním odpadních vod na domovních čistírnách a v jiných dalších systémech, např. pomocí maloprofilové kanalizace. Decentrálním řešením je tedy v poslední době věnována zvýšená pozornost a ukazuje se, že to jsou pro menší lokality jednoznačně ekonomičtější řešení. Nově se pak decentrální řešení zkoušejí vyhodnotit i pro větší lokality a i v těchto případech (Lübeck) se ukazuje, že celkové náklady mohou být nižší než u klasických centrálních řešení, pokud se zvolí pokročilé alternativní postupy řešící dělení vod přímo u zdroje - např. s rozdělením vod na šedé, žluté (moč) a je k nim diferencovaně přistupováno.

Obecně platí, že na ekonomičnost řešení má podstatný vliv potřebná délka potrubních vedení. Logicky tak v soustředěné zástavbě vycházejí nejekonomičtěji ČOV soustřeďující vodu do větších čistíren. Naopak v roztroušené zástavbě vycházejí nejekonomičtěji individuální řešení. Z výsledků řešení je patrné, že náklady u ČOV např. pro 5 EO jsou vyšší než u klasických veřejných kanalizací v koncentrované zástavbě, naopak u skupinových ČOV už jsou nižší než u veřejných kanalizací, kde si, dá se říct, připlácíme za bezproblémovost.

S čísly se samozřejmě dá manipulovat - už jen tím, jakou zvolíme denní spotřebu vody. Docela podstatně pak náklady na provoz ovlivní chování vodoprávních úřadů, viz předepsaný způsob kontroly. Revize ČOV na ohlášení se v ceně provozu u domovní ČOV promítne cca 5 K  č/m ³ , postup požadovaný v NV 57/20016 Sb., tj. dvouhodinový slévaný vzorek 2x ročně, pak 20 Kč/m ³ .

Zajímavosti z řešení konkrétního projektu – aneb jak lze manipulovat s čísly

Jaký je rozdíl v tom, když jsou na domovní ČOV napojeni v průměru 2 lidé nebo 4 osoby? Cena za zpracování 1 m ³ odpadní vody bude cca 60 Kč/m ³ u ČOV pro 4 osoby a např. až 150 Kč/m ³ pro 2 osoby.

Jak prokázat, že je napojení domu na veřejnou kanalizaci výhodné?
- Srovnáte stočné, které konkrétní člověk bude platit (které je zprůměrované, a tedy s podporou dalších uživatelů) s náklady na provoz (včetně rozborů) u čistírny, na kterou budou napojeny např. 2 osoby.

Jak prokázat, že je veřejná kanalizace nevýhodná?
- Srovnáte investiční náklady pro odkanalizování roztroušené zástavby např. se solitérními nebo skupinovými čistírnami.

Obr. 1: Náklady konečných uživatelů domovních čistíren a stočné

Analýzy pro různé typy území

Pro jednotlivé typy území již existují obecné analýzy. Ty nejtypičtější jsou uvedeny v následujícím textu.

Analýza pro odlehlé a venkovské obce

Z ekonomického hlediska vychází jednoznačně nejvýhodněji individuální systémy a malé systémy (sdružení několika domů). Nízká populační hustota vylučuje (po stránce ekonomické) použití kanalizační sítě a centrálního čištění. Nejčastěji se předpokládá použití nízkonákladových technologií jako septik a zasakování nebo domovní čistírna a zasakování. Sídla s vyšší populační hustotou mohou mít jednoduché kanalizační a lagunové zařízení nebo jednoduchou biologickou čistírnu – např. jako vhodná se jeví maloprofilová kanalizace. Ze septiků a lagun sice hrozí znečištění podzemních vod živinami, ale z hlediska environmentálního lze taková rizika považovat za zanedbatelná. Tam, kde je pak potřeba uvažovat i s minimalizací zatěžování živinami, přicházejí v úvahu i nově vyvinuté technologie s dělením vod na moč a ostatní složky.

Analýza pro stávající městské oblasti

V dnešní době se pro tyto oblasti používají téměř výhradně centrální čistírny, což je řešení upřednostňované i po stránce dotační atd. Výhodou je soustředění problému na jedno místo, a tedy efektivnější proces čištění a kontroly vypouštění. Tyto systémy mají z hlediska budoucnosti řadu nevýhod - pokud by se např. uvažovalo se znovuvyužitím vody, pak budou neúměrně narůstat náklady na rozvod užitkové vody atd. Tj. ukazuje se, že ne vždy, a to zejména v oblastech s nedostatkem vody, jsou centrální systémy nejvhodnějším řešením. Známý je příklad jednoho sídliště v Lübecku (20 000 EO), které je řešeno tak, že vody jsou děleny, moč sbírána a zbytek po úpravě zasakován, přičemž toto řešení je provozně o 20 % levnější než klasická centrální čistírna.

Analýza pro země (oblasti) s nedostatkem vody

V těchto oblastech je vedle požadavku na co nejekonomičtější čištění nutno zohlednit i náklady na procesy umožňující znovuvyužití vody a na dopravu této vody do místa jejího použití. Po vyhodnocení těchto požadavků je pak výběr centrálního řešení spíše výjimkou, tj. většina studií došla k tomu, že ekonomičtější je decentrální řešení. Tj. buď individuální řešení u každého objektu (výhodou je jednoznačnost co se týká údržby a servisu), nebo skupinové, kdy si zařízení spravuje ten, kdo pak vodu využívá. Jsou však i lokality (např. olympijská vesnice v Sydney), které jsou řešeny tak, že vody jsou centrálně čištěny a pak existuje vedle rozvodu pitné vody i rozvod vyčištěné vody, která je odlišena barevně, a která se používá na závlahu, mytí automobilů atd. Tj. do rozhodování vstupuje i faktor životní úrovně v jednotlivých zemích.

Vyhodnocení různých variant

Při publikování hodnocení, anebo naopak při reprodukci různých srovnání, je třeba vždy znát podmínky a to, co je výsledkem srovnání. Jiný obraz se získá, pokud se srovnávají samotné provozní náklady, jiný pokud se zohlední i investice. Dále pak hodně záleží na tom, k čemu jsou tyto náklady vztaženy – na ekvivalentního obyvatele, na množství odpadních vod nebo na jiný parametr? Dále je podstatné, jak se započítá spoluúčast občanů. Dokonce jsou podstatně rozdílné náklady jednotlivých účastníků v rámci systému (konkrétně např. u nás doma – abych se mohl napojit na veřejnou kanalizaci, musel jsem si pořídit čerpací stanici).

Nejčastější stav v současnosti

Většina malých obcí přesně odpovídá statistickému přehledu. V obci jsou domy „řešeny“ jímkou na vyvážení, která ale ve skutečnosti není jímkou na vyvážení, ale mechanickým předčištěním před zasakovacím objektem, na který bychom mohli také nahlížet jako na biofiltr. Celé území pak v podstatě funguje jako podzemní anaerobní (možná i aerobní) reaktor s nárůstovými kulturami. Určitě takové řešení nemá problém s dosažením parametrů požadovaných pro obce do 500 EO.

… a tak několik přímo kacířských otázek:

- Potřebujeme za každou cenu mít pod touto obcí zdroj pitné vody, když odpovídající kvalita nebude dosažena ani po tom, co obec bude odkanalizována do nějaké ČOV mimo obec?
- Není to v podstatě to nejlepší řešení z hlediska ekologického – řešení v místě, bez dalších přídavných nákladů a produkce škodlivin z dopravy a dalšího zpracování?
- Není to i nejlepší řešení z hlediska tam bydlících občanů – nijak je to neomezuje a v podstatě mají náklady na likvidaci odpadních vod v jednotkách korun?
- Nevrátíme se nakonec oklikou k tomuto řešení jako k nejlepšímu možnému, a to s jen mírnými změnami např. v podobě nějaké sofistikované technologie s lepší kontrolou provozu?
- Nepodobají se obecné požadavky na udržitelnost právě takovému nějakému řešení?
- Jen to nebude amatérské nedovolené nakládání, ale nejprofesionálnější nejnovější přístup ( NASS )?

Příklad jednoho vyhodnocení uvedeného v KA 12/2013 – tentokrát s NASS

Správce kanalizace si ve spolupráci s obcemi nechal zpracovat studii proveditelnosti pro části obcí, které považuje za nevhodné z hlediska centrálního odvodnění. Nevhodnost vidí především v neekonomičnosti - vysoká investice v případě centrálního řešení by byla pro majitele neekonomická, navíc do svých úvah vzal i předpokládaný demografický vývoj, tj. stárnoucí obyvatelstvo na venkově. V tomto konkrétním případě se jednalo o obec v Německu se 46 obyvateli, průměrně 2,55 osobami na domácnost, vzdálenou od toku 1500 m, se spotřebou 78 l/EO. Vyhodnocení je provedeno z hlediska nákladů, které by musel hradit producent odpadních vod. Bylo posouzeno několik variant řešení (viz Tab. 3). Byl vyhodnocen dopad do ceny, kterou by občané zaplatili za rok za likvidaci odpadní vody (viz Obr. 2). Tímto způsobem pak bylo zdůvodněno, proč část obce neřešit napojením na veřejnou kanalizaci. Zajímavé je srovnání s postupy u nás – legislativa (vodoprávní úřady) v podstatě nutí uživatele k napojení, i když je to pro ně neekonomické.

Tab. 3: Variantní řešení použitá pro srovnání nákladů výše uvedenou obec

Obr. 2. Současná hodnota změn nákladů v průběhu sledovaného období

Obecné předpoklady pro řešení decentrálu

Východiska řešení

Při řešení obcí by se mělo vycházet ze zásad proklamovaných evropskou legislativou a dodržet následující:
- řešení realizovat co nejblíže místu vzniku problému,
- co nejvíce recyklovat,
- zvolit co nejekonomičtější a nejudržitelnější řešení.

Nové možnosti decentrálu

Díky rozvoji jsou nabízeny nové technologie reagující na nejčastější námitky vůči decentrálu:
- již je k dispozici zařízení na přenos dat a je tak možné efektivně řídit skupiny čistíren,
- máme k dispozici postupy a know-how pro minimalizaci odtoku z území – vody i živin (NASS).

Příklad řešení „chytré obce“ z realizovaného projektu

Použité „finty“:
- absence dešťové kanalizace, HDV a maximalizace využití srážkových vod ,
- minimalizace potřeby pitné vody,
- možnosti recyklace vod – šedá x bílá voda na splachování, šedá na závlahu, odpadní na závlahu ,
- individuální a skupinová řešení – klasická a v kombinaci s NASS nebo maloprofilová kanalizace.

Doporučení pro ekonomická srovnání

Investiční a provozní náklady jsou jedním z podstatných faktorů při rozhodování o volbě vhodné varianty. Zejména tam, kde se uvažuje s postupnou výstavbou, je třeba vyhodnotit jak celkovou koncepci, tak i celkové náklady. V Německu se osvědčila metodika vypracovaná skupinou LAWA, která umožňuje to, že vyhodnocení jednotlivých variant jsou srovnatelná. Dalším možným zdrojem, jak při srovnávání postupovat, je pak opět německá směrnice, a sice ATV A200. V České republice zatím žádná oficiální metodika není, což pak v důsledku umožňuje si s čísly „pohrát“ tak, aby vyšlo to, co chceme, aby vyšlo.

Obecně lze srovnávání nákladů podle těchto metodik rozdělit do několika pracovních kroků:
- vyjádření nákladů,
- finančně-matematické zpracování těchto nákladů podle různých ukazatelů,
- celkové vyhodnocení.

Použití tohoto postupu umožňuje však jen velice relativní posouzení jednotlivých možných variant. Proto byly postupně parametry pro posuzování doplňovány dalšími ukazateli, které je možné vyhodnotit, např. zásah do přírody, časové možnosti realizace, komfort těch, co budou napojeni nebo provozní spolehlivost.

Stanovení nákladů

Přesnost stanovení nákladů je odpovídající stupni zpracování projektu. Je třeba při tom vycházet z místních poměrů. V samotném srovnání se v první fázi nezohledňují příspěvky od třetích osob (dotace atp.).

Náklady jsou zpravidla tvořeny:
- Investičními náklady:
- nákup pozemků, odškodnění,
- náklady na přípravu projektu,
- náklady na přípravu stavby,
- stavební náklady,
- reinvestiční náklady.

- Provozními náklady:
- mzdové náklady,
- náklady na provoz (např. chemikálie ap.),
- energetické náklady,
- poplatky za vypouštění,
- náklady na likvidaci kalu,
- náklady spojené s uvedením do provozu.

Matematicko-ekonomické zpracování podkladů

Zde se srovnávají jednotlivé varianty s rozdílnými investičními a provozními náklady. Zpravidla proti sobě stojí varianty s vyššími a nižšími investičními náklady a jim odpovídajícími nižšími a vyššími provozními náklady, které je třeba srovnat pro určité časové období. Proměnné jsou při tom:
- životnost zařízení,
- úroky z úvěrů,
- vývoj stavebních nákladů v čase,
- srovnávací čas.

Přepisy LAWA nabízejí možné návrhy. Avšak pro každou zemi jsou tyto proměnné jiné. Důležité je, aby při provádění srovnání byly předem dohodnuty výchozí vstupní hodnoty a požadavky jako:
- doba, pro kterou se vyhodnocení provádí,
- odpisové sazby,
- výše reinvestic,
- zůstatkové hodnoty,
- doba výstavby a platby,
- doba návratnosti,
- úrokové sazby.

Vliv nákladů na poplatky

Výsledkem ekonomického srovnání jednotlivých variant by mělo být to, jak se odvádění vod promítne do plateb za odvádění odpadních vod. Tj. rozhodující by neměly být investiční náklady, ale náklady, kterými budou zatíženi občané.

Výsledné posouzení

Výsledné posouzení musí zohlednit nejen ekonomickou stránku jednotlivých variant, ale dát i přehled parametrů jednotlivých variant a popsat i další aspekty tak, aby toto posouzení mohlo být podkladem pro rozhodovací proces.

Závěr

Máme možnost volby – postupovat systematicky na základě nějaké debaty a dohody a dát řešení nějaký systém nebo nechat věci, aby se řešily samy, protož ony se nějak vyřeší, jen to asi bude méně efektivní a sebere to zúčastněným více času a nervů… a třeba až na úplném konci, po tom, co se budeme dívat do prázdné obecní pokladny, si uvědomíme absurdity, které jsme měli vidět hned na začátku rozhodování a o kterých jsme si mysleli, že už je někdo odpovědný „nahoře“, kterému odvádíme daně, má pod kontrolou.

Když se podíváme na nejnovější trendy v decentrálu, jako jsou NASS atd., uvidíme, že předběhly dobu a dokonce ani na samotných ministerstvech se zatím nedaří sjednotit názory na to, co je vlastně tím nejlepším řešením. Část bojuje za udržitelnost, a tedy nové přístupy a změny, a část brzdí z pochopitelných důvodů daných konzervativním přístupem. Takže v podstatě nic nového – klasický průběh změn. Jen z manažerského hlediska hodně neuspořádaný a těch subjektivních názorů a zájmů je tam víc, než by bylo optimální po stránce efektivity.

Skoro by se dalo říct, že zatím platí: Čím odpovědnější chování, tím více legislativních překážek. Nemáme jasno a neumíme se dohodnout ani na úrovni ministerstev, jak využívat krajinu, jak nakládat se zdroji a jak má prakticky vypadat udržitelný rozvoj.

Obrázek k zamyšlení o cílech na závěr:

Obec pro asi 100 EO nesmí zasakovat odpadní vody (zasakování lze podle legislativy v ČR povolit jen výjimečně), a tak by denně měl jezdit touto rekreační oblastí sem a tam fekální vůz (nepotkal jsem ho). Ale v případě, že by jednotlivé domy mohly zasakovat (podařilo by se změnit PRVK), pak by NV požadovalo např. pro tento penzion, z kterého je pořízeno foto níže, dosažení N _celk. do 20 mg/l.

No a ještě jedno provokativní foto, a sice související s rybáři a jejich požadavky na úroveň čištění vody z nemovitostí v sousedství chovných rybníků.

Ing. Karel Plotěný, Ing. Jan Vacek, Ing. Roman Sládek

Literatura

1. Korespondenz Abwasser (KA) 12/2013 „Nové systémy sanitace jako hospodárná alternativa ke konvenčním decentrálním systémům na venkově“.
2. Thomas K. V., et al.: Comparing illicit drug use in 19 European cities through sewage analysis. Sci. Total Env.432, pp. 432-439 (2012).