Plány rozvoje vodovodů a kanalizací kraje (PRVK)

1 Úvod

V současnosti dosáhla Česká republika toho, že jsou v podstatě odkanalizovány větší aglomerace než 2000 EO, podle závazku při vstupu do EU má zajistit i u menších aglomerací odpovídající řešení odpadních vod. Vedle toho jsme si dali i úkol dosažení dobrého stavu vod, což představuje mít vyřešený venkov jako celek, minimální odlehčení realizací HDV a mít pod kontrolou průmysl. Další omezení, které jsme si stanovili je sociálně únosná cena vody. Všechny tyto tři závazky pak v podstatě znamenají rovnici o třech neznámých jejímž výsledkem by měl být plán jako jich dosáhnout. U všech třech parametrů se předpokládá s tím, budou stanoveny individuálně v závislosti na lokalitě – což je logické. Povodí je specifické tím, jak je velké, jak je postaveno morfologicky, jak je ovlivněno zemědělskou výrobou. Obec pak velikostí a hustotou obyvatel a také tím jaké má možnosti získání prostředků na řešení. Co je asi nejpodstatnější se zmenšující se hustotou obyvatel rostou náklady na jednoho obyvatele, pokud má být obec řešena centrálně. A tak nejčastějším objektem rozhodování je, jestli odvodnit centrálně nebo decentrálně. Nově do rozhodování může vstoupit nástup sucha a  adaptace na změnu klimatu . Problémem zejména pro občany (obec) je, pokud se nechá ovlivnit nějakým názorem bez toho, aby si ho prověřila vícekriteriálně. Často tak obec vydá statisíce na projektovou dokumentaci bez toho, aby měla záruku, že zvolila řešení splňující obecné požadavky, a to nejlepší řešení pro občany. Odpovídají Povodí a Vodoprávní úřady za své požadavky, pokud vyžadují konkrétní řešení, které se ukáže nerealizovatelné?

2 Historie a současnost PRVK

2.1 Stav PRVK po stránce legislativní

Návrh plánu rozvoje vodovodů a kanalizací před jeho schválením kraj projedná s obcemi, vlastníky a provozovateli vodovodů a kanalizací v území, jehož se plán rozvoje vodovodů a kanalizací týká, s Ministerstvem zemědělství, příslušným správcem povodí a s příslušným vodoprávním úřadem.

V případech, kdy se plán rozvoje vodovodů a kanalizací dotýká ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod ryzích a přírodních léčebných lázní a lázeňských míst, zpracovatel návrhu plánu rozvoje vodovodů a kanalizací projedná tento návrh s Ministerstvem zdravotnictví, a dotýká-li se plán rozvoje vodovodů a kanalizací chráněných území a ochranných pásem v oblasti ochrany životního prostředí, zpracovatel návrhu plánu rozvoje vodovodů a kanalizací projedná tento návrh též s Ministerstvem životního prostředí.

2.2 Stav PRVK po stránce věcné

Stav PRVK je v jednotlivých částech republiky různý. Zejména u malých obcí obsahuje, co se týká odkanalizování neověřené vize (nerealizovatelné finančně jak po stránce investic, tak podmínek pro dotace) anebo alibistická řešení – obec bude řešena jímkami na vyvážení (což je neúnosné pro občany a zcela mimo hranice sociální únosnosti ceny vody. Důvodem pro neutěšený stav je všeobecně podporovaný názor, že decentrální řešení jsou nefunkční. Namísto zlepšování systému decentrálních řešení a přijetí odpovědnosti za jejich povolování a kontrolu vodoprávní úřady logicky podporují centrální řešení (jednodušší kontrola) nebo jímky na vyvážení (alibismus).

Stav je tedy takový, že PRVK zpracovává a schvaluje kraj, s obcí ho jen projedná, ale obec pak navržené řešení financuje a ekonomické dopady na občany nese sama. Dokonce je povinna ve stočném uplatnit veškeré náklady včetně nákladů na tvorbu fondu obnovy, což může dotlačit cenu stočného i na několik stovek korun za m ³ .

3 Dobrý stav vod a jeho dosažení

3.1 Souvislost mezi odkanalizováním obce a dosažením dobrého stavu

Dosažení dobrého stavu u co nejvíce sledovaných profilů je cílem, který si Česká republika dala za cíl při vstupu do EU. Odkanalizování aglomerací větších než 2000 EO je také zhruba hotovo, přesto stále většina lokalit v České republice nedosahuje dobrého stavu, k jehož dosažení jsme se zavázali před vstupem do EU. Např. v povodí Labe je to až 85 %, v povodí Dunaje pak 75 % [1]. Pokračovat v zavedeném způsobu, všechny domy, ať jsou od sebe vzdáleny, jak chtějí daleko, napojit na jeden kanál a ten dovést do jedné čistírny odpadních vod , nebo soustředit odpadní vodu v jímce a tu odvést na čistírnu, se ukazuje v řadě případů zjevně neekonomické a neudržitelné. Navíc tím i přes značnou investici k odpovídajícímu zlepšení nedochází, někdy tato investice má opačný účinek. Soustředěním vypouštěného zbytkového znečištění v místě čistírny dosáhneme v konkrétním místě zhoršení stavu a nastartování trofizace. V řadě lokalit, zejména tam, kde dochází k intenzivní zemědělské produkci, je centrální čistírna jako investice za několik desítek miliónů opatření, které stav toku z hlediska dosažení dobrého stavu ovlivní jen kosmeticky.

4 Ekonomické parametry

4.1 Požadavek na ekonomičnost řešení

Jednou z podmínek při zpracování PRVK uváděných v legislativě je ekonomičnost řešení. V prováděcí vyhlášce je hned v úvodu:

„Plán rozvoje vodovodů a kanalizací obsahuje koncepci řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely úpravy na pitnou vodu, a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod v daném územním celku. Navržené koncepce musí být hospodárné a musí obsahovat řešení vztahů k plánu rozvoje vodovodů, kanalizací pro sousedící území.“

4.2 Variantní řešení

Ekonomičnost je ale nejčastěji tím, co je diskutabilní. Není výjimkou, že obec má zpracovaný PRVK, který je z tohoto důvodu nereálný. Z praxe – viz případ ze Šumavy – obec 400 EO skládající se ze tří částí je řešena centrálně s délkou kanalizace kolem 9 km a výsledný investiční náklad je kolem 70 mil. Kč [2]. Již na první pohled je zřejmé (a měl by za to někdo být odpovědný), že obec vydala nesmyslně prostředky v řádech stotisíců korun na projekt, ze kterého vyplynula taková potřeba investice. Jen pro zajímavost obec pracuje s ročním rozpočtem 7 mil. kč. A když jsem zjišťoval, proč už vydali přes milion korun za takovou variantu, tak prý to bylo na popud vodoprávního úřadu, který by jim údajně jinou variantu nepovolil (což je nejčastěji uváděný důvod nereálných návrhů PRVK). V případě zpracování variantních řešení a odhadu nákladů u jednotlivých variant by k takové situaci dojít nemohlo.

4.2.1 Náklady jednotlivých variant

Se snahou odvodnit centrálně i malé a roztroušené lokality rostou enormně exponenciálně náklady. Není žádnou zvláštností investiční náklad i 350 tis. Kč na EO. Pokud by tyto náklady měli nést samotní lidé, kterých se to týká, cena za odvádění odpadních vod by pro mnohé z nich byla sociálně neúnosná. Pokud by se na odvodnění měli podílet solidárně všichni připojení (nebo i stát), což se dnes děje u větších lokalit, tak i pak by se úhrada na některých lokalitách s vysokým poměrem délky kanalizace na obyvatele dostávala za hranici sociální únosnosti. To stejné platí i pro vyvážení jímek – náklady na jejich instalaci a vyvážení jsou za oficiální hranicí sociální únosnosti, zejména pokud uživatelé dodržují všechna pravidla. Z vysoké ceny za vyvážení proto vyplývá i vysoké riziko, že provozovatelé budou hledat „náhradní řešení“ a bude docházet k nedovolenému vypouštění.

Příklady ceny (v Kč) za likvidaci odpadních vod (za m ³ ) při 20 letech životnosti objektu, hrubé orientační srovnání pro kalkulaci bez přípojek pro 4 EO a spotřebě 100 l/EO/den je uvedeno v Tabulce č. 1. Stočné je bráno jako příklad obvyklého stočného ve velkých městech, v případě propočtu pro malé obce by stočné bez solidárního přispění větší lokality činilo i stovky korun.

Tab. 1 – Orientační ceny za likvidaci 1 m ³ odpadní vody

Z čísel uvedených v tabulce vyplývá, že z pohledu sociální únosnosti a spravedlnosti bychom měli řešit odvádění odpadních vod, pokud to jde, centrálně, a pokud se to nevyplatí, pak decentrálně. Z decentrálních způsobů upřednostnit skupiny čistíren. U individuálních domovních čistíren se pak snažit minimalizovat provozní náklady (např. na vzorkování, odvoz kalu) a žumpy povolovat jen zcela výjimečně, což v podstatě nařizuje i legislativa – viz vyhláška 269/2009 Sb., kterou se mění vyhláška 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.

4.3 Solidárnost a její uplatnění [2].

Solidárnost je možné chápat více směry. V tomto případě jde o to, že náklady na odkanalizování finančně náročné části nesou všichni připojení na síť. Pochopitelné je to tam, kde je hospodárné z celkového pohledu. Solidárnost je nutné podporovat tam, kde jde opravdu o nejoptimálnější řešení celku jak po stránce sociální, tak i z hlediska celkové udržitelnosti. Naopak ji nezneužívat tam, kde jednáme nehospodárně jen z důvodů alibismu nebo ve prospěch nějaké organizace. Proto je podle mne potřebné, než využijeme institutu solidárnosti, hledat nejoptimálnější řešení problému s ohledem na konkrétní lokalitu (což je zvláště u zásobování vodou a řešení odpadních vod podstatné pro výsledek = dopad na sociální sféru obyvatel), řešení (varianty) komunikovat a v ideálním případě nechat na účastnících a přispěvatelích, aby se po seznámení se všemi dopady vědomě rozhodli… (viz lidé jednají ve shodě). Paradoxně pak může být nejsolidárnější řešení, kdy každý jedná sám a ostatní mu přispějí (nebo jen umožní takto individuálně jednat).

Cílem solidarity nemůže být přeci to, aby všichni byli stejně solidárně chudí, protože budou jednat neefektivně. Cílem by mělo být, aby všichni byli (solidárně) bohatí, protože budou jednat co nejefektivněji a bohatství, které vytvoří (díky menším nákladům), použijí k solidárnímu zohlednění těch, které znevýhodňují místní podmínky.

5 Adaptace na změnu klimatu

5.1 Příklad z praxe

Vyschlý rybník a masivní úhyn ryb. V období sucha teče v některý tocích pouze voda z komunálu. V oblasti jižně pod Brnem došlo v suchém roce k tomu, že odpar z rybníka byl větší než v té době skoro nulový přítok (nulový proto, že celá oblast je odkanalizována tak, že veškeré odpadní vody od cca 15 tis. obyvatel se čerpají mimo povodí). V době zpracování dokumentace odkanalizování tato možnost nebyla vzata v úvahu (měl na ni někdo upozornit?) a navíc Povodí umožnilo odběr vody z potoka na závlahu zahradnictví. Celkově se regulace povrchových vod mimo jiné i odkanalizováním stala nereálná – zejména chování v době minimálních průtoků. Otázkou je, kdo a jakým způsobem byl za vzniklou situaci odpovědný – zahradník, projektant, kraj, obec?

6 Ideální stav

6.1 Variantní řešení

Modely, kdy jediným řešením je buď centrální čištění, nebo jímka na vyvážení (přičemž toalety jsou splachovací), jsou již dávno překonané i v Evropě, a to hned po několika liniích. Například Německo oficiálně ustoupilo od snahy odkanalizovat celou zemi centrálně už v devadesátých letech, kdy si vyhodnotilo, že by takové počínání bylo jak neekonomické, tak i neekologické a „neudržitelné“ a podpořilo realizaci decentrálu po všech stránkách – ekonomicky (dotace), legislativně (jednoduché povolování a kontrola, reálné zdůvodněné požadavky), i metodicky (byly vypracovány postupy pro zpracování územních plánů a jejich posouzení z víceparametrových hledisek ve formě ATV směrnic).

6.2 Variantní řešení a jeho schválení z hlediska několika kritérií [3]

O konečném řešení by měli rozhodovat občané, kterých se to dotýká, po seznámení se s více variantami. Jediným kritériem nemůže cena, i když asi bude pro občany důležitá. Dalším důležitým kritériem může být komfort nebo odpovědnost za udržitelné řešení. To vše ovlivní cenu nemovitostí, zdraví, spokojenost občanů. Stav, kdy jediným kritériem pro volbu řešení je názor vytvořený často z doslechu, bez možnosti srovnání s dalšími variantami a schválený bez důkladného informování dotčených občanů je pro tyto občany nekorektní.

7 Chybné Rozhodnutí

7.1 Kdo odpovídá za chybné rozhodnutí?

Nejspíše asi nekonkrétní nevymahatelná legislativa, nebo že by:

• Kraj jako zpracovatel PRVK,
• Obec jako vyjadřující se,
• Povodí, Vodoprávní úřad jako vyjadřující se ve veřejném zájmu,
• Projektant?

7.2 Kdo odpovídá za škody za chybné rozhodnutí

• V případně zbytečně vynaložených nákladů na nereálnou investici?
• Za neudržitelné anebo pro občany předražené řešení?
• Za škody vzniklé chybným řešením – např. úhyn ryb viz Ponětovický rybník 2018 [4].

Obr. 2 – Úhyn ryb na Ponětovickém rybníku v roce 2018

8 Závěr

PRVK je nástroj k optimálnímu uspořádání krajiny. Legislativa, která jej ustanovila je však „díravá“ a tedy umožňující se chovat přímo proti základním ustanovením, a to jen na základě subjektivních pocitů. Vznikají tak značné škody jednak na životním prostředí, státu na dotacích a ve výsledku i občanům, kterým by realizovaná opatření měla sloužit ke zlepšení jejich – sociálních, ekologických a ekonomických podmínek.

9 Literatura

• VRANA, B.: Science Party Brno 2019 – přednáška na téma Nové znečišťující látky – zdroje, výskyt a charakterizace rizik
• PLOTĚNÝ, K.: Webové stránky firmy ASIO, červen 2017
• PLOTĚNÝ, K.: Udržitelnost jako hlavní kritérium při rozhodování o způsobu odkanalizování, Sborník přednášek ze semináře VHOS, a.s., Moravská Třebová
• PLOTĚNÝ K., 2019 – fotoarchiv autora

Plotěný Karel Ing. – 1. autor, ASIO TECH, s. r.o., Brno, Kšírova 552/45, 548428118, ploteny@asio.cz

Plotěný Michal Bc., MBA – 2. autor, ASIO NEW, s. r.o., Brno, Kšírova 552/45, 548428118, ploteny@asio.cz