Otázka skutečného stavu vědění

V rámci projektu, o kterém určitě v budoucnosti uslyšíte, proběhla příprava – brainstorming na toto téma. K debatě mám hned několik postřehů. Asi úplně největší problém je shodnout se na tom, jak jednotlivá školící témata pojmout. Podle mě je dnešní situace ve stavu znalostí díky působení lobby skupin tak deformovaná, že je těžké se v ní vyznat i pro odborníky. O to víc je alarmující, že pravdivé informace nemají politici, kteří mají o realizaci opatření (a legislativě) rozhodovat. Dokonce i odborníci často přejímají povšechné zavádějící informace o oblastech, ve kterých nejsou odborníci a přebírají je do svých mentálních modelů. Podle mého názoru je proto tvorba pravdivých ověřených mentální modelů k určitým tématům důležitá. Zejména i proto, aby nebyly deformované informace, které jsou součástí školících materiálů. Nejhorší jsou z tohoto pohledu polopravdy – platná část pravdy je zobecněna a to i na oblasti, ve kterých zobecnění neplatí. Často je to v ČR přenos informací z řešení velkých aglomerací až na např. miniaglomerace nebo solitérní stavby. Asi by tedy měla být vzdělávána i problematika kritického myšlení obecně.

Pilotní projekty

Z hlediska prosazení pokroku byly hodně ceněny pilotní projekty (ty jsou pak důkazem toho, že něco jde). Otázkou, jak prosadit inovativní projekty, které jsou často v konfliktu s legislativou, která je nastavena konzervativně a často je její stav výsledkem dlouhodobého působení lobby názorů. Dělat pilotní projekty úplně načerno? Nechat si je schválit úředníkem-hrdinou, který půjde proti oficiálnímu výkladu? Jak pokrok podpořit vzděláváním? Vychovávat k hrdinství, když víme, že aktivní jsou obvykle po zásluze potrestáni? Nebo tak dlouho a veřejně okopávat kotníky legislativcům, až se změní legislativa?

Legislativci často věří, že svým postojem chrání zájem společnosti (prevence), na druhé straně je ale skutečná velikost rizik tak zdeformována, že někdy jsou jejich reakce nedostatečné nebo opačně přehnané. Srovnejte si např. rizika způsobená léky a pesticidy, nebo odpadními vodami, odpady ze zemědělské produkce a kaly z  čistíren odpadních vod . Pokud se nad problematikou zamyslíme, často i jen selským rozumem rozeznáme, kdy jde o skutečnou hrozbu, a kdy jde jen o potenciální riziko. Například podíváme-li se na koncentrace, ve kterých se prokazatelně karcinogenní pesticidy ve vodě vyskytují a srovnáme je s koncentracemi léků a množstvím, které je obvykle podávané lidem v případě nemocí. Nebo si srovnáme rizika, která vycházejí z přenosu mikrobiálního znečištění (např. rezistence vůči antibiotikům) – riziko přímého kontaktu (návštěva nemocnice nebo kravína), riziko kontaktu s vodou, ve které se mikroorganismy nacházejí (přepad do odlehčovací komory ) a riziko potraviny, která byla zavlažována odpadní vodou .

Kvalita školení a použitelnost informací v praxi

Asi nejčastější příčinou neefektivního vzdělávání je to, že je pojato příliš široce, a tedy že přinese jen obecné informace. Nebo naopak podrobné informace jsou nudné v případě, že není vybrán správný segment posluchačů. Dalším problémem je to, že chybí brainstorming, jehož cílem by bylo získat názory všech segmentů majících vliv na rozhodovací procesy, ke kterým má školení probíhat. V praxi takový jednostranný přístup vede k šablonovitému rozhodování „podle názorů nadřízeného orgánu“. Ideální by bylo odpovídat školeným tématem na dotazy z praxe, tj. připravit si komplexní odpovědi na praktické dotazy . Získat odpovědi od legislativců a odkomunikovat jejich proveditelnost.

Ing. Karel Plotěný