ČOV v horách aneb ČOV z malých zdrojů znečištění

23. 7. 2021

Čistírny odpadních vod

Příspěvky byly zaměřeny na řešení venkova a přírodní způsoby nakládání s vodami, tedy problematiku, kterou aktivně skupina ČAO řeší i v rámci CzWA a projektu VENKOV. Téma bylo pojato z nadhledu. Byly shrnuty důvody, proč je potřeba k venkovu přistupovat jinak než k řešení městských aglomerací a zdůrazněny principy, kterými by se řešení měla ubírat.

V úvodu Ing. Plotěný poznamenal, že v době, kdy se nové části měst řeší s ohledem na udržitelnost, odolnost a akceptovatelnost od obyvatel, není důvod, aby se tak postupovalo i u obcí. Voda, sucho, udržitelnost, cirkulární přístup, to všechno by mělo být při rozhodování o vodním hospodářství provázáno a měla by to podporovat i legislativa.

V prvním příspěvku, který seznamoval s novinkami v legislativě ve vodním hospodářství, si posteskl, že například v novém vodním zákoně, který si dal za cíl reagovat na sucho, se žádné proaktivní změny podporující udržitelnost, cirkularitu nebo sucho neobjevily. Několik kosmetických změn asi zlogičtilo rozhodování kolem domovních čistíren odpadních vod , avšak výklad a švejkovský přístup některých úřadů uplatnění změn moc nepomáhá a v udržitelně nakonec nevyznívá. Stále například platí, že odpadní vodu z rodinného domku mohu vyčistit a zasáknout, ale šedou vodu (vodu ze sprch) nějaké provozovny nebo i chaty horské služby bych měl odvážet na čistírnu odpadních vod , nebo postavit i několik stovek metrů dlouhou kanalizaci jen proto, že nejsou taxativně v zákoně vyjmenovány. V praxi se setkáváme s tím, že úřady nechtějí povolit čistírnu, kterou by si majitel vyráběl vodu na závlahu v době nedostatku vody (zákaz zalévání pitnou vodou), proto, že v obci je kanalizace a všechny odpadní vody tedy musí na kanalizaci. Nebo paradoxně s tím, že úřad nechce povolit jímku na vyvážení u zahradní chatky proto, že přednost má mít domovní čistírna a naopak pár kilometrů odtud mají problém s povolením domovní čistírny, protože povodí je generálně proti domovním čistírnám, a tak úřad požaduje jímku na vyvážení, a to i přes kladné vyjádření hygienika a nepřístupnost lokality fekálnímu vozu. Prostě chybí možnost (a odpovědnost) rozhodovat tak, aby to bylo to nejlepší pro danou lokalitu a samotného uživatele. To by ale znamenalo změnu přístupu úřadů (viz Holandsko a legislativa prioritně podporující udržitelnost) a i obyvatel (vytvoření povědomí a odpovědnosti za své počínání). Což jsou v obou případech nakonec úkoly pro politiky.

Technické problematice se věnovaly hned tři přednášky. Ing. Miloš Rozkošný prezentoval poznatky z projektu na využití mokřadní vegetace na ozelenění pláště budov a zároveň k čištění nebo dočištění odpadních vod. Představeny byly zajímavé dosavadní výsledky účinnosti čištění pro základní ukazatele znečištění odpadních vod, včetně dusíku a fosforu, účinnost eliminace mikrobiálního znečištění, poznatky z průzkumu nitrifikačních procesů. Pro posluchače pak byly zajímavé informace o limitech provozu podobného čistícího systému v našich klimatických podmínkách (zimní provoz). Do budoucna bude určitě zajímavé, jak se k takové aplikaci v rámci modro-zelené infrastruktury postaví legislativa.

Zemním filtrům a zkušenostem se závlahou odpadními vodami se věnoval prof. Šálek, který má bohaté (i mezinárodní) zkušenosti s těmito technologiemi. Na jeho přednášce bylo zajímavé sledovat, jak se obor i možnosti výzkumu vyvíjejí a zároveň jak některé problémy zůstávají, a jak se některé přírodní procesy nemění. NBS – tj. přírodní řešení mají určitě své místo pro konkrétní lokality a jejich význam roste s ohledem na nově posuzované parametry řešení jako je uhlíková stopa, udržení vody v krajině nebo odolnost. Během semináře se o slovo přihlásil Ing. Klicpera, který přednáškou na konci semináře jen potvrdil, že vegetační ČOV o velikosti 500 EO i po dvacetiletém provozu dosahuje zajímavých odtokových parametrů (BSK pod 10 mg/l) a to při minimálních provozních nákladech a úkonech spojených s provozem.

O rizicích ze závlahy odpadními vodami z malé obce byla přednáška, která prezentovala dosavadní výsledky ze závlahy dřevin, a to jak po stránce ovlivnění růstu (jednoznačný přínos díky živinám obsaženým v odpadní vodě), tak i po stránce ovlivnění podzemních vod. Výsledky, co se týká základních parametrů, podpořily názory profesora Šálka na minimální ovlivnění podzemních vod a půdy a navnadili posluchače na to, aby čekali na výsledky týkající se „moderních“ polutantů, jako jsou léky a mikroplasty. Bude asi nakonec zajímavé dát na jednu misku přínosy (dřevní hmotu, náklady na likvidaci vod) a na druhou ovlivnění životního prostředí. Už na první pohled je ale z výsledků zřejmé, že závlaha, pokud je prováděna řízeně, není vypouštění do vod podzemních.

Seminář uzavřel přednáškou o mezinárodním projektu CIRCAGRO Ing. Holba. Samotný projekt, na kterém se účastní jedenáct evropských zemí, má za cíl ukázat prospěšnost cirkulárního přístupu v otázce optimálního a co nejudržitelnějšího využití odpadů obecně na výrobu hnojiv a zlepšení kvality půd navýšením obsahu uhlíku. Tedy ukazatele, ve kterém Česká republika patří k těm horším v Evropě a projevuje se to mimo jiné pak v biodiverzitě, schopnosti půd využívat přirozeně živiny nebo zadržovat vodu. V rámci uvedeného projektu se mimo jiné v ČR zkoumá aplikace přebytků upravené syrovátky na výnosy pšenice a kukuřice a také na změny ve složení a struktuře půdy. Obdobně se v jiných zemích a různých půdních a klimatických podmínkách zkoumají i další dnes nákladně likvidované odpady (suroviny, zdroje) uhlíku. Z těch nejzajímavějších jsou to odpady z bioplynek nebo čistírenský kal .

Prezentace najdete na stránkách www.czwa.cz , videozáznam pak na https://www.czwa.cz/webinar-cov-v-horach-CZ469

Ing. Karel Plotěný