Jde to i bez chemie

1. 9. 2022

Čistírny odpadních vod (ČOV)

Obvykle právě je okolnosti nutí se zajímat o to, jaký vliv mají prací prostředky na provoz čistírny odpadních vod a návazně i o to, co způsobí závlaha vyčištěnou vodou, a co ve vyčištěné vodě zůstane po vyčištění např. kvůli zasakování v blízkosti domu.

Z článku a hodnocení v  dTestu vyplynulo z tohoto pohledu hned několik zajímavostí a sice:

Prací prášky mají různá složení, a tím pádem fungují různě na různé druhy skvrn, paradoxně někdy stačí i voda samotná.

Co se týká účinností a vztahu k ceně, tak tam závislost není – nejdražší prášek není ten nejlepší a nejméně účinný není nejlevnější. Obvykle se bavíme o cenách za jednu dávku prášku na praní v rozmezí 2-6 Kč, což ani při 6 Kč/dávku nějaké velké finanční zatížení domácnosti nepředstavuje i kdybychom prali jednou denně.

Typické jednoduché ekologické prášky jsou, co se týká účinnosti (universálnosti = schopnosti odstranit všechny druhy skvrn) méně účinné. Ale existují i složitější ekologické prášky, mezi prověřovanými prášky byl i prášek, který je špička i co se týká účinnosti praní (universálnosti odstranění skvrn), i co do nulového obsahu škodlivých látek.

Jde to i bez chemie _ ČOV _ ASIO

Závěr

Při pohledu na článek jsem si dal za úkol hledat odpověď na otázky – existuje neškodný prací prostředek? Může být dostatečně účinný a cenově dostupný? Z článku a tabulek vyplynulo, že takový požadavek je splnitelný. V hodnocené nabídce pracích prostředků je takový prací prášek, který patří mezi nej co se týká prokázaných vlastností pro praní a zároveň bezkonfliktní co se týká obsahu škodlivin – bez LAS a dalších toxických příměsí (endokrinní disruptory atd.). Jen možná méně voní a cenově je při 5 korunách za jednu prací dávku cenově mírně nadprůměrný. Pro ty, kteří by přeci jen upřednostnili za každou cenu cenu a zároveň zohlednili množství škodlivin, se nabízejí levnější ekologické prostředky s mírně nižší účinností na některé druhy skvrn.

Kombinací těchto dvou typů přípravků – dražšího na více znečištěné prádlo (ale bez škodlivin) a levnějších ekologických na méně znečištěné, by se dokonce daly uspokojit všechny požadavky co se týká ceny a kvality, a při tom minimalizovat únik škodlivin do prostředí… Alespoň to z článku a provedených hodnocení logicky vyplývá. Splněny by tak byly všechny aspekty udržitelnosti – účinnost, cena i dopady na ekologii. Tak že to jde…

Zjednodušeně – obvykle použiju jednoduché „mýdlo s jelenem“ a když mám něco špinavějšího, tak sáhnu po něčem složitějším a účinnějším (ale ekologickém) …

Závěr z hlediska udržitelnosti

Chceme se udržitelně chovat, i když se nás to zdánlivě netýká? Většina obyvatel (96 % připojených na veřejnou kanalizaci) má odpadní vody jednoduše vyřešené jejich vylitím do výlevky a v podstatě nekontrolovatelným vypuštěním do veřejné kanalizace. Další souvislosti je nezajímají. Co se týká domácí chemie, o použití toho, kterého přípravku pak hlavně rozhoduje marketing, obal, subjektivní názor na účinnost, cena a to, co se děje po zbavení se odpadní vody (často nejen vody) je při rozhodování o koupi většinou nepodstatné.

Možná se dá jít v zobecňování ještě dál a konstatovat, že globalizací se snižuje odpovědnost za vlastní chování. Neměly by tedy za globální chování přijímat o to větší odpovědnost ti, kteří občany zastupují a instituce k tomu zřízené, a v zájmu občanů nastavovat udržitelnou legislativu? Není něco špatně, když pak kal z velkých čistíren odpadních vod je i díky kvalitě vypouštěných komunálních vod nepoužitelný přímo do zemědělství? Existuje nějaký způsob, jak občany motivovat a kontrolovat?

A není chybou, když například i u domovních čistíren odpadních vod tento názor co se týká nepoužitelnosti kalu a vody automaticky přebíráme? Není to dokonce jedna z předností domovních čistíren, že občané jsou donuceni (velká většina to dělá ve vlastním zájmu) s ohledem na provoz čistírny k odpovědnějšímu přístupu a tím pádem i k menšímu negativnímu vlivu na prostředí?

Ing. Karel Plotěný