Po stránce technologické jde o zařízení se zdrojem se značně rozkolísaným přítokem. Vzhledem k tomu, že jde převážně o rekreační lokalitu, byla na základě vstupních údajů navržena vícestupňová čistírna. Tato se skládá z mechanického předčištění s lisováním shrabků s obtokem na ručních česlích, lapáku tuku s dávkováním enzymatických přípravků a provzdušňováním a  čerpací stanice odpadních vod , která čerpá vodu do biologické linky, která je vícestupňová. Pro zimní období je navržen SBR reaktor pro minimální kapacitu 20 obyvatel, pro letní období je navržena kontinuální dvoulinka s denitrifikací, nitrifikací a dosazovacími nádržemi, kdy se původní SBR ze zimního období využívá při zvýšené hladině jako směšovací nádrž a anaerobní reaktor. Nedílnou součástí biologické linky je i kalová nádrž, která se využívá pro meziskladování přebytečného kalu, částečné naočkování biologické linky před hlavní sezónou a následně k uskladňování kalu po sezóně, před jeho postupným odvodňováním na vegetačním filtru. Dalším stupněm čištění je dezinfekce vyčištěných odpadních vod na jednotce UV záření. Po průtoku měrným Venturiho žlabem je voda zasakována přes akumulační tunely AS-KRECHT přes pískové lože až do brakických vod, neboť ČOV leží v pobřežním pásmu.

Po stránce logisticko-dopravní jde o poměrně složitou lokalitu, neboť místo stavby, ač leží v Evropě a na Korsice, není přístupné po silnici. A tak byly veškeré komponenty nutné pro výstavbu a technologickou montáž přepravovány nejdříve kamiony, poté lodní dopravou, opět dopravou silniční až na místo překládky, kde byly přebaleny pro další dopravu vrtulníkem, který je po jednotlivých částech s hmotností do 300 kg dopravil až na místo stavby. Rovněž doprava nářadí, nástrojů a montérů pro montáž se odvíjela v podobném duchu – pouze s rozdílem poslední štace, která se prováděla ne helikoptérou, ale lodí.

Architektonicky mělo jít o stavbu, která zapadne do místní krajiny tak, aby ani oko turisty, zhlížejícího z okolních dvoutisícových vrcholků nemohlo zaznamenat, že jde v podstatě o stavbu s průmyslovým účelem. Tak často docházelo k disproporcím mezi architektonickými požadavky a požadavky technologické funkce a následné „provozovatelnosti“ zařízení. V důsledku je nakonec celá betonová stavba obestavěna kamenným obložením, dokonce i zhlaví nádrží je obloženo drobným kamenem, také veškeré nerezové konstrukce včetně pochůzných lávek, jeřábků, ale i kompozitová víka jsou natřena v předepsaném odstínu barvy odpovídající místní barvě skalního masívu.

Vlastní výstavba betonových konstrukcí byla vzhledem k nedostupnosti místa velmi komplikovaná. Přeprava připravené betonové směsi nepřicházela v úvahu a tak vše, kromě přivezeného cementu, proběhlo z místních zdrojů. V blízkém řečišti byly vytipovány jednotlivé frakce kameniva pro betonovou směs a na stavbu byly na pontonech dopraveny potřebné stroje na výrobu a zpracování betonu. Tyto komplikace stavbu samozřejmě přiměřeně protáhly.

Do průběhu stavby, a to jak v době její přípravy a plánování, tak v době dodávek jednotlivých stavebních a technologických částí, stejně jako do výstavby a montáže, zasahovalo velké množství organizací a vlivů, které měly často naprosto protichůdné zájmy, což komplikovalo hladký průběh akce. Obzvláště některé architektonické požadavky byly v naprostém rozporu s účelem užívání a provozování stavby a i s bezpečností práce.

Z tohoto pohledu naše montáž technologického a elektrického zařízení proběhla bez větších problémů a ve srovnání s kvalitou místních prací i velmi profesionálně. Během 12 dnů jsme provedli kompletní montáž našeho technologického vystrojení včetně elektrického propojení s jednotlivými stroji a zařízeními. A vznikla tím krásná čistírna odpadních vod , v nádherném prostředí Korsiky, u moře a pod dohledem vrcholků, v době naší montáže ještě stále zasněžených.

Ing. Antonín Vondruška