Seminář ČOV v horách

13. 6. 2018

Zástupce CHKO v úvodu představil CHKO a funkci správy parku. Z jeho přednášky vyplývá, že jednou z nejdůležitějších funkcí je biodiversita, a to i v oblasti vodního prostředí. V jejím zájmu je realizována i celá řada úspěšných investičních opatření – průchodnost toků, obnova mokřadů. Co se týká ochrany vod a povolování nakládání s vodami, tak nějaký speciální přístup neuplatňují – vycházejí z platné legislativy a řeší obvyklé problémy – nedostatek času, jak na administrativu (vyjadřování se k záměrům), tak i na kontrolu a zpětnou vazbu.

Přednášky Ing. Plotěného a RNDr. Šedy obsahovaly stejnou výzvu – k řešení odvádění odpadních vod v horský a venkovských oblastech obecně se nedá přistupovat unifikovaně. Pan Šeda ukázal, jak může vypadat skladba podzemí, a jak by mělo vypadat rozhodnutí hydrogeologa v závislosti na místních podmínkách. Je zřejmé, že jsou lokality, kde zasakování by dokonce mělo být upřednostněno a naopak jsou lokality, kde by měl být důsledně dodržován zákaz vypouštění do vod podzemních. Zjednodušeně řečeno k nadzemním i podzemním vodám je třeba přistupovat individuálně, je třeba přihlížet k zachování zásob, k předpokládanému využití, množství, pohybu a samočístícím schopnostem… a vybrat tu nej. variantu bez ohledu na to, jestli to „vyhrají“ podzemní nebo povrchové vody. Důležité je, aby bylo vybráno to nejoptimálnější řešení z celkového pohledu (např. udržitelnosti). Nereálné požadavky jsou tak jako obcházeny – důležitá je tedy z hlediska konečného výsledku reálnost požadavků, i když někdo to bude rozhodování o menším či větším zlu.

Obdobně vyzněla i přednáška Ing. Plotěného – venkovské oblasti jsou natolik různorodé, že při hodnocení je třeba pracovat s více variantami a ty posoudit multikriteriálně, jako jednotící prvek by pak měla být brána například udržitelnost, případně by se při tom daly aplikovat další postupy jako LCA. Nejméně vhodná mohou být systémová rozhodnutí, která nejsou pojata komplexně a v důsledku řeší jeden problém na úkor vzniku jiných. Dobře je to vidět na příkladu rozhodování se mezi jímkami na vyvážení a jiným řešením. Jsou lokality, kde jímky budou mít své opodstatnění (ochrana podzemních vod určených k spotřebě), na druhé straně na řadě lokalit bude upřednostnění jímek z hlediska udržitelnosti mnohem nevýhodnější řešení. Dokonce se dá analýzou LCA dokázat, že vyvážením jímek dojde k celkovému zhoršení vlivu na ŽP.

Zajímavá byla přednáška Ing. Vackové, která zpracovala variantní řešení odvádění odpadních vod několika obcí. Zajímavé byly výsledky (některé vyšly lépe centrálně a některé decentrálně), ale ještě důležitější byla diskuze na reálností předpokladů a potřebou vytvoření kontrolního mechanismu, který by zabezpečil to, aby decentrál byl správně provozován – diskutováno bylo hned několik možností: trvalý dozor, revize (obdoba komínů anebo technických kontrol u aut)… přinejmenším je jednou z příčin kritizovaného stavu nekonání vodoprávních úřadů. Jako jedna z možností zlepšení bylo zmíněno vytvoření aplikace, kde by byly zaznamenávány povolené domovní čistírny a na nich provedené kontroly (například i přímo pracovníky OZO), tím by nenarostla administrativa, ale zvětšil by se přehled a akčnost úřadů.

Tradičně byly na semináři zmíněny vegetační čistírny (Ing. Kriška) – a to ve vertikálním (rakouském) provedení, které je mnohem efektivnější, co se týká parametrů čištění, ověřené a v pasivním standardu. Zelené dohody – Ing. Jonášová představila, jak se řeší neřešitelné dohodou mezi investorem a státem (tedy pokud má investor oprávněný a čestný zájem). Zajímavé byly i další přednášky – o konkrétních řešeních chat v Orlických horách (Šerlišský mlýn a Masarykova chata) nebo hygienických aspektech recyklace odpadních vod (Ing. Matějů).

Závěr:

Cílem semináře bylo ukázat na různorodost venkovských oblastí z hlediska hydrogeologického (zásob a pohybu vody), z hlediska zemědělského a jiného využití (rekreace, zásoby vody) a tím pádem i na potřebu přistupovat k jednotlivým územím individuálně (jak v rámci územního plánu, tak i při řešení jednotlivých staveb). Samozřejmostí by mělo být zpracování variant a jejich posouzení nejen z hlediska emisí, ale i celkového vlivu na životní prostředí, z hlediska ekonomického a sociálního (komplexně pojatá udržitelnost). K tomu je třeba mít legislativu, která tuto různorodost bude schopná regulovat (včetně lidského faktoru), nástroje pro povolování individuálních řešení (např. Zelené dohody), technologie reagující na požadavky v duchu udržitelnosti (např. i extenzivní řešení) a kontrolní mechanismy, které budou schopny „reálně“ monitorovat a vyhodnocovat realizované varianty.

Další konkrétní návrhy na zlepšení stavu kolem decentrálu – aplikace, ve které by se vedly záznamy o povolených domovních čistírnách, lepší ochrana spotřebitele tím, že by u zkoušky typu byla zveřejněna i náročnost na obsluhu atd.

Karel Plotěný