Vodohospodářská 50 – 2018

8. 10. 2018

Letošní vodohospodářská padesátka se konala v krásném prostředí hrubojesenického Karlova a už se stává tradicí, že společnost ASIO vždy vyšle na toto podujatie ambiciózní závodní tým. Letos měl tým celkem deset členů a i přes některé záměny na poslední chvíli se jako vždy vykrystalizoval v jednotku bez poskvrnky s vysokým cílem - závod zejména dokončit - a přitom neztratit jedinou hvězdičku na poli sociální interakce.

ASIO cyklotým Téměř kompletní tým před nastartovaným vozíkem s bicykly.

Po pátečním večerním a nočním soustředění zaměřeném zejména na virtuální prohlídku trasy, na výběr správného bicyklu a hlavně naplněné vášnivými debatami nad optimálním nahuštěním našich drátěných ořů jsme se sobotního rána mohli směle vydat na trasu. Již okolo deváté hodiny jsme vyrazili na cca dvacetikilometrové stoupání na Alfrédku a Zelené kameny, odkud jsme sjeli na chatu Na skřítku, kde se náš interní roztrhaný peloton dal zase dohromady. Odtud jsme dále pokračovali po lesních cestách na chatu Rabštejn.

asio_sjezd_rabstejn Sjezd k Rabštejnu

Po posilnění a krátkém odpočinku dále trasa pokračovala na Janovice a Starou Ves, odkud jsme posledním dlouhým výšlapem dosáhli Vsi Nové, kde se u místní rozhledny naše skupinka rozervaná zničujícím krpálem zase dala dohromady.

Postupné spojování pelotonu „Na vyhlídce“

Zbytek trasy do celkového výčtu 65 km jsme už, až na zapomenutou a znovu nalezenou helmu, zvládli bez ztráty kytičky a do cíle jsme se dořítili společně v rozmezí několika sekund.

Nebylo to všechno. Po krátkém odpočinku nás totiž čekala „Horečka sobotní noci“, afterparty pod širým nebem za hudebního doprovodu tria slečen zdatně ovládajících počítačové programy na vyhledávání hudebních skladeb, méně zdatně jedny klávesy a výborně dvoje hlasivky. Ani této noci jsme nezklamali a dokázali jsme sílu naší závodní skupiny. A byl i ohňostroj!

A konečně poslední den ráno – v neděli – následovalo už jen drobné vyklusání, abychom z našich svalů vypudili zbytky únavy.

Seběh první hlídky k Ostřížkově hospodě

Prostě, zase jsme obstáli!

Ing. Antonín Vondruška