Vítejte na 6. mezinárodní konferenci o suchých záchodech!

10. 10. 2018

Symbolické bylo i to, že konference byla organizována v bývalé průmyslové oblasti Lielahti – Hiedanranta, která teď slouží jako pilotní platforma pro nové technologie a metody zaměřené na udržitelnost, cirkulární ekonomiku, výrobu potravin a výzkum. Přímo v hlavním konferenčním místě Kuivaamo se bylo možné setkat s rozsáhlým řešením pro „suchou hygienu“ (sem je mimo jiné svážen obsah suchých záchodů a moč). Kuivaamo je v tomto směru významným pilotním projektem ve finském a severském měřítku. Není divu, že proto toto jedinečné místo tentokrát formovalo program, strukturu konference a náladu, která se údajně lišila od předchozích let neformálností. Letošním tématem konference bylo téma „Dry Toilet Goes Circular“ aneb od ekologické sanitace k cirkulární ekonomice. Proběhla řada zajímavých paralelních sekcí. Hlavní přednášející byli „ambasadoři“ z celého světa a účastníci se tak mohli vzájemně podělit o zkušenosti z realizací nejrůznějších programů a projektů, které se dotýkají zejména mnoha aspektů suché hygieny a recyklace živin – počínajíce mytím rukou, přes menstruaci, pleny pro děti a použití moči a končíce retroviry nebo nanopovrchy u high-tech toalet. U některých zemí mě překvapila témata, kterými se zabývají – např. problematika biocharu a jeho využití při hnojení močí v Indii.

Klimatické změny způsobují v některých částech světa sucho, které vytváří potřebu vyhnout se použití vody pro splachování toalet (když hodně zjednoduším myšlenkový pochod vedoucí k propagaci suchých záchodů ). Urbanizace stále silně probíhá ve většině částí světa, ale infrastrukturu už nebude možné řešit klasickým způsobem. Je spočítáno, že potřebujeme efektivnější sanitární technologie než rozsáhlou kanalizační síť a nákladné centralizované čištění odpadních vod . Přírodní katastrofy a konflikty ve světě nutí lidi k přesunu do uprchlických táborů nebo podobných dočasně obývaných oblastí a tady opět potřebujeme správné hygienické řešení používající vodu pouze na mytí rukou.

Asi nejodvážnější výzva, která na semináři zazněla – suché toalety na venkově nic neřeší, i kdyby se venkov neřešil vůbec, tak se nic nestane. Potřebné je řešit, a to radikálně, města. Lidé se přesunuli a stále stěhují do měst a tam je potřebné vytvořit udržitelná řešení. Z tohoto a několika dalších pohledů je dnešní konzervativní Evropa tak trochu mimo. Zajímavých přednášek a kontroverzních hovorů byla celá řada, mne zaujala některá úplně logická a jednoduchá ověřená řešení – podle mě přenositelná i do podmínek střední Evropy. Prezentovány byly výsledky a několikaleté zkušenosti s některými postupy – otázky kolem moči a jejího použití (dovezl jsem návod VHO, jak používat moč), používání bezvodých záchodů apod. Jen pro zajímavost – celý objekt, ve kterém se konference konala, je, co se týká sanitace, řešen jako bezvodý, pravdou je, že na záchodech se mísili nejrůznější pachy – ale 200 lidí hygienická zařízení bez problémů zvládala – a to bez kapky vody na splachování. Jako bonus působilo prostředí – nejen záchody, ale celý objekt byl vyzdoben obdobným způsobem.

Zajímavé přednášky

Technický tým a dobrovolníci GiveLove navrhli, postavili, nainstalovali a spravovali tři toaletní bloky, které obsahovaly 40 kompostačních toalet typu Loveable Loo založených na návrzích Joe Jenkina. Toalety byly od prosince 2016 až do února 2017 využívány a spravovány více než 1200 osadníky a dobrovolníky, což ze zařízení činí největší komunálně řízený nouzový systém, který byl kdy úspěšně realizován. To důležité je, že objekt fungoval i v mrazech kolem třiceti stupňů. Pokud by byla součástí procesů voda, pak by situace byla asi mnohem kritičtější.

Ucelený přehled týkající se suchých a kompostovacích záchodů pak představila Mariya Kelova z Norska, z university NMBU v Oslu – cenné je rozdělení toalet podle konstrukce a podle výstupních produktů. Rozdělení se dá do budoucna dobře využít k definování výzkumných úkolů nebo k tvorbě legislativy. Viz příklad procesů probíhajících při skladování exkrementů.

Hned několik přednášek bylo věnováno vyhodnocení realizace využití moči jako hnojiva – dokonce byl k dispozici návod, který je posvěcený VHO – moč se zhygienizuje na 100 % sama (pokud je skladována jako koncentrovaná již za měsíc, pokud jde o směs s vodou pak za půl roku) a pro závlahu se používá jako ředěná 1:3. Naučí vás to prý každé malé dítě. Dtto i jak obsluhovat suchý záchod.

Použití moči a upravených exkrementů je v některých krajinách jedno z řešení, jak zabezpečit dostatek potravin. Cenné pro nás Evropany je zkušenost, jak se to projeví z dlouhodobého hlediska na kvalitě půdy (srovnání s použitím umělých hnojiv vyznělo jednoznačně pro použití lidské organiky) a jak na zdravotním stavu obyvatel (při dodržení hygienických zásad se žádné zaznamenatelné jevy neprojevily). Naopak levné řešení veřejné hygieny – jedna třetina lidstva stále ještě nepoužívá záchody – je zejména v hustě obydlených oblastech naléhavý problém. Zajímavá byla z tohoto pohledu přednáška o zdraví dětí, sanitaci a o typech virů, se kterými různé civilizace zápasí. Zajímavé je, že v některých virech (rotaviry) na tom bylo např. Finsko nebo Estonsko hůř než Malawi a zajímavé také je, jak významně souvisí podvýživa (i nedostatek mikroprvků) s odolností organismu a imunitou.

To, že i v Evropě jsou zajímavá témata spojená s recyklací ukázal příspěvek z Berlína, kde vznikla komunita recyklující dětské pleny – nadšenci vytvořili systém sběru, změnili materiál a náplň plen tak, aby byla bezezbytku recyklovatelná a kompostací vyrábějí substrát, který prodávají. Podnikatelský nápad je produkce plínek – samotný sběr a kompostování je v podstatě nezisková dobrovolná činnost založená na vytvoření pocitu odpovědnosti za udržitelné chování. Benefity jsou pak např. radost z výroby vlastních originálních kalhotek na pleny a to, že se lidi potkávají u dobré věci.

Největší hrdinkou dne pro mne byla slečna, která řídí projekt instalace a sběru obsahu suchých záchodů na Haiti – sbírají (tým cca 15 lidí) denně exkrementy od 7000 lidí a vyrábějí z nich organizovaně kvalitní hygienicky nezávadný kompost – jde o část hustě obydleného města, kde obvykle žijí i tři lidé v jedné malé místnosti, kde mají postele a nově suchý záchod. Díky tomu ale už nechodí vykonávat potřebu na ulici. Domácnost si platí cca 5 dolarů měsíčně, 5 dolarů vydělají jako organizace na prodeji kompostu a sponzoři projekt podporují cca pěti dolary (tj. máme tady nádherný názorný příklad bezodpadového řešení domácnosti). Cirkulární ekonomiku na moč a exkrementy tak umějí za 15 dolarů na domácnost za měsíc, což průměrně na osobu je za 60 Kč/měsíc. Jímka a její vyvážení by je v místních podmínkách přišlo na více než dvojnásobek (vyvážení se rozumí odvoz mimo zastavěnou část – ČOV tam není k dispozici). U nás bychom vyváželi na čistírnu z jedné domácnosti cca za 100 dolarů/měsíčně. A pak by bylo ještě nutné dotáhnout otázku kalu.

Objevily se i technicky zaměřené přednášky – například o zahuštění moči membránami. Surendra K Pradhan (Univerzita Aalto) v přednášce řešil, jak dosáhnout zvýšení podílu vytěženého amoniaku. Výsledek ukázal, že technikou NPharvest se dá získat až 99% N a P z moči. „Sklizeň“ byla rychlejší při 30 ^o  C ve srovnání s nižšími teplotami. V ekonomické úvaze bylo zjištěno, že těžba N a P z 1 m ³ moči může vydělat 2 EUR. Což po srovnání s náklady je po ekonomické stránce stále ještě dražší než nákup hnojiv. Na druhé straně je možné s tím, jako se součástí nějakého systému počítat a pozor, systém již funguje jako fulscale.

Další pohled na suché toalety přinesli Japonci, a to z pohledu u nás opomíjené civilní obrany. Představme si jakou katastrofu, i hygienickou by způsobil několikadenní výpadek elektrické energie. Neměli bychom doma mít pro takové případy nějakou takovou toaletu, kterou bychom mohli využívat i několik dní? Máme představu o tom, co by se po stránce hygienické dělo v nějakém evakuačním centru? Jen tak pro zajímavost - v Japonsku je 15 % domácností, které mají svou domácí zásobní toaletu.

Inspirativních přednášek bylo spoustu, ale na závěr se nedá nezmínit přednáška o úloze moči v sanskrtu od Shyama Khanal z Nepálské univerzita Sanskrit

Sanskrt je starobylý a mimořádně složitý jazyk s rozsáhlou slovní zásobou, který byl považován za prostředek komunikace a dialogu hinduistických bohů. Sanskrt je dnes ještě široce využíván při čtení posvátných textů. Sanskrt je také široce používán v jainismu, buddhismu a sikhismu. Nepálská univerzita Sanskrit, tehdejší univerzita Mahendra sanskrit založená v roce 1986 zákonem Mahendra Sanskrit, byla ustavena s cílem systematizovat sanskrtské vzdělání až na co nejvyšší úroveň, zachovat a propagovat své učení a vrátit Nepál do centra pro učení sanskrtského jazyka jeho propagací. Z pohledu konference je zajímavé, jak významné místo v sanskrtu zaujímá moč.

Moč je nazývána v sanskrtu jako Shivambu, což znamená doslova „Šivova voda“, a je jí přisuzována z hlediska praxe značná moc. Použití lidské moči jako aseptické látky při léčbě řezných ran, léčba močí některých nemocí nebo onemocnění břicha, je charakteristická pro některé nepálské komunity. Sanskrtská filozofie také doporučuje alternativní medicínu, terapii moči nebo urotherapii, kde je aplikována lidská moč pro léčebné nebo kosmetické účely, včetně pití vlastní moči a masírování kůže nebo dásní s vlastní močí.

Po generace zemědělci v Nepálu krmili hovězí dobytek trávou a senem smíchaným s lidskou močí a exkrementy zpracovanými obdobně jako kompost. Domorodá tradice užívání exkrementů je tedy odkazem předků. Použití exkrementů hovězího dobytka smíchaného s močí jako hnoje na poli dokazuje, že naši předkové si byli vědomi hodnoty hnojiv moči a fekálií. Ani možnost používání moči a fekálií jako zemědělského krmiva není pro komunitu Newar v Nepálu nová. V hornatých oblastech, kde je obtížná otevřená defekace kvůli velmi chladnému počasí, jsou toalety uvnitř domu (v přízemí) a fekálie se používají jako krmiva, propadají do suterénu, kde jsou před nepohodou ukryta prasata.

Příspěvek se snažil najít v literatuře Sanskrtu zmínky o moči a zjistit, jak stará sanskrtská literatura přijala koncept opětovného použití a recyklace. Moderní bádání se snaží vytvořit vztah mezi Východem a Západem, starým a moderním, duchovním dědictvím a vědou. Zrovna v případě moči se dá konstatovat, že koncept obnovy a recyklace není na východě nový. To, že se na západě začíná prosazovat ekosanitace (EcoSan), je možná jen důkazem toho, že lze nové západní technologie spojit s původním konceptem východu a propagovat je tak ještě ve větším měřítku.

Na konferenci tohoto typu nesmí chybět nějaký ten zážitek, účastníci byli přijati na radnici a pak proběhl večer na letohrádku Hotanpää manor umístěném jak jinak než na břehu jezera a rozsáhlého parku. Přiznám se, že jsem „utekl“ skoro hned po úvodní části, ale jak po cestě do hotelu, tak i pak na hotelu bylo vidět, že na víkend se Finové těší a slovo relax docela dobře vyjadřuje náladu ve městě (spousta pikniků a uvolněná nálada) a i duch konference. Pro mě to byla určitě zajímavá zkušenost a náročné dva dny.

Ing. Karel Plotěný