Ale co náhoda nechtěla, u vedlejšího stolu probíhala porada mladých manželů s projektantem. Koupili si starší dům a chtějí ho rekonstruovat. Měli na stole rozložený starý výkres (z razítka jsem viděl, že se jedná o lokalitu u Brna). Projektant začal klasicky dispozicí. Na obou stranách bylo vidět, že už o řešení poctivě přemýšleli, a tak debata byla konstruktivní a věcná. Pak došli k vodě a to ze mne udělalo „neslušňáka“. Nemohl jsem si neposlechnout, jak se řeší problematika vody v Brně a okolí v praxi (tedy nevyužít ideální příležitost pro benchmarking).

Jen jsem několikrát zalitoval, že se nedá takový rozhovor nahrát a pak veřejně na nějakém semináři, nebo ještě lépe na nějakém workshopu, pustit legislativcům a politikům, aby si uvědomili, jaká je realita a jak daleko je od idealistických představ například o řešení sucha.

Přiznám se, že jsem toho projektanta neznal, ale krásně odprezentoval současný stav legislativy, jejího uplatňování a povědomí o možných řešeních. Manželský pár pak prezentoval svou úroveň znalostí o enviromentálním povědomí a chování.

Ohledně srážkových vod – manželský pár chtěl srážkové vody využívat na zálivku, splachování, praní a dokonce i na osobní hygienu. Projektant jim snesl hned několik námitek (zkušeností ze svých minulých realizací s úřady). Srážkové vody má smysl využívat jen na zálivku (v kombinaci se zpožděním odtoku, a to ještě „jen jako“), další použití se jim snažil rozmluvit. Chápal bych, kdyby argumentoval nedostatkem srážkové vody a zvolenou malou nádrží na dešťovou vodu (zjevně podstřelil objem), ale jeho námitky souvisely s administrativou (budou problémy se stavebním úřadem a správcem vodovodů) a podpořil to ještě tím, že srážková voda je znečištěná splachem a je tedy nutno ji čistit před použitím různými komplikovanými způsoby, a také hygienicky zabezpečit, a to i na splachování záchodů, což bylo minimum, ze kterého pár ustoupit nechtěl. „Přece nebudeme jako barbaři splachovat pitnou vodou.“ Dalším důvodem, proč je odrazoval, bylo to, že si jako projektant nedovolí jít proti normě, která prý použití srážkových vod v domě neumožňuje. Přitom je již Evropská norma, která to přímo řeší, a upravit srážkovou vodu pro použití na osobní hygienu zase až takový problém není. Argumentoval i tím, že je zde riziko, že se takové vody může někdo napít (předběžná opatrnost, alibismus, výsledek marketingu správců vodovodů?). Ti lidé však na svém požadavku trvali, a tak se nakonec dohodli na tom, že využití dešťové vody na splachování , praní, a dokonce i tu hygienu, vyřeší neoficiálně. On to navrhne tak, aby to ve výkresech nebylo, ale k tomu jim namaluje řešení, které si pak mohou nechat neoficiálně zrealizovat. Ve výsledku to mohl udělat podle normy a bylo by to bezpečnější než partyzánština.

Ještě zajímavější pak byla debata o odpadních vodách. Projektant měl jasno – 30 m od domu je veřejná kanalizace, do které se bude odpadní voda čerpat (spádové poměry neumožňují gravitační napojení). Manželský pár měl ale úplně jinou představu. Na začátku jejich představ byla vegetační čistírna a využití vody na zeleň, které na pozemku měli poměrně hodně, zbytek zasáknou a nechají na pozemku. Projektant jim postupně vysvětlil, že domovní ČOV v lokalitě s veřejnou kanalizací neprosadí a už vůbec ne vegetační ČOV v Brně. Pokud projektuje mimo Brno, tak mu spíše projdou takové ty domovní čistírny odpadních vod , ve kterých vzduch rozbije to znečištění a bakterie ho pak rozloží, ale „kořenovky“ se na Moravě neosvědčily. A jaký byl výsledek? Nakonec se dohodli na tom, že to oficiálně bude podle projektanta, ale že původní septik nechají (ten pak v dokumentaci nebude) a za něj dají čerpačku, která bude oficiálně čerpat do veřejné kanalizace, ale že tam bude možnost čerpat na „kořenovku“, kterou si tam ti lidé postaví dodatečně po kolaudaci načerno a tajně budou používat vodu na závlahu a zasakovat, protože už nějaké kořenovky (vertikální filtry) navštívili, viděli, jak to funguje a věří tomu.

Možná je škoda k tomu psát nějaký komentář, snad jen to, že asi platí, že lidstvo má v sobě nějaký ten gen, který se podvědomě uplatní, a který nutí lidi chovat se udržitelně (neplýtvat), ohleduplně (co naše děti?) a racionálně (když jsem viděl na vlastní oči, že někde něco funguje, tak proč by to nemělo fungovat u mě).

Není to důvod k zamyšlení, jestli něco nezměnit?

Ing. Karel Plotěný