V rámci naší přednášky byl představen model – „koloběh vody v ČR“, který se diametrálně liší od toho, jaký je dnes prezentován, např. komisí pro sucho. Prezentovaný koloběh vychází z modelu, který používá Max-Planck Institut a podle tohoto modelu má významný podíl na srážkách i to, co se vypaří (transpirace a evapotranspirace) a tedy i zeleň, vodní plochy a vše co zvyšuje odpar.

Jinak na první pohled vypadala ta soustava přednášek nesourodě, ale pak se témata více či méně propojovala a pronikala. Určitě nadchla hned první přednáška Ing. Suchánka z DHI o modelování. Modelování brané jako metoda přibližování se pravdě má svou sílu – je to takový německý způsob managementu. V podstatě člověk nemusí být nijak geniální, ale když je důsledný a průběžně si dělá zpětnou vazbu, tak se k cíli blíží docela rychle. Přednáška ukázala co všechno už umíme ve vodním hospodářství modelovat, co bychom mohli modelovat a inspirovala k zamyšlení do budoucna i o mentálních modelech. Třeba by se tak mohla řídit legislativa – nadělali bychom si modely rozhodování v jednotlivých situacích a ty by dokázaly předpovědět důsledky. Modely by se pak na základě zkušeností pravidelně doplňovaly a revidovaly a byly by i zdrojem námětů na výzkum, který by upřesňoval proměnné v modelech.

Na modely pak navázal Ing. Plotěný přednáškou o suchu, kde se vedle konstatování obvyklých východisek a důsledků pokusil o návrh modelu, který by popisoval srážky, odtok z území a evapotranspiraci s ohledem na vytvoření představy o tom, co je a co není člověkem ovlivnitelné. Myslím, že pro většinu přihlížejících bylo překvapivé, že z toho co naprší, se 80 % odpaří, a že to asi není až tak nepodstatná hmota, když se jedná o 45 miliard kubíků vody za rok. Otázkou ještě je, kde a kdy zkondenzují, na druhé straně nejsme ostrov a tak se dá předpokládat, že vlhkost, nebo pak již i mraky, odcházejí a přicházejí a nakonec i někde spadnou, nebo se připojí k vodě, která pochází z kondenzace nad mořem. Logicky z toho pak snad vyplývá, že má smysl vodu evapotranspirovat nejen kvůli okamžitému klimatizování prostředí, ale i kvůli tomu, že pak někde spadne a čím víc jí spadne víckrát, tím menší sucho bude. I když je logické, že asi nebude pršet přímo tam, kde se voda odpařila a tam, kde bychom si to přáli. No a odpařování a  vsakování by pak měla přispět další opatření podporující téma zelenomodré infrastruktury – propustné zpevněné plochy , případně i zatravněné zpevněné plochy (např. AS-TTE rošty) a zvýšení podílu zeleně aplikací stromů na parkovištích, nebo sorpčních vpustí na bázi přírodních řešení.

RNDr. Slovák z Hach Lange s.r.o. pak představil celou řadu sond, senzorů a analyzátorů použitelných jednotlivě a zároveň i jako součást řízení technologií – například i jako součást inteligentního systému pro analýzu vody – Claros.

RNDr. Špaček pak prezentoval výsledky výzkumného projektu z projektu TAČR, který se zabýval aktivním odstraňováním iontů toxických kovů ze srážkových vod. Zajímavé je, kolik mědi a zinku je ve vodách odtékajících z plechových střech. Projekt prokázal, že odtok z takových střech je třeba brát jako zdroj těžkých kovů stejně jako odtok z některých komunikací. Ukazuje se, že není až tak technicky složité tyto látky separovat, jen je potřebné si při tom uvědomit, že to něco bude stát. Zajímavé bylo, že na přednášku doktora Špačka se dostavilo třicet nových účastníků – žáků SOŠ civilního letectví.

Očekávání nezklamal Ing. Kos a opět přispěl tématikou týkající se termického zpracování kalů . Novinkou bylo, že ve své přednášce prezentoval rozhodovací schéma, podle kterého se kal dělil na kal určený (vhodný) k hygienizaci a na kal natolik znehodnocený (nebo vnímaný předběžně opatrně a tedy již dále nehodnocený), že má smysl jej usušit a pak jednoduše nebo vícestupňově využít na výrobu energie (spálit) nebo zpracovat včetně získání fosforu.

Odkazy na jednotlivé prezentace najdete zde: https://www.nase-voda.cz/prezentace-odbornych-prednasek-vystavy-vod-ka/

Ing. Karel Plotěný