Odpověď
6. 11. 2016, Ing. Karel Plotěný
Dobrý den,
bohužel naše legislativa a její výklad je přinejmenším nejednoznačný a hlavně nepraktický… Tak že si můžete vybrat:
- oficiální výklad MŽP – o tom, že zavlažovat lze jen na základě povolení k nakládání s vodami, přičemž voda musí dosahovat kvality pro vypouštění do vod podzemních a úřady si to vykládají i tak, že je k tomu potřebný posudek hydrogeologa (takto je to legislativně bezkonfliktní, ale z hlediska zdraví – voda není hygienicky zabezpečená (doporučuje se mezi použitím a požitím např. zeleniny nechat 2-3 týdny). No a někdy vznikají z hlediska požadavků úplné nesmysly – hydrogeolog nepovolí zasakování z důvodu nepropustnosti a úřad nepovolí z tohoto titulu závlahu…
- výklad MZe (kdyby zemědělci přijali výklad MŽP pak by teoreticky nemohli hnojit a vyvážet močůvku, atd.) – pokud se použijí takové závlahové dávky, že voda neproteče do vod podzemních, tak se jedná o závlahu a není potřebné žádné povolení. V tom případě bych ale doporučil stejný postup jako v předchozím případě – odpadní vody používat především na technické plodiny a dodržovat lhůtu mezi závlahou a sklizní. Docela podstatné je i to jaké je složení půdy – pokud to není písčitá půda, ale půda s obsahem jílovitých částic, pak ohrožení podzemních vod je při správné aplikaci minimální… - nejmodernější postup – čištění na anaerobních membránách – odstraní se bakteriální znečištění a zůstanou nutrienty - zvyklosti v některých zemích – nejlogičtější je, pokud voda obsahuje produkty lidského metabolismu, vodu především hygienicky zabezpečit … organické znečištění, atd. není až tak podstatné (hnojivá složka). Například Řecko …. požaduje parametry pro NL a bakteriální znečištění.
Ing. Karel Plotěný