Odpověď
9. 3. 2011, Ing. Karel Plotěný
V podstatě jsou dvě situace, kdy k vyplavávání kalu na hladinu dochází. V prvním případě jde do biologické části mnoho vzduchu, na vločky se chytnou bublinky a pak když kal nateče do do dosazovací nádrže, pak vločky s přichycenými bublinkami (protože jejic celková měrná hmotnost je nižžší než měrná hmotnost vody) vyplavou k hladině. A nemohou být odtaženy ze dna zpět do biologie. V druhém případě je to na vysvětlení trochu složitější. Čistírna tzv nitrifikuje - tj. působením nitrifikačních bakterií přeměňuje amoniak na dusičnany a voda obsahující dusičnany pak natéká do dosazovací nádrže a pokud se v dosazovací nádži nachází organické znečištění, pak se kyslík váže na toto znečištění a vznikají volné bublinky dusíku...no a tyto bublinky vynáší kal k hladině stejně jako při předchozím případě. Vzhledem k tomu, že u domovních čistíren většinou dochází k tomu, že vzduchu je nadbytek (je počítán na maxumální výkon) většinou je na vině flotace případ č. 1. K tomu, aby kal sedl na dno a byl odtažen zpět do aktivace stačí zamíchat na hladině...to je samozřejmě jen řešení vzniklé situace. Z hlediska dlouhodobého pak zmenšit přísun vzduchu do aktivace, ale pozor nedostatek zase může způsobit jiné problémy - koncentrace by měla být kolem 2 mg/l..Pokud ale máte např. ČOV dlouhodobě zatíženou jen na polovinu výkonu, pak se třeba dá vyměnit dmychadlo za menší.