45. ročník Zimní vodohospodářské třicítky

28. 1. 2020

Za obvyklých podmínek je Rejvíz v době závodu „Zimní vodohospodářská třicítka“ pokryt dostatečnou sněhovou vrstvou umožňující konání tohoto závodu a disponuje teplotami sahajícími mírně pod nulovou hodnotu. Ne tak letos. Již od začátku listopadu bylo zřejmé, že tornádo letos dorazí a k zimě tedy nedojde.

Bláto. Déšť. Vítr a teploty nízko nad bodem mrazu. Ano všechny tyto nepříjemné atributy vyskytující se v den a po hodiny konání závodu by odradily, a také odradily, mnohé závodníky připravující se na absolvování trati. Ne tak závodníky naší společnosti. Ti zocelení poctivou večerní přípravou, rozhodli se absolvovat společně jako jednotná skupina trať určenou pro mužskou polovinu startovního pole.

Obr. 1: Večerní příprava se nesla zejména v duchu uvolňování psychického napětí

Ihned po brzké snídani jsme se sešli na rozcvičce u našeho penzionu. Zde proběhlo i šněrování do startovních čísel pro závodníky s omezenou ranní motorikou.

Obr. 2: Oblékání do startovních čísel

Obr. 3: Rozcvička à la Usaine Bolt

Všichni rozcvičení sportovci se již mohli seřadit ve startovních blocích a v klidu počkat, až jim čelo startovního pole bezpečně zmizí v dáli.

Obr. 4: Startovní seřadiště s posledními nezbytnými úpravami výzbroje a výstroje

Ihned po startu jsme v rychlém sledu proběhli části se zelenou a žlutou značkou, prosvištěli první kontrolou a za houstnoucího deště po první občerstvovací stanici jsme se vyšplhali na rozhlednu Zlatý Chlum. Zde jsme provedli oficiální foto naší bojovné skupinky.

Obr. 5: Oficiální foto výpravy na Zlatém Chlumu

Dalším postupným bodem byly chlapecké skály.

Obr. 6: Děvčata a chlapci pod chlapeckými skalami

A konečně jsme mohli společně protnout i cílovou čáru a dokončit závod jako nejpočetnější skupinka ve stejném čase něco přes čtyři hodiny.

Obr. 7: Cílová páska

Vyklusávat jsme se nemuseli. Přesto, vzdálenost mezi cílem závodu a naším ubytováním nám nic jiného ani neumožnila, a tak jsme ještě necelých dvacet kilometrů na trati doplnili vyklusávacím závěrečným kilometrem do penzionu.

Už v průběhu závodu se déšť začal měnit postupně ve sníh a v průběhu večera a noci se okolní krajina postupně oblékala do hávu připomínající starý dobrý zimní Rejvíz. Prostě tornádo Margareta přestalo okludovat nad vrásněním jesenických Zlatých hor a ráno tak bylo vše v naprostém pořádku. Bohužel o den později než mělo. Toho ovšem využili naši nejzdatnější sportovci a sestavili malou, leč údernou skupinu Paprsek. Již příprava do stopy probíhala profesionálně.

Obr. 8: Tandem brusičů Moňa a Honza při přípravě běžek

Trať z Malého Vrbna na Paprsek i všechny tratě na Paprsku byly strojově upravené, umožňovaly jízdu technikou klasickou i bruslením a tak jsme si nakonec toho krásného pohybu na běžkách přece jenom užili.

Obr. 9: Skupina Paprsek, bez právě někde závodivšího Honzy

Takže to nakonec zase vyšlo.

Děkuji všem zúčastněným za příkladnou reprezentaci v závodu i za velmi nepříjemných meteorologických podmínek. Na nás si nějaké tornádo nepřijde.

Ing. Antonín Vondruška