48. ročník Zimní vodohospodářské třicítky

23. 2. 2023

Po dvou covidových ročnících, kdy se oficiální závod vodohospodářských pracovníků nekonal, se letos konečně rozestoupily covidové cumulonimby a vzniklé zdravotní světlo umožnilo dobrovolníkům Povodí Odry uskutečnit po třech letech akci pod názvem „Zimní vodohospodářská třicítka“.

Naše úderná ASIO skupinka při přihlášení čítala celkem třináct účastníků, z nichž jednomu nakonec neumožnila účast střevní viróza získaná den před odjezdem, druhému neumožnilo účast zabití prasete a následné jeho rozporcování s nepřeložitelným termínem a třetímu, kterému neumožnil účast nedostatek odhodlání a víry s přesvědčením, že se akce z důvodu nedostatku sněhu neuskuteční. Ovšem chyba lávky. Organizátoři sice během posledního týdne dvakrát změnili prognózu o konání závodu, aby ho v jeho předvečer, tedy v době příjezdu na místo a při registraci závodníků změnili na pěší závod ve speciální trase. Důvodem byl skutečně nedostatek sněhu.

Náš tým, po letech značně odolný vůči drobným změnám v programu, to samozřejmě nemohlo rozhodit a mohl tím jen opět dokázat schopnost improvizace a adaptace. Večer proběhl standardně přípravami na zítřejší závod, tentokráte bez teorií o kvalitě vosku a namazanosti běžek, zato za tradičního doprovodu hudebních nástrojů a zpěvných hlasů ASIOvých, VASkových i přišedších okolojdoucích.

Zimní vodohospodářská třicítka

Ráno nám ovšem Rejvíz zase ukázal, že dokáže být překvapivým a donutit nás k dalším improvizacím. V průběhu noci totiž napadlo 40 cm čerstvého sněhu, což jednak znemožnilo konání pěšího závodu v předvečer stanovené trase, hlavně to ale zastavilo jakoukoliv dopravu mezi Jeseníkem a Zlatými Horami – Rejvízem, což pro nás znamenalo nemožnost zásobování obce a absenci snídaně.

Zimní vodohospodářská třicítka

Naše děvčata na to ale byla snad díky nějaké předtuše připravena. Nedbaje toho, že dostala před odjezdem na Rejvíz příkaz, že nemají nic nakupovat, že tam všechno bude, že by jenom vozila dříví do lesa, neuposlechla této dobře míněné rady a na svou vlastní odpovědnost a riziko nakoupila. Co se týká pečiva je pravda, že jsme každý měli talířek s 6 cm zvoleného pečiva, ale ostatního byl dostatek. Sýry, salámky, zelenina, ovoce, co hrdlo ráčilo. A ráčilo se.

Zimní vodohospodářská třicítka

Organizátoři akce se zase ukázali jako nadšení bojovníci a v minimálním čase a za hustého sněžení nám upravili cestu traktorem pro pěší a stopu pro běžkaře, z Rejvízu alespoň na Opavskou chatu. Tuto trasu jsme také nakonec absolvovali, nabízený čaj i rum na dvou zastávkách způsobně vypili a mohli tak naplnit jeden z požadovaných cílů akce.

Zimní vodohospodářská třicítka

Následný večer pak proběhl návštěvou Noskovy chaty na Rejvízu a také touláním po všech ostatních, hospodsky bohužel zavřených, chatách. Ještě nesmím zapomenout. Při našem vnitropodnikovém večerním závodu – běhu proti radaru – zvítězil na zasněženém a zledovatělém povrchu s dosaženou maximální rychlostí 26 km/h Vojta Vondruška, ostatní závodníci se svými časy mezi 20–23 km/h se mu bohužel nemohli rovnat. I tento večer proběhl v družném prostředí, tentokráte při hraní her.

Nedělní ráno nás pak rozdělilo do čtyř skupin. Skupina 1, tedy Vítek odjel na běžky na Paprsek, skupina 2 - Alex, Ivet a Kuba se rozhodla podniknout pěší procházku po Rejvízu, skupina 3 – Lucka, Janča a Roman středně těžký běžkový výlet po upravené stopě na Rejvízu a konečně nejbojovnější skupina 4 – Michal, Vojta a Tonda se rozhodli přece jenom tu třicítku, i když o den později, absolvovat. První část trasy šla dobře, až na Opavskou chatu jsme dojeli bez ztráty kytičky, následné stoupání na Kristovo loučení jsme zvládli také bez problémů, a tak jsme se už těšili na nejkrásnější úsek za dámskou otočkou směrem na otočku pánskou. První asi 2-3 kilometry byly skutečně krásné, pak jsme ovšem dorazili k úseku, který rozryli traktorem či bagrem pracovníci lesní správy. Zkusili jsme ještě dalších asi 150 m, ale nakonec jsme rezignovali. Tak letos tu třicítku nedáme. Snad příští rok.

Zimní vodohospodářská třicítka

To jsem zvědav, co nám zase záludný Rejvíz v příštím ročníku připraví.

Ing. Antonín Vondruška