22. 11. 2019
Čistírny odpadních vod
Úprava vody pro průmyslové účely
Jako podstatné pro řešení nedostatku vody bych vyzvedl některé faktory – technický pokrok (výrobu vody pomocí RO ze slané vody, řízení distribuce a její maximální využití), pragmatický přístup (racionální jednání v oblasti předběžné opatrnosti) a možnost jeho prosazení díky válečnému stavu a statusu vody jako strategické suroviny. Zjednodušeně by se dalo říct, že jednají účelně a na druhé straně možná i účelově, rozhodující voda je v rukou státu. A stát se tak může chovat jako její vlastník mimo jiné třeba i velkoryse, viz dodávky sousedním zemím nebo co se týká zeleně. Má v rukou i cenovou politiku. V rámci poutě (misí bych to nazval, kdybychom dojeli něco šířit my) jsme prošli několik míst, která v podstatě podporují výše uvedené.
Návštěva Volcani Center – výzkumný ústav zabývající se komplexně zemědělstvím
Zajímavé přednášky a v nich zajímavé poznatky, které přímo reagují na realitu. Nedá se zavlažovat obvykle dostupnou jednoduše vyčištěnou odpadní vodou vždy a všude – na některých lokalitách bylo pozorováno po deseti letech snížení úrodnosti. Dobrá zpráva ale je, že to neplatí obecně – záleží na plodině, složení půdy a vody. Problémové jsou jílovité půdy a půdy, ve kterých není vápník, a to v kombinaci s odpadní vodou obsahující chloridy (ve formě chloridu sodného). Proto na institutu probíhá další výzkum vlivu chloridů na úrodnost. Dokonce se zkouší i použití reverzní osmózy na vyčištěné odpadní vody. Dobrá zpráva pro použití recyklované vody je, že v půdách s vysokým podílem vápníku a v písčitých půdách ke snížení úrodnosti nedocházelo (viz přednáška a v podstatě skoro třicetiletý výzkum).
Zajímavá byla také bakteriální problematika ohledně ARB (rezistence vůči antibiotikům, což je jev, kterému se i v Izraeli v současnosti přikládá velký význam). Bylo konstatováno, a i na výsledcích výzkumu prezentováno, že půda působí jako bariéra a šíření rezistentních bakterií cestou přes odpadní vodu, půdu a potraviny je minimální a ve srovnání s jinými cestami bagatelní – názorně zobrazeno (jeden most s velkým rozpětím a vedle něj spousta mostů přes malou říčku). Rizika jsou pouze tam, kde se používá postřik recyklovanou odpadní vodou přímo na rostliny určené k přímé spotřebě. V případě kapkové závlahy , která je masově rozšířená, nebo postřiku technických plodin, byly všechny sledované plodiny i půda samotná pod referenčními hodnotami. Co se týká léků, hormonů, mikroplastů obecně, tam je riziko shledáno jako bagatelní, viz uváděný klasický příklad o tom, kolik bychom museli sníst tun mrkve, abychom do sebe dostali jednu tabletku nějakého léku.
Foto z Volkani Center – ani v Izraeli nejde všechno hned a úplně lehce
Motivace ke snižování spotřeby a k využití recyklované vody
Závlahová recyklovaná voda stojí zemědělce cca půl dolaru za kubík a je dostupná ve velkém – existuje centrální rozvod recyklované vody, zemědělci její kvalitu vůbec neřeší, spoléhají se na dodavatele (pokud se jedná o centrální rozvod). Recyklace se ale uplatní i lokálně, tam se vedle klasických biologických ČOV s desinfekcí chlorem na konci používají i extenzivní způsoby – biologické rybníky (ty se používají někdy i za biologickým čištěním a jsou účinné na snížení mikrobiálního znečištění). Voda se všude a stále měří a platí se za její použití, a to i u těchto lokálních řešení.
Ještě k motivaci – obyvatelstvo má první 3 kubíky měsíčně levněji, při překročení ale už platí víc – cena pitné vody pro občany se pohybuje kolem 2 dolarů za m3, při překročení pak kolem 3,5 dolaru.
Návštěva v Kibucu Magal (Netafim) a voda
V Kibucu odebírají vyčištěné vody ze sítě recyklované vody a zavlažují s nim přes tisících hektarů. Problémy se snižováním výnosů nepozorují – nesledují ani kvalitu vody (za tu ručí v síti odpadní vody stát) a ani proces zavlažování – ten jim je řešen dodavatelsky agronomickými specialisty, kteří ho řídí podle plodin a s ohledem na lokalitu (typy půdy, morfologie atd). Zajímavé bylo, že přednášející ani nevěděl, kde končí odpadní vody od obyvatel z Kibucu. Dopátrali jsme se nakonec, že v laguně (biologický rybník) za městem, a že i odtud se bere voda na závlahy, a že se za to platí.
Zajímavé byly i demonstrativní pokusy s kapkovou závlahou provozovanou gravitačně, nebo zelené stěny zavlažované kapkovou závlahou. Ve velkém se pak už používají i podpovrchové kapkové závlahy – životnost při provozování s odpadní vodou je cca deset roků, ale jsou i případy, kdy jsou systémy v provozu i více než 20 roků. Je to i cesta, jak z pouště udělat zelenou krajinu a ovlivnit místě klima.
Jen tak mimochodem tam v Kibucu stála i domácí bioplynka s možností využití vlastního bioplynu na vaření – byla i na výstavě v Haifě jako součást řešení s dělením vod a využitím černých vod. Zatím si ji spíše ale umíme představit jako zdroj bioplynu v rozvojových zemích.
Shafdan – ČOV pro Jeruzalém a infiltrace vyčištěných vod
Velká ČOV pro 2,5 mil. lidí, po technologické stránce s obvyklým uspořádáním – usazovací nádrže na začátku, aby měly organiku na bioplyn, oběhovky s povrchovými aerátory a dosazováky, stabilizace kalu anaerobně termofilně (přímá aplikace kalu tř. A na pole), a pak je voda cca 5 km od čistírny zasakována – protéká přerušovaně cca 40 m nenasycenou zónou (ta funguje jako aerobní biofiltr ) a pak do zvodně, ve které má zdržení cca 3 roky. Kvalita vody – říkali, že splňuje nároky na pitnou, ale čerpají ji do rozvodu použité vody a tu si mohou brát zemědělci na závlahu atd. Nemají problém s bakteriálním znečištěním, léky atd., půda je přirozenou bariérou, koncentrace jiných škodlivých látek je pod hraničními hodnotami. Na dotaz ohledně těžkých kovů odpovídali tak, že to není věc čištění (splňují normy), že je to věc uhlídání producentů odpadních vod – recyklace v podnicích a citelných postihů, pokud neplní firmy požadavky kanalizačního řádu. Problémy se řeší u zdroje.
ČOV Shafdan a schéma zasakování
Setkání na vodoprávním úřadě v Jeruzalémě a pak na správě zeleně v Tel Avivu
Trochu mě zklamalo, a to hned ze dvou důvodů. Čekal jsem, že proběhne konkrétněji, co se týká praktického vodoprávního řízení. No a pak, když jsem se zeptal na to, jak se řeší šedé vody , tak mi bylo řečeno, že recyklované šedé vody nejsou žádané, že místní hygiena jejich použití nepodporuje. Čekal jsem, že vzhledem k tomu, že zrovna z Izraele existuje řada publikací s kladným hodnocením rizik použití vyčištěných šedých vod, že jejich použití bude i ve městech podporováno. Dokonce jsem například u Mrtvého moře viděl rozsáhlou závlahu použitou vodou kolem hotelu.
Až v Tel Avivu jsem pochopil souvislosti – veškerá vyrobená recyklovaná voda jde na závlahy zemědělcům, a tak je to logické hned ze dvou důvodů, že zeleň ve městech je zavlažována pitnou vodou, i když cenově je to 4x dražší (méně zdravotních rizik a po stránce finanční to město utáhne spíše než zemědělci). Unikátní je systém sledování spotřeby – každý z desetitisíce ventilů na rozvodech vody pro závlahu zeleně má i vodoměr s IOT, a tak je přehled jak o zavlažování, tak i o případných únicích, a tedy i možnost okamžité nápravy stavu. Šetří se tak megawatty na klimatizaci.
Mapa sledovaných ventilů v Tel Avivu a kapková závlaha zeleně
Odsolovací stanice brakické vody
Výhoda v odsolování brakické vody oproti mořské vodě je v nižší salinitě a tedy vyšší výtěžnosti, až 80 %, oproti 50 % u mořské vody. Tím pádem je nižší spotřeba el. energie – náklady na m3 odsolené vody jsou cca 1 USD/m3, což pro nás bylo překvapivé. Stejně tak bylo překvapivé, že se zatím tato přes RO vyrobená voda používá jen na závlahu v zemědělství a jde do centrálního rozvodu recyklované vody (fialově značené potrubí). Centrální rozvody recyklované vody jsou pak dostupné na velké části území a zemědělci k nim mají takovou důvěru, že vůbec neví, jaké má recyklovaná voda vlastnosti – za kvalitu odpovídá stát. Zajímavé je také to, že Izrael dnes v podstatě má nadbytek pitné vody a vodu tak začíná dodávat i do sousedních zemí – Jordánska a Sýrie a na zúrodnění pouště.
Odsolovací stanice brakické vody
Závěr – nějaké moudro na konec
Je to jednoduché – aby se dosáhlo značného rychlého pokroku je potřebné jednat pragmaticky a v zájmu věci. K tomu Izraelce nutí i vnější podmínky – sucho a válečný stav a vize zelené země. Možná tím pak věci získají reálné měřítko a lidé potřebnou motivaci a pokoru k udržitelnému jednání. Když jsem o tom tak přemýšlel, Izraelci v podstatě nahradí v letních měsících malý vodní cyklus (déšť je nahrazen desalinací a rozvodem recyklované vody) a věří tomu, že místně otočí teplotní vývoj (nebo ho alespoň zastaví) – ozeleněním sníží teplotu v krajině, což zkrátí období bez deště.. (závislost mezi teplotou a výskytem srážek je prokazatelná).
Něco pro nás? I přesto, že šedé vody tady nejsou ve velkých městech téma a řeší se jen místně tam, kde nejsou rozvody recyklované vody, tak se dají přenést zkušenosti z aplikace recyklovaných komunálních vod do zemědělství, a to jak po technické stránce (kapková závlaha, předčištění, životnost), tak i po stránce hodnocení rizik – půda je „prokazatelně silná“ bariéra a zejména oživená půda je i způsob, jak se efektivně vypořádat s dočištěním vod. Kapková závlaha je pak způsob, jak řešit hned několik věcí – zeleň (a to i v krajinách, kde mrzne), optimální spotřebu vody na závlahu, nekonfliktní aplikaci recyklovaných vod (podpovrchová závlaha). A ač se to nezdá, KNOW-HOW kolem je spousta, a tak v řadě věcí máme co dohánět. Dobré je vidět v čem a ideálně i jak.
Možná by se dalo říct, že bychom potřebovali také něco jako je zeď nářků, ale ne k tomu, abychom naříkali a vymýšleli si, proč něco nejde, ale proto, abychom se zastavili a uvědomili si, že základem i velkých věcí je pokora a reálnost, a to i v maličkostech. No a třeba také to, že v managementu klimatu by se namísto „poručíme větru dešti“ mohlo jít cestou pochopení jeho potřeb, případně jejich podpořením.
Česká vodohospodářská pouť (mise) do Izraele proběhla pod záštitou obou velvyslanectví, obchodní komory a SVH ČR a ve spolupráci MZe.
Ing. Karel Plotěný
Jan Skácel – Dej mi sílu snášet pokojně, co změnit nemám sil a odvahu, abych nač stačím, na tomhle světě pozměnil. A dej mi taky prostý rozum, který vždy správně rozezná, co se nedá změnit a co se změnit dá.
Na Ministerstvu zahraničních věcí se ve čtvrtek 3. října předávaly již po sedmé prestižní ocenění Asociace společenské odpovědnosti Ceny SDGs 2024.
Číst více
9. 10. 2024
Slovenská spoločnosť pre techniku prostredia, členská organizácia ZSVTS Stavebná fakulta STU Bratislava v spolupráci so Slovenskou komorou stavebných inžinierov – SKSI uspořádaly již po 28. tradiční mezinárodní seminář „Sanhyga“.
Číst více
1. 10. 2024