ASIO, spol. s r.o se tohoto projektu aktivně účastní a to dokonce vedením jednoho balíčku zaměřeného na recyklaci uhlíku v systému cirkulárního zemědělství .

Na dvoudenní akci, kde byl rozsáhlý projekt představen, si účastník (vodař) uvědomí, jak jsou všechny procesy související s hospodařením se zdroji propojené. Určitě to platí ve vztahu lidé, voda, půda.. a zejména tam, kde například kvůli suchu je jeden prvek na druhém přímo závislý – lidé potřebují potraviny a půda vodu. Tam pak člověk přímo vidí, že hospodaření s vodou nekončí, nebo nemůže končit, jejím „zbavením se“ bez ohledu na to, co se s ní bude dít dále. Ani zacházení s vodou nelze řešit jako solitér. Pokud se tak děje, pak se může stát, že zbytečně vynakládáme prostředky (energii, finance) na odstranění něčeho, co by pak s výhodou například zemědělci využili a naopak, opomíjíme požadovat a neřešíme některé parametry, které mohou být podstatné z hlediska vlivu na lidské zdraví. Opět z toho vyplývá – není možné dělat univerzální jednoznačná rozhodnutí, když prostředí, ve kterém se pohybujeme, je mnohoznačné a nehomogenní. Bez znalostí návazností ( multikriteriálnosti ) a bez respektování místních podmínek mohou být i sebelépe míněná nařízení nesmyslná, neefektivní a někdy dokonce i nebezpečná.

Někdy je lepší s ohledem na konkrétní podmínky použít jako dopravní prostředek osla a někdy to bude lepší kamionem a ani by nebylo rozumné chtít, aby osel musel na technickou a jeho doprovod na pravidelné přezkoušení z dopravních předpisů….

Druhý postřeh, který jsem zaznamenal – když vidím takovou akci, jak je nachystaná, a jak je většina lidí nastartovaná, a jaké by z ní měly vypadnout podklady pro rozhodnutí o legislativě v EU, tak mám pocit, že to, že se Evropa propojila, má smysl – vzniknou univerzální řešení, u kterých je zaručena kvalita, multikriteriálnost hodnocení jejich dopadů a ekonomičnost. Jen viz závěr k prvnímu postřehu – musí nakonec i ten poslední článek řetězu akceptovat to, že každá zkušenost je uplatnitelná jen při nějakých hranicích, a že pro každou situaci je nutné najít odpovídající model. Např. stačí jen to, aby půdy nebyly písčité, nebo to, v jak citlivé oblasti úlohu řešíme.

No a třetí postřeh – i v zemědělství se skloňuje slovo udržitelnost a LCA analýza. Je to i logické, čím víc se vývoj stává komplexnější, tím více chceme, aby navržená řešení neměla jepičí nebo destruující účinky a v podstatě se oklikou vracíme k tomu, že začínáme myslet „sedlácky“, tj. chováme se odpovědně k tomu, co nás živí.

Ing. Karel Plotěný