ČOV z malých zdrojů – seminář skupiny ČAO při CzWA

9. 6. 2022

Slovo sanitace, je použito úmyslně, protože jednou z možností je i řešení bez kanalizace. Vedle jiných témat bylo právě toto téma letos atraktivní, neboť se podařilo zajistit pořadatelům osobnost, která je v této oblasti světově uznávaným odborníkem, a to i díky v praxi realizovaným a odzkoušeným řešením. Co se týká ASIO, tak jsme byli jak v hledišti, tak i na jevišti a podpořili jsme dodávkou kobylských vín plodnou, a pro mnohé objevnou, debatu v předvečer semináře. Reportáž z celého semináře najdete v Čistírenských listech ve Vodním hospodářství, ale nedalo mi neodprezentovat alespoň dva příspěvky – profesora Otterpohla a můj.

Historická hranice, nový památník a historický milník z roku 1867 u státní silnice
Obr. Historická hranice, nový památník a historický milník z roku 1867 u státní silnice

Příspěvek prof. Otterpohla – inovativní přístup k sanitaci sídlišť

Profesor Otterpohl ve svém příspěvku hned na začátku řekl asi to nejdůležitější – rozvoj v sanitaci se dá rozdělit na tři cesty – pokračovat ve zdokonalování už známého, předstírat že něco zlepšuji (ale rozvoj tak brzdit) no a pak opravdu něco zlepšovat, inovovat.

Inovace v tomto oboru spočívá v akceptování toho, že se budeme chovat udržitelně, ohleduplně co se týká zdrojů, což prakticky znamená vracet do systému živiny, vodu a energii, kterou jsme použili. Obdobně jako v průmyslu se ukazuje, že nejefektivněji tuto ideu můžeme naplnit tím, že vody hned u zdroje rozdělíme na šedou vodu a z ní vypreparujeme vodu a energii, a černou vodu a z ní získáme živiny – fosfor, dusík, síru, draslík…Což nám umožní šetřit přírodní zdroje a energii na výrobu dusíkatých hnojiv a ve výsledku i náklady na odkanalizování.

Už i jen oddělení moči a tedy téměř 90 % dusíku může znamenat značné úspory objemů na čistírnách odpadních vod a energie na nitrifikaci. Využití černých vod a výroba energie z bioplynu pak samostatnost v energii. Možná nás v ČR překvapí, že se bavíme o řešení sídlišť – ideální jsou lokality 2000 EO a víc. Výsledek je pak v tom, že spotřeba vody na obyvatele je do 20 l/den a díky rekuperace tepla z vody je např. i spotřeba el. energie až o 25 % nižší.

Příklad řešení lokality nebo objektu s více než 2000 obyvatel
Obr. Příklad řešení lokality nebo objektu s více než 2000 obyvatel

Dělení vod v malém, které už je standardem popsaným jako NASS v DWA -272 A, nebo i v ISO pak může řešit neřešitelné na dálničních odpočívkách, sociálních zařízeních v CHKO atd. Určitě tato řešení budou ve většině případů konkurenceschopnou variantou k vyvážení jímek – pokud nebudeme ignorovat udržitelné chování.

Vyvážení jímek by mělo být spíše výjimečným řešením sanitace
Obr. Vyvážení jímek by mělo být spíše výjimečným řešením sanitace

Řešení sídlišť s dělením zdrojů, bez veřejné kanalizace jsou jednou z vizí
Obr. Řešení sídlišť s dělením zdrojů, bez veřejné kanalizace jsou jednou z vizí

Pan profesor je jako autor podepsán pod řadou realizovaných akcí, které jsou v provozu i 20 a více roků a prokazatelně šetří náklady ve srovnání s klasickým odkanalizováním. Je asi zřejmé, že tam, kde již klasické odkanalizování funguje není jeho přeměna na tady tento zdrojově orientovaný přístup aktuální, ale bylo by škoda nezačít realizovat tyto systémy tam, kde se začínají řešit nová sídliště. V Číně, Indii, Singapuru už tak dělají běžně a je obvyklá poptávka, ve které je poptávána sanitace v obytném bloku, včetně bioplynky a kogenerace a bez napojení na veřejnou kanalizaci... Proč se tedy nezačít dívat na věc jinýma očima i v „naší rozvinuté“ Evropě, udržitelně a s ohledem na budoucno a naskočit tak do vlaku, který nám ujíždí díky předsudkům a neochotě měnit mentální modely.

Srovnávání nákladů na jednotlivé varianty (Ing. Karel Plotěný)

Pokud se chceme chovat jako dobrý hospodář, pak bychom neměli bez multikriteriálního srovnání více variant vydat státní i obecní peníze. Jedním z neefektivních přístupů je řešení lokality za každou cenu centrálně (příklad z praxe – realizace obce o 400 EO za 109 mil. Kč, tj. 275 tis. Kč/EO), obrácené extrémy bychom také našli, co se týká decentrálu (koncentrovaná obec s více než 200 domovními čistírnami). Pokud tedy začneme srovnávat varianty, můžeme se dostat k zajímavým postřehům.

Jeden zajímavý postřeh přímo ze semináře – ze SFŽP bylo na program skupin domovních ČOV vydáno 500 mil. Kč a pokud toto číslo podělím počtem vyřešených obyvatel, tak z toho vyplývá, že v tomto programu se domovní ČOV realizují průměrně cca za 32 tis. Kč/EO. Což ve srovnání s výše uvedeným příkladem řešení centrálu je cca 10x vyšší efektivita vynaložených peněz, pokud náklad vztáhneme k vyřešenému obyvateli. A to, při individuálnějším přístupu k řešení skupin domovních ČOV, by se tento náklad dal ještě snížit.

Vedle prezentace zásad ISO CD 24575, podle které je možné srovnávat po ekonomické stránce realizaci centrálních i decentrálních systémů, Ing. Plotěný poukázal na to, že individuálním přístupem k řešení lokalit (včetně řešení s dělením vod), by se daly ušetřit nemalé prostředky a zvýšit tak efektivitu investovaných peněz a obdobně i provozních nákladů, a tedy výdajů občanů ‚tj. i sociální dopady. Při tom by stačilo být více ohleduplní a adresní (tj. zohlednit místní podmínky). Je to způsob, jak zefektivnit investice (bavíme se o stovkách milionů) a celý proces povolování, (bavíme se o statisících hodin projektantů a úředníků). Z hlediska praktického vede cesta přes reálně a na bázi udržitelnosti zpracované plány rozvoje vodovodů a kanalizací. Ty jsou dnes často neaktuální, nevhodné z pohledu udržitelnosti (mimo jiné i uhlíkové stopy) a z hlediska finančních možností ze strany obcí nerealizovatelné – nebo realizovatelné, ale za cenu nesmyslných nákladů, viz v úvodu uvedený příklad z praxe. Máme v Česku jedno praktické moudré doporučení – dokonce bych řekl použitelné KNOW KOW. 2X měř a pak řež.

2x měř a pak řež
Obr. 2x měř a pak řež

Ing. Karel Plotěný