Jak vyplývá ze zákona O vodách i z metodik k nařízením vlády ohledně vypouštění do vod podzemních i povrchových (mimochodem docela dobře zpracované metodiky viz http://www.mzp.cz/cz/vypousteni_odpadnich_vod_metodicky_pokyn_2010 ), tak vypouštět do podzemních vod by se mělo jen zcela výjimečně. Důvodů proč výjimečně je hned několik, ale ten hlavní je, že pokud např. ČOV nečistí tak jak má, tak škoda tímto způsobená je na mnohem delší časové období než při vypouštění do toků a také následky se jen těžko odstraňují.

Když už Vám nic jiného nezbývá než vypouštět do podzemních vod (nejlépe nepřímo) pak doporučujeme následující rozhodovací schéma:

-Pokud je objekt obýván nepravidelně (tj. s přestávkami i několik týdnů), pak je pravděpodobné, že sebelepší čistírna pracující na principu nějakých bakterií potřebujících kyslík a potravu ve formě znečištění nebude dobře fungovat, spíše nebude čistit a v podstatě to bude stejné zařízení, jako horší septik. Pak zpravidla v úvahu přichází řešení se septikem a zemním filtrem s konstrukcí např. podle rakouské normy, která při ploše 4m ² /na jednoho ekvivalentního obyvatele předpokládá dosažení takových hodnot, i v ukazateli amoniakálního dusíku, splňujících nařízení vlády pro vypouštění do podzemních vod. Možné je i řešení používané např. ve Švédsku (ověřované v současnosti i v ČR i naší firmou), kdy za septikem nebo anaerobní ČOV je sorpční filtr na bázi zeolitů nebo jiného sorbentu. Nevýhodou je nutná občasná výměna vyčerpaného sorbentu a tedy vyšší provozní náklady. Nadějné jsou ještě další ověřované technologie např. na bázi elektrochemických procesů nebo použití AOP.

-Pokud objekt je obývaný pravidelně, tj. zajištěný trvalý přísun znečištění, pak se z dlouhodobého pohledu jako levnější a dlouhodobě spolehlivější zařízení (při správném provozu) jeví nějaká aerobní ČOV s vyšším stářím kalu – vyšší množství aktivovaného kalu v poměru k přiváděnému znečištění.

Na co je třeba při výběru domovní ČOV určené k vypouštění do podzemních vod klást důraz? Asi nejdůležitější je co nejmenší obsah nerozpuštěných látek na odtoku – jejich únik může zakolmatovat (ucpat) trvale póry v zemině a voda nebude mít jak zasakovat a způsobí zamokření okolí domu. Nejméně vadí vyšší obsah fosforu, i když je jeho odstranění požadováno i v nařízení vlády. Další objasnění pak vyžaduje problematika dusíku. Nařízení vlády sice požaduje odstranění amoniakální formy, ale ta se při aerobním čištění přemění na dusičnany. Půda obsahující jíl pak ale dusičnany nezachytí, a ty skončí v podzemní vodě, paradoxně se na jíl váže amoniakální dusík a tak by se zdálo, že méně účinnější forma čištění nakonec bude z pohledu podzemních vod lepší. Bude, ale jen do vyčerpání sorpční kapacity půdy. A tak pokud chceme skutečně ochránit podzemní vody před dusíkem a dusičnany, tak by to chtělo se dívat na parametr celkový dusík (N _celk ). Z tohoto pohledu tak asi nejlépe splňující všechny tyto požadavky budou membránové čistírny zbavující vodu všech nerozpuštěných látek (např. AS-VARIOcomp K ULTRA ) – ale za cenu vyšších pořizovacích i provozních nákladů, nebo ČOV s vyšším tzv. stářím kalu (co největší ČOV) případně navíc intervalově provzdušňovaná (to, aby ČOV i denitrifikovala) s cílem odstranit celkový dusík (např. AS-KLARO PZV ).

No a na co by se pak nemělo zapomínat v praxi je to, že i sebelepší čistírna nebude fungovat, pokud se o ni nebudeme odpovídajícím způsobem starat. Nejčastější příčinou nefungujících čistíren není technická závada, ale používání nevhodných desinfekčních prostředků v množství, které čistírnu dokáže spolehlivě vytrávit.

Přehled domovních ČOV vyráběných firmou ASIO, spol. s r.o. najdete na: http://www.asio.cz/cz/cistirny-odpadnich-vod

Ing. Karel Plotěný