Myslím, že byla spokojená, když viděla, jaký díky tomu nastal v Německu neuvěřitelný rozvoj fotovoltaiky, skladování energie, decentrální výroby elektrické energie s využitím kogeneračních jednotek, atd. Z toho, co jsme viděli je jasné, že odzvonilo naftě, že téma vodík jako nosič energie se z teorie přeneslo do praxe … vodík jde skladovat a není problém ho již využívat i v malém a směle konkuruje elektrické energii. Auta na elektriku a vodík byla v každém pavilonu a všichni výrobci aut se snažili ukázat něco z toho, co mají připraveno, dtto i výrobci čerpacích stanic a výdejních stojanů a nabíjecích míst. Myslím, že Němec, který navštívil výstavu si už auto na naftu nekoupí. Pro nás to znamená signál, že výroba energie z kalu neskončí bioplynem ale vodíkem, protože je to energeticky zajímavější, a navíc vodík se bude i lépe transportovat.

No a pak ještě jedno překvapení … výstava na rozdíl od jiných výstav stále roste a přibývají další nové a naplněné pavilony. No a co nebylo překvapením … většina vystavovatelů a polovina návštěvníků má šikmé oči a dokonce se naučili někteří i německy, což v době, když Němec začne s cizincem mluvit automaticky anglicky o něčem svědčí.

Ing. Karel Plotěný