Hospodaření se srážkovými vodami

19. 5. 2017

Srážkové vody, respektive řešení likvidace vod odváděných ze střech a zpevněných ploch, jsou stále diskutovanější součástí řešení každého objektu, od rodinných domů či rekreačních chat, až po celé průmyslové areály. Srážkové vody se s výhodou dají zachytit a využít přímo na pozemku, kde tyto vody vznikají. Využívat se tyto vody dají po jednoduchém mechanickém přečištění pro závlahu nebo jako vody provozní pro splachování WC, úklid, mytí auta nebo praní prádla. Vzhledem k tomu, že využívání srážkové vody je přímo svázané s okamžitou spotřebou, není možné jej pokládat za konečnou likvidaci těchto vod.

Konečné nakládání se srážkovými vodami je možné několika způsoby. Dle normy TNV 75 9011 je primárním způsobem likvidace srážkových vod jejich vsakování přímo na pozemku. Pokud nejsou podmínky příznivé, je možné vsakování kombinovat s retencí, tedy zadržováním a postupným vsakováním. V případě, že je vsakování vlivem místních podmínek nemožné, pak následuje druhá varianta v podobě regulovaného vypouštění do vod povrchových, tedy vodního toku či dešťové kanalizace. Pokud ani tato varianta není možná, pak je na místě třetí a poslední možnost, a sice regulované vypouštění do jednotné kanalizace.

Vsakování, nebo také odvod srážkových vod do půdního prostředí, by mělo být využíváno přednostně před ostatními variantami. Jedná se totiž o řešení nejméně ovlivňující výskyt podzemní vody a geologické poměry v místě stavby. Tím, že zastavíme doposud nezastavěné území a odvedeme dešťové vody mimo oblast, zabráníme přirozenému vsaku a ovlivníme tak stav podzemní vody a geologické poměry celkově. Nicméně použití vsakování pro likvidaci srážkových vod je závislé na geologických poměrech a je z tohoto důvodu nutné nechat vypracovat geologický průzkum pro vsakování. Návrh vsakovacího zařízení a geologický průzkum pro vsakování řeší ČSN 75 9010. Výstupem geologického průzkumu je určení vhodnosti vsakování na pozemku, případně definovaná poloha vsakovacího zařízení na pozemku, koeficient vsaku, který je nutný pro návrh velikosti vsakovacího zařízení a také ideální hloubka vsakovacího objektu.

Při návrhu vsakovacího zařízení je třeba určit velikost retenčního objemu a dobu prázdnění, která musí být kratší než 72 hodin. Podkladem pro návrh je jednak již zmiňovaný koeficient vsaku, dále pak úhrn srážek při určité periodicitě a době trvání srážek, a nakonec velikost jak odvodňované, tak vsakovací plochy. Při návrhu vsakovacího zařízení je třeba myslet na vhodný bezpečnostní přepad vsakovacího zařízení buď na povrch pozemku (neohrozíme-li žádný objekt zaplavením), nebo do jednotné kanalizace. Při umístění vsakovacího zařízení na pozemku je třeba dodržet určitou vzdálenost od objektů a podzemních staveb, aby nedošlo k jejich vyplavení vlivem vztlakové síly.

Vsakovací zařízení mohou být buď nadzemní, nebo podzemní. Nadzemní vsakovací zařízení může být řešeno buďto zatravněným průlehem (Obr. 1), nebo povrchovou zatravněnou vsakovacích nádrží (Obr. 2). Výhodou je vsakování do půdy přes povrchovou humusovou vrstvu, která umožňuje separaci znečištění. Nevýhodou je naopak otevřená plocha, na kterou rovněž dopadá déšť a je třeba ji započítat jako odvodňovanou, čímž se zvětší jak plocha, tak objem celého vsakovacího objektu.

Povrchový vsakovací příkop
Obr. 1 Povrchový vsakovací příkop

Obr. 2 Povrchová vsakovací nádrž
Obr. 2 Povrchová vsakovací nádrž

Podzemní vsakovací zařízení může být koncipováno jako podzemní prostor vyplněný štěrkem s drenážním rozvodným potrubím (Obr. 3). Výhodou tohoto systému jsou nízké pořizovací náklady na samotný objekt. Nevýhodou je oproti jiným podzemním objektům nižší životnost a náklady na obnovu v hodnotě pořizovací ceny a také vyšší cena souvisejících zemních prací vzhledem k tomu, že cca 75 % objemu jsou zaplněny štěrkem a pouze 25 % je využitelných jako čistý retenční objem vsakovacího zařízení. Tím se náklady na pořízení z větší části vyrovnají s ostatními podzemními objekty.

Obr. 3 Podzemní vsakovací objekt vyplněný štěrkem
Obr. 3 Podzemní vsakovací objekt vyplněný štěrkem
Podzemní vsakovací šachta

Dalším typem vsakovacího objektu je vsakovací šachta (Obr. 4). Tento objekt je výhodný pro jeho jednoduchost, možnost revize, snadnou obnovu při jeho zanesení a v neposlední řadě kvůli nákladům na pořízení. Podstatným omezením použití tohoto objektu je omezená vsakovací plocha. Nejčastěji na území ČR totiž nejsou vsakovací podmínky natolik příznivé, aby byl tento způsob vsakování, z důvodu malé vsakovací plochy, samostatně použitelný. Nicméně při kombinaci s jiným retenčním podzemním objektem je časté použití vsakovací šachty v oblastech, kde jsou vhodné vsakovací podmínky ve velkých hloubkách pod terénem.

Podzemní vsakovací šachta
Obr. 4 Podzemní vsakovací šachta

Posledním typem vsakovacího zařízení je objekt z vsakovacích bloků. Plastové vsakovací bloky jsou moderním způsobem vsakování dešťových vod. Jejich konstrukce je totiž vytvořená tak, aby byl maximálně efektivně využit celý objem vsakovacího objektu, který je v tomto případě volný a jeho kapacita je přibližně rovna jeho objemu. Takto vytvořený objekt je tedy vhodný pro akumulaci i nárazového intenzivního deště a následně postupné zasakování srážkových vod. Další výhodou takto vytvořeného vsakovacího zařízení je možnost revize, čistitelnost a materiálové provedení, což souhrnně znamená mnohonásobně vyšší životnost než v případě štěrkového vsakovacího objektu. V neposlední řadě jsou takto tvořené objekty lehké a skladné, což zjednodušuje dopravu na stavbu i samotnou montáž. Pořizovací náklady jsou pochopitelně vyšší než u štěrkového vsakovacího objektu, nicméně v součtu s nižšími náklady na zemní práce, díky efektivnější velikosti objektu a s přihlédnutím k delší životnosti a bezúdržbovosti systému se tato počáteční investice v průběhu let vrátí. Plastové bloky vsakovacího systému mohou být tunelového tvaru (Obr. 5), skládající se z lehké, plastové, půlkruhové schránky (schránek), která je uzavřená z obou stran plastovými čely. Tím je vytvořen podzemní prostor s velkou téměř 100% zásobní kapacitou. Tunely je možné skládat za sebe, případně rozdělit objekt na více řad paralelně vedle sebe. Druhým typem plastových bloků jsou hranaté bloky voštinového typu (Obr. 6), které je navíc možné skládat ve vrstvách na sebe, čímž umožňují velkou variabilitu rozměrů celého zařízení. Voštinové bloky se pokládají na štěrkový podklad s rozvodným potrubím a oddělují se od okolních vrstev geotextílií, bránící zanesení objektu obsypem. Oba typy těchto objektů je stejně jako ostatní podzemní vsakovací objekty třeba odvzdušnit, aby mohl být objekt rovnoměrně plněn vodou, přičemž je z objektu vytlačován vzduch.

Tunelový vsakovací objekt
Obr. 5 Tunelový vsakovací objekt

Voštinový vsakovací objekt
Obr. 6 Voštinový vsakovací objekt

Ing. Jan Vacek

Použité zdroje

[1] ČSN 75 9010. Vsakovací zařízení srážkových vod . Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2012
[2] ASIO, spol. s r.o. [online]. © 2011-2017 [cit. 2017-04-25].