Prostředí okouzlující, večer teplý, a tak příjemné setkání se spoustou zajímavých přednášek. Mne zaujala nejvíc přednáška o benchmarkingu na velkých ČOV ohledně energie (Chudoba, Beneš, Rosenbergová, Todt) a o tom, kam bychom se měli ubírat se spotřebou energie na těchto ČOV – cil v taxonometrii je jasný 20 KWh/rok/EO pro velké ČOV ve stotisících EO, ale bez výroby el. energie na ČOV nesplnitelný. Jen pro zajímavost – na nejmenších domovních ČOV s aktivací se pohybujeme kolem 130 kWh/rok. A tak bychom asi logicky měli hledat nové cesty – např. extenzivní ČOV v malém nebo změna technologie na anaerobně aerobní u velkých ČOV. Nebo jít do ještě inovativnějších řešení – viz má přednáška o kalu z malých zdrojů.

Má přednáška jako tradičně vyzněla provokativně, ale podle mne zase až tak provokativní nebyla a šla ke kořenům a v podstatě i nabídla jedno z řešení, jak energetickou náročnost snížit, ale nejen to, jak ještě ušetřit energii na výrobu dusíkatých hnojiv. Jedna z cest vede přes oddělení exkrementů už v rámci sanitace domů a jejich oddělené zpracování na hnojiva viz Otterpohl a jeho přednáška na semináři ve Žďáře. V podstatě jsem v mém příspěvku i navázal na statistiky přednesené v souvislosti s velkými čistírnami odpadních vod – nejekonomičtější je nejkratší cesta živin zpět na pole. Navíc bylo v přednášce ukázáno, že bychom měli vzít na vědomí, že řešení velkých měst a jednotlivých solitérních staveb nebo malých vesnic je různé a pro malé zdroje, minimálně do 1000 EO, je zpravidla optimální řešení z hlediska kritérií udržitelnosti spíše někde v extenzivní oblasti.

Ing. Karel Plotěný