O tom, jak nakládat s kalem z velkých čistíren odpadních vod proběhlo v souvislosti se změnami legislativy již několik seminářů a loby skupiny se předhání v návrhu řešení. Malé obce a jednotlivci však zůstali „mimo rozlišovací schopnost“ a jsou nezajímaví z hlediska investic jak pro politiky, tak i pro projektanty a realizátory a tím pádem i pro legislativu. Jejich námitky jsou řešeny obvykle tím, že mají kal odvést na velkou čistírnu odpadních vod, a to naráží na kapacitu těchto čistíren na jedné straně, a je to i často i proti zásadám udržitelnosti – ekonomika, uhlíková stopa… Příspěvek se proto snaží vnést do problematiky i podmínky malého zdroje kalu z pohledu udržitelnosti, rizik a logiky a nabídnout směr (extenzivní řešení), kterým by se řešení malých zdrojů mohla (měla) ubírat.