Myslím, že se na semináři povedlo vyvrátit hned několik negativních informací, které jsou o „kořenových čistírnách“ šířeny. Ať už právem (viz problémy horizontální uspořádání) nebo neprávem a úmyslně nebo neúmyslně… Jak přednášky o výsledcích, tak hlavně příspěvek starosty Nová Jesenice ukazují, jak to ve skutečnosti chodí v praxi. Doporučuji si ho před zvažováním o řešení čištění poslechnout... A nedát jen na nějaké povrchní universální informace a vždy poctivě vycházet z toho jaké jsou místní podmínky.

Za ASIO na semináři vystoupil Ing. Karel Plotěný a ve svém příspěvku upozornil na to, že čištění odpadních vod nemusí končit jejich vypouštěním, ale jak je v některých zemích už obvyklé, jejich znovu požitím. Stejně jako u volby technologie čištění odpadních vod je z důvodu udržitelnosti a optimálnosti vycházet z místních poměrů. Ne vždy se recyklace vyplatí, na druhou stranu jsou případy, kdy je recyklace nejlepším řešením, jak řešit nedostatek vody na lokalitě nebo nemožnost vypouštění odpadních vod. V malém se nejčastěji můžeme bavit o  recyklaci šedých vod ve velkém pak o recyklaci komunálních vod a jejich následném použití jako užitkové nebo závlahové vody. Recyklace už je ve světě obvyklá a je škoda, že v České republice ji legislativa nepodporuje, a v praxi zatím převládá ze strany odpovědných ministerstev hodně opatrný až záporný přístup. Z hlediska logiky je ale škoda nevyužít například energetického potenciálu v místech, kde to výškové poměry dovolují, k čištění nebo recyklaci s využitím přírodních řešení (NBS). Tyto systémy jsou dnes v zahraničí podporované a rozšiřující se hned ze dvou důvodů – minimalizace spotřeby el. energie a provozních nákladů celkem, jednoduchost provozu, včetně řešení problematiky kalů a následně tím pádem i minimalizace uhlíkové stopy.

Ing. Karel Plotěný