Téměř po deseti letech se podařilo dojednat českou normu na srážkové vody a  šedé vody . Tato norma platí pro navrhování (projektování), montáž, zkoušení, provoz a údržbu zařízení pro využití čištěných šedých a/nebo srážkových povrchových vod v budovách a na přilehlých pozemcích a je národním předpisem doplňujícím ČSN EN 16941-1 a ČSN EN 16941-2.

Na této normě by se dalo zdokumentovat, jak se nám jako České republice daří prakticky naplňovat strategie jako je „ adaptace na změnu klimatu “ nebo „cirkulární ekonomie“. Po technické stránce jsme byli v této oblasti na přelomu století na obdobné úrovni jako Němci, dokonce jsme jim jako firma dodávali např. nádrže k  technologiím na recyklaci vod , ale oni své počínání dokázali znormovat za pět roků, zatímco nám to trvalo roků dvacet. Obdobné to je i s legislativou týkající se aplikace.

Co se týká normy, trvalo by to ještě déle, nebýt toho, že vyšla letos i Evropská norma (ČSN je tak jen doplňková norma). Důvod je prostý, když se postaví proti sobě úspora vody a „předběžná opatrnost“, bez ohledu na udržitelnost (pojatou holisticky) a zohlednění místních podmínek (zřejmý nedostatek vody), tak z globálního pohledu máme vody dost a tím pádem vypadá logicky i argument, že čím víc vody spotřebujeme, tím bude levnější a naopak. Tak proč jít do rizika s recyklacemi nebo využitím srážkové vody ?

Pohled, který by mohl být logický – je lepší mít popsané reálné postupy, než nechat působit lidovou tvořivost, nám Čechům není vlastní. Přitom není důvod to nedělat jako Němci – vyžadovat důsledně něco, co je reálně dosažitelné, popsané a odkonzultované ze všech hledisek.

Ing. Karel Plotěný