Pár detailů z DIN 1989 k provozním vodám a jejich použití

20. 3. 2014

V příspěvku jsem se snažil najít v DIN 1989 odpovědi, nebo náměty k další debatě o naší ČSN, neboť zejména při jednání s provozovateli vodovodů a kanalizací dochází občas ke kontraverzním situacím, které mohou zapříčinit obě strany. Obvykle jsou dány neznalostí technických možností, amatérským přístupem, nepochopením nebo neochotou se přizpůsobit. Je logické, že protože dochází k zásahu do odběratelsko-dodavatelských vztahů, tak svou úlohu hrají i zájmy ekonomické. No, a pokud má celý proces co nejméně konfliktní, tak by technické řešení, vedle uspokojení potřeb uživatele, mělo umožnit i férové vyrovnání se s dodavatelem jak pitné, tak i odpadní vody.

Druhá oblast příspěvku je pak věnována oblasti technických detailů, kdy je snahou, aby dobrou myšlenku neznehodnotil amatérský přístup, nováčkovská daň, opomenutí …

Doplňování vody v případě nedostatku srážkové vody

V tomto případě nedochází k ovlivnění co do množství přiváděné ani odváděné vody veřejnými vodovody. Jde tak jen o problém hygienický a nutnost zabezpečit rozvody pitné vody tak, aby nedocházelo k jejich propojení s rozvodem užitkové vody. Tuto problematiku řeší v DIN 1989 odstavec 9 a to velmi elegantně – odvoláním se na Evropskou normu EN 1717, která je samozřejmě platná i v ČR – doporučuje pro doplňování typy napojení AA a AB z této normy. Elegantní ze strany veřejného dodavatele pitné vody by bylo uvést tuto podmínku i do smluv se svými odběrateli. DIN norma 1989 dále doporučuje, aby v místě hlavního uzávěru byla umístěna tabulka s nápisem POZOR! V této budově je umístěno zařízení na využití srážkové vody – propojení s rozvodem pitné vody není dovoleno.

Vypouštění přebytku srážkové vody do dešťové kanalizace
Také v tomto případě nedochází k porušení odběratelsko-dodavatelských vztahů, zařízení na zachycení a akumulaci srážkových vod navíc chrání kanalizaci před jejím přetížením a následnými problémy s místními povodněmi a použití takových zařízení dokonce požadují i naše zákony.

Využití srážkové vody jako vody užitkové

Z hlediska odběratelsko-dodavatelských vztahů je jejich ovlivnění zřejmé v těch případech, kdy používám srážkovou vodu tak, že z ní vzniká voda odpadní. Pokud bych používal srážkovou vodu pouze na zálivku, pak k ovlivnění nedochází, pokud ji ale použiji na splachování nebo na praní pak se množství odpadní vody odváděné veřejnou kanalizací navýší. Z hlediska objektivnosti se toto množství dá poměrně jednoduše změřit tak, že tato větev vnitřního vodovodu bude mít svůj podružný vodoměr. DIN 1989 to řeší tak, že v článku 12.8 doporučuje navrhnout trubní rozvody tak, aby to umožňovalo dodatečnou montáž vodoměru. Dále si to pak již řeší smluvní strany mezi sebou.

Využití pitné vody na zálivku

Otázkou v tomto případě pak je, jak řešit stav, kdy se vlastně pitná vody využívá na zálivku – zatím je to obvykle řešeno velkoryse ve prospěch dodavatele pitné vody (odběratel zaplatí stočné i za tuto vodu). Myslím, že tato velkorysost by mohla být oboustranná (viz předchozí případ) a to i s ohledem na to, že je sice ovlivněno množství odtékající vody, ale z hlediska látkového odtékají stejná absolutní množství znečištění (BSK, CHSK), a skutečné náklady na provoz čistírny pak souvisejí u většiny čistíren s odstraněním právě tohoto znečištění. Rozhodující pro provoz jsou náklady na aeraci a  kalovou koncovku a jen menší část na většině ČOV souvisí s čerpáním.

Technické detaily

Ochrana proti zpětnému vzdutí

U veřejných kanalizací – dešťových nebo jednotných - je třeba počítat se zpětným vzdutím. Tj. se stavy kdy, dochází v kanalizaci ke zvýšení hladiny a místně může dokonce dojít k tomu, že díky efektu spojených nádob pak voda vystoupá i v přípojkách výš než je horní úroveň potrubí a může se tak pak vracet až do budovy a tam vytékat např. podlahovými vpustmi nebo jinými zařizovacími předměty. V našem případě by mohlo dojít díky zpětnému vzdutí i k ohrožení zařízení na zachycování srážkové vody.

Technická opatření uvedená v DIN 1989

V normě jsou uvedena tři řešení, přičemž je nutné zvážit, kdy které je vhodné a možné použít.

Příklad nádrží ve sklepě umístěných nad úrovní zpětného vzdutí

Připojení na jednotnou kanalizaci pomocí čerpání

Zásobník v zemi a napojení na dešťovou kanalizaci přes zpětnou klapku

Příklad typického zařízení na využití srážkových vod

V podstatě se používají dva způsoby – s nadrží mimo budovu, výhodou je úspora místa v budově a udržování teploty a s nádrží ve sklepních prostorách – výhodou je lepší přístup.

Typické zařízení s nádrží vně budovy

Zařízení s akumulační nádrží uvnitř budovy

Závěr

Myšlenka využití srážkových jako vody provozní je jistě dobrou myšlenkou a je i v duchu strategie udržitelného rozvoje. Je však třeba si uvědomit, že jak myšlenku, tak i celkové provedení lze znehodnotit tím, že opomeneme některé důležité zásady. K nim patří jak problematika odběratelsko-dodavatelských vztahů, tak i řešení technických detailů jako i problematika zpětného vzdutí. Proto je vhodné již v dokumentaci řešit problematiku měření množství vod a je vhodné se v dokumentaci zabývat problematikou zpětného vzdutí a tuto úroveň v dokumentaci vyznačit a hlavně zohlednit.

Konkrétní případ řešení využití srážkové vody ze střech se sestavou AS-RAINMASTER ( zařízení na doplňování pitné vody do rozvodu provozní vody ).

Zařízení na doplňování pitné vody do rozvodu provozní vody AS-RAINMASTER

Ing. Karel Plotěný

Tento článek byl již v plném znění publikován ve sborníku k seminářům ASIO, spol. s r.o. „Srážkové a šedé vody aneb „colors of water“ (leden,únor 2013).