20. 3. 2014
V příspěvku jsem se snažil najít v DIN 1989 odpovědi, nebo náměty k další debatě o naší ČSN, neboť zejména při jednání s provozovateli vodovodů a kanalizací dochází občas ke kontraverzním situacím, které mohou zapříčinit obě strany. Obvykle jsou dány neznalostí technických možností, amatérským přístupem, nepochopením nebo neochotou se přizpůsobit. Je logické, že protože dochází k zásahu do odběratelsko-dodavatelských vztahů, tak svou úlohu hrají i zájmy ekonomické. No, a pokud má celý proces co nejméně konfliktní, tak by technické řešení, vedle uspokojení potřeb uživatele, mělo umožnit i férové vyrovnání se s dodavatelem jak pitné, tak i odpadní vody.
Druhá oblast příspěvku je pak věnována oblasti technických detailů, kdy je snahou, aby dobrou myšlenku neznehodnotil amatérský přístup, nováčkovská daň, opomenutí …
V tomto případě nedochází k ovlivnění co do množství přiváděné ani odváděné vody veřejnými vodovody. Jde tak jen o problém hygienický a nutnost zabezpečit rozvody pitné vody tak, aby nedocházelo k jejich propojení s rozvodem užitkové vody. Tuto problematiku řeší v DIN 1989 odstavec 9 a to velmi elegantně – odvoláním se na Evropskou normu EN 1717, která je samozřejmě platná i v ČR – doporučuje pro doplňování typy napojení AA a AB z této normy. Elegantní ze strany veřejného dodavatele pitné vody by bylo uvést tuto podmínku i do smluv se svými odběrateli. DIN norma 1989 dále doporučuje, aby v místě hlavního uzávěru byla umístěna tabulka s nápisem POZOR! V této budově je umístěno
zařízení na využití srážkové vody
– propojení s rozvodem pitné vody není dovoleno.
Vypouštění přebytku srážkové vody do dešťové kanalizace
Také v tomto případě nedochází k porušení odběratelsko-dodavatelských vztahů, zařízení na
zachycení a akumulaci srážkových vod
navíc chrání kanalizaci před jejím přetížením a následnými problémy s místními povodněmi a použití takových zařízení dokonce požadují i naše zákony.
Z hlediska odběratelsko-dodavatelských vztahů je jejich ovlivnění zřejmé v těch případech, kdy používám srážkovou vodu tak, že z ní vzniká voda odpadní. Pokud bych používal srážkovou vodu pouze na zálivku, pak k ovlivnění nedochází, pokud ji ale použiji na splachování nebo na praní pak se množství odpadní vody odváděné veřejnou kanalizací navýší. Z hlediska objektivnosti se toto množství dá poměrně jednoduše změřit tak, že tato větev vnitřního vodovodu bude mít svůj podružný vodoměr. DIN 1989 to řeší tak, že v článku 12.8 doporučuje navrhnout trubní rozvody tak, aby to umožňovalo dodatečnou montáž vodoměru. Dále si to pak již řeší smluvní strany mezi sebou.
Otázkou v tomto případě pak je, jak řešit stav, kdy se vlastně pitná vody využívá na zálivku – zatím je to obvykle řešeno velkoryse ve prospěch dodavatele pitné vody (odběratel zaplatí stočné i za tuto vodu). Myslím, že tato velkorysost by mohla být oboustranná (viz předchozí případ) a to i s ohledem na to, že je sice ovlivněno množství odtékající vody, ale z hlediska látkového odtékají stejná absolutní množství znečištění (BSK, CHSK), a skutečné náklady na provoz čistírny pak souvisejí u většiny čistíren s odstraněním právě tohoto znečištění. Rozhodující pro provoz jsou náklady na aeraci a kalovou koncovku a jen menší část na většině ČOV souvisí s čerpáním.
U veřejných kanalizací – dešťových nebo jednotných - je třeba počítat se zpětným vzdutím. Tj. se stavy kdy, dochází v kanalizaci ke zvýšení hladiny a místně může dokonce dojít k tomu, že díky efektu spojených nádob pak voda vystoupá i v přípojkách výš než je horní úroveň potrubí a může se tak pak vracet až do budovy a tam vytékat např. podlahovými vpustmi nebo jinými zařizovacími předměty. V našem případě by mohlo dojít díky zpětnému vzdutí i k ohrožení zařízení na zachycování srážkové vody.
Technická opatření uvedená v DIN 1989
V normě jsou uvedena tři řešení, přičemž je nutné zvážit, kdy které je vhodné a možné použít.
Příklad typického zařízení na využití srážkových vod
V podstatě se používají dva způsoby – s nadrží mimo budovu, výhodou je úspora místa v budově a udržování teploty a s nádrží ve sklepních prostorách – výhodou je lepší přístup.
Myšlenka využití srážkových jako vody provozní je jistě dobrou myšlenkou a je i v duchu strategie udržitelného rozvoje. Je však třeba si uvědomit, že jak myšlenku, tak i celkové provedení lze znehodnotit tím, že opomeneme některé důležité zásady. K nim patří jak problematika odběratelsko-dodavatelských vztahů, tak i řešení technických detailů jako i problematika zpětného vzdutí. Proto je vhodné již v dokumentaci řešit problematiku měření množství vod a je vhodné se v dokumentaci zabývat problematikou zpětného vzdutí a tuto úroveň v dokumentaci vyznačit a hlavně zohlednit.
Konkrétní případ řešení využití srážkové vody ze střech se sestavou AS-RAINMASTER (
zařízení na doplňování pitné vody do rozvodu provozní vody
).
Ing. Karel Plotěný
Tento článek byl již v plném znění publikován ve sborníku k seminářům ASIO, spol. s r.o. „Srážkové a šedé vody aneb „colors of water“ (leden,únor 2013).
Na Ministerstvu zahraničních věcí se ve čtvrtek 3. října předávaly již po sedmé prestižní ocenění Asociace společenské odpovědnosti Ceny SDGs 2024.
Číst více
9. 10. 2024
Slovenská spoločnosť pre techniku prostredia, členská organizácia ZSVTS Stavebná fakulta STU Bratislava v spolupráci so Slovenskou komorou stavebných inžinierov – SKSI uspořádaly již po 28. tradiční mezinárodní seminář „Sanhyga“.
Číst více
1. 10. 2024