Seminář České rady pro šetrné budovy (CZGBC) o šedých vodách

24. 10. 2017

Je zřejmé, že další možnou položkou v nákladech obytných budov, na které se dá ušetřit je voda, a to jak pitná, tak i odpadní. Vedle úsporných zařizovacích předmětů, které dokáží zařídit první krok se nabízí využití šedých vod, které umí nejen zajistit úsporu pitné, ale i odpadní vody, což je žádané hlavně tam, kde je pak nutné vodu odvážet např. fekálním vozem. Šedé vody, následně jako užitková voda, jsou žádány i tam, kde není dostatek dešťové vody – malá střecha ve vztahu ke spotřebě a tam, kde je možná potřeba užitkové vody v korelaci s produkcí šedých vod. Výhodnost využití šedých vod je tedy zejména v objektech občanské vybavenosti s větší produkcí a spotřebou vody, ve větších bytových domech a ve speciálních případech u rodinných domů. Z hlediska jejich využití se s nimi nejvíce setkáme na splachování toalet a jako užitkové vody například na mytí podlah, kde je jejich použití nekonfliktní.

seminář „Hospodaření s vodou v budovách: využití šedé a dešťové vody“ ( foto zdroj CZGBC )

Vliv lehkých šedých vod na okolí je bagatelní

Debata je často vedena o využití na závlahu zeleně a k nejčastějším námitkám patří ty, co se týkají obsahu detergentů, zbytků kosmetiky (pílingových kuliček), atd. (léky, drogy, atd. se šedých vod v podstatě netýkají). Také proto byl tentokrát pozvaný mezi účastníky panelové diskuze i zástupce výrobců domácí chemie a prostředků na osobní hygienu a z jeho vystoupení o složení přípravků vyplynulo, že co se týká osobní hygieny, pokud je použita ekologická verze, pak se jedná většinou o látky biologicky rozložitelné a problémem z hlediska dlouhodobého použití může být v podstatě solnost (kdy se různé soli používají k zahuštění např. šampónů a gelů) a její případný vliv na úrodnost půdy nebo zvýšení RAS v podzemní vodě (což, ale nutně nemusí znamenat negativní vliv na zdraví). Dtto i co se týká obsahu nutrientů. Pokud použijeme šedé vody bez vod z praček a myček na nádobí, pak je obsah nutrientů bagatelní. Šedé vody (bez vody z praní a myček nádobí) jsou tak jednoznačně nejvhodnější součástí odpadních vod použitelnou např. na závlahu zeleně, zvláště když se použije např. kapkové závlahy . Dokonce i při případném nepřímém zasakovaní do podzemních vod je vliv bagatelní (v případě hygienizovaných vyčištěných vod pak úplně bezkonfliktní, a to i v písčitých půdách). Minimální riziko je dáno i tím, že šedé vody neobsahují zpravidla produkty lidského metabolismu.

Mírně jiný pohled už je na vody z praní prádla a na další typy vod, tam, je nebezpečí ovlivnění životního prostředí větší, zejména díky použití „drastických“ přípravků na čištění zanešeného potrubí nebo prostředků s obsahem chloru na hygienizaci zařizovacích předmětů (výkyvy v pH, chlor). Tam je to pak již spojeno s funkčností např. domovních čistíren a logicky i s většími administrativními nároky, které odpovídají rizikům.

Nutnost osvěty

Zajímavé byly i zkušenosti developera s bytovými domy a recyklací šedých vod . Obecně je připravenost lidí na ekologické varianty zacházení s odpadními vodami malá, a tak jsou developeři připraveni i na variantu, kdy by recyklace šedých vod byla ze systému zásobování vodou vyřazena. V každém případě se ale již ve stadiu prodeje snaží ekologický přístup prezentovat jako plus a podporují ho i drobnými dárkovými předměty a nálepkami, a i ekonomickou argumentací.

seminář „Hospodaření s vodou v budovách: využití šedé a dešťové vody“ ( foto zdroj CZGBC )

Největší překážky

Zatím největší překážkou se tak jeví spíše subjektivní námitky a z nich vyplývající odpor provozovatelů kanalizací. Jejich obavy jsou pochopitelné – sníží se odběr pitné vody a tím vzrostou náklady na dodanou jednotku vody. Při tom by obavy nemusely být až tak opodstatněné, dá počítat s tím, že využití šedých vod se týká jen malého počtu domů (většinou je nereálné v panelových domech z důvodů prostorových a ekonomických) a ovlivnění odběrů může být maximálně v jednotkách procent. No a přehnané jsou i obavy z propojení rozvodů šedé a pitné vody, možná k němu může výjimečně při hrubém porušení zvyklostí a norem dojít, ale je zřejmé, že pokud se tak stane v rámci rodinného domu, že je velmi brzy odhaleno, a i zdravotní rizika jsou minimální (vyčištěná šedá voda po přefiltrování na ultrafiltračních membránách je bakteriálně bezkonfliktní). Paradoxně často citované případy (viz článek pana Kožíška v Sovaku) nejsou o šedých vodách a propojení v rámci nemovitostí, ale o propojení dvou veřejných vodovodů mimo nemovitost a ohrožení většího počtu lidí. Daleko větší zdravotní nebezpečí v praxi než nějaké propojení rozvodů šedé a pitné vody v domě představuje chybně navržený rozvod pitné a teplé užitkové vody a následný výskyt legionely (Žabička) a nedostatečná údržba systémů např. v administrativních budovách nebo školách.

Změna legislativy

K usnadnění prosazení v praxi by mohlo pomoci hned několik drobných změn. Dokončení prací na normě a tím by bylo jasné, co má být vyžadováno a skončila by doba experimentů a změny v legislativě. Např. ve Vodním zákoně by mohlo věci pomoct to, že by jinak zákon nahlížel na vody s obsahem produktů lidského metabolismu a na ostatní odpadní vody, což by korespondovalo s pravděpodobným nárokem na hygienizaci do budoucna a s možností jejich recyklace. A umím si představit, že u recyklace vody by se mohlo postupovat obdobně jako se surovinami a výrobky v zákoně o odpadech. Použití šedých vod by pak s velkou pravděpodobností spadalo (pokud již nespadá) do kategorie přecházení vzniku odpadu. Což by bylo jak logické, tak i praktické. Současný výklad kdy, pokud to trochu přeženu, si na vylití umývadla, ve kterém si umyji ruce, musím pozvat hydrogeologa, nechat vystavit povolení k nakládání s vodami a 2x ročně odebrat vzorek je tak trochu tragikomický. Byl by až takový problém okopírovat v této věci např. německou legislativu?

Ing. Karel Plotěný