Možná nejdůležitější z celé přednášky bylo shrnutí toho, co by se mělo změnit, aby systém dozorování ČOV byl efektivnější:

- zlepšit územní plánování v oblasti vodního hospodářství – tj. součástí PRVK by mělo být i vymezení oblastí, které mohou být řešeny ČOV na ohlášení a to jaká třída bude požadována,
- uzákonit povinnost zveřejnit výsledky zkoušky typu (včetně razítka zkušebny),
- výsledky revizí zapisovat přímo do nějakého informačního systému, který by zároveň kontroloval povinnosti uživatelů ČOV – došlé vzorky a revize. Což se zatím ukazuje jako největší problém v praxi – z velké části povolených a ohlášených ČOV není žádná zpětná vazba;
- při zkoušce typu sledovat i to, jaká je náročnost na provoz ČOV – některé ČOV, aby byly funkční by vyžadovaly skoro denní obsluhu;
- při povolování ČOV by měla být řešena problematika kalu – některé ČOV nemají kalový prostor a následně pak chybí i nějaké navazující řešení,
- dále bylo konstatováno, že pro vypouštění do vod podzemních je ukazatel celkového fosforu nepodstatný a že chemické srážení je v tomto případě kontraproduktivní, naopak přísnější by mohly být požadavky na celkový odstraněný dusík.