Setkání slovenských vodohospodářů se přesunulo a je již třetím rokem v blízkosti slovenského Blaníku (spí a čekají tam rytíři až bude nejhůř). Pořadatelům se podařilo spojit reprezentační prostory, atraktivní místo a spoustu významných osob (ministerských přednášejících)… Zajímavý je tak přenos z ministerských výletů a informace ohledně chystané legislativy v EU, mne např. zaujala jednání o BAT v průmyslu. Na druhé straně se mi zdá, že se prohlubuje propast mezi tím, čeho by mělo být dosaženo a co je reálné – alespoň na mne to tak působilo, když přednášející mluvili o finančním a personálním zajištění cílů ve vztahu k EU… Možná to byl jen můj dojem na základě zkušenosti z Česka např. ohledně financování odkanalizování venkova.

Svou přednáškou jsem se snažil v duchu velkých myšlenek Josefa Švejka ukázat cestu k nápravě – cítil jsem, že je potřebné odprezentovat nějakého „napraveného“. No a k tomu mi posloužili srážkové vody a změny, které kolem nich proběhly za posledních dvacet roků v ČR. Bylo mi záviděno. Naštěstí nikdo nepožadoval nějaký další důkaz o tom, že těch napravených oblastí je víc – například těžko bych prezentoval změny v recyklaci vod (po přednášce o cirkulární ekonomice), tam jsme na tom stejně, asi tak dvacet roků za západními zeměmi.

Co ale Slováci umí, je vybrat termín pro setkání. Okolní kopce přímo hrály všemi barvami a vybízely k výstupu nad mraky, které se válely v údolích, a tak se vyměňovaly názory i outdoorově nebo pak indoorovně v saunách. V každém případě je setkání unikátní tím, že tam jsou především podnikoví vodohospodáři, které v ČR už potkáte jen výjimečně. A tak si alespoň můžete postěžovat nebo vyměnit zkušenosti na stejné úrovni. Stále je co řešit…

Ing. Karel Plotěný