Tady na akci věnované srážkovým vodám (ale nejen jim) jsem si prožil deja vu. Pomatuji se, jak jsme např. na konferenčních večírcích v našich profesních začátcích sedávali a spolu řešili technologické problémy s konkurenčními technology (např. Karlem Kubíčkem tehdy z Fortexu) a na pivní tácky malovali detaily čistíren odpadních vod ve chvílích, kdy pro obor méně angažovaní kolegové usilovali o přízeň dam.

I když jsem v programu semináře byl prezentovaný jako praktik na decentrální ČOV, průkopník recyklace odpadních vod a tepla a  nekonvenčních sanitárních systémů , tak musím říct, že vzdělávání na takové akci je obousměrné – člověk se tam doví výsledky „soukromých výzkumů“ a následné zkušenosti při jejich uvádění do praxe (postoj legislativy atd.) a naopak – může odprezentovat své znalosti a zkušenosti ze světa. V samotném centru v Hostětíně je pak i celá řada již aplikovaných technologií… suché záchody, kompostovací toaleta, zelená střecha, splachování dešťovkou… tak že si to, o čem se mluví, můžete někdy i osahat.

Mne osobně sobota strávená na takové akci nabila a přesvědčila, že jsou pořád lidé snažící se o „udržitelnost“, a to i bez ohledu na to, jestli je to v současnosti ekonomické a že jsou lidé ochotni si věci osahat, jít do hloubky problémů, pochopit je a snažit se i ověřit své předpoklady v praxi a neskončit u nějakého povrchního univerzálního názoru. Prostě si tu svou myšlenku i odpracovat. Filosofie lidí, kteří žijí svůj vlastní život, a ne život hrdinů seriálů musí oslovit každého, kdo je potká. Tak že v tomto případě jsem byl větším dlužníkem já.

To co jsme, pak prakticky dlouho do večera, řešili bylo zajímavé – hřbitov, školku, chatu, zemědělskou usedlost… Další objev, který jsem udělal, technická část problému je většinou jen malá část – neméně důležitá je část související se vztahy, komunikací, sociálními podmínkami, ekonomickými možnostmi. No a důležité je si i uvědomit, že za rozhodnutí a jeho důsledky si každý odpovídá sám. Protože tím, jak se rozhodne ovlivní hlavně svůj život.

Na cestu domů jsem dostal Hostětínský mošt – možná je v něm stejná pravda jako ve víně, a možná proto i to mudrování o životě…

Ing. Karel Plotěný