Vyhodnocení dotazníků z podzimních seminářů

28. 11. 2016

Dotazníky potvrdily to, co jsme tak nějak tušili, většina vodoprávních řízení končí klasicky, a to vydáním povolení k nakládání s vodami (průměrně 70%), jsou ale i úřady, které ještě ohlášení zatím nepovolily. Důvody pro nevyužívání instituce ohlášení jsou v těchto případech různé – od tlaku „povodí“ až po strach z  OZO . Na druhé straně jsou úřady, kde je i 90% ČOV povolených na ohlášení. Zatímco u ohlášení nelze vypozorovat nějaký územní vliv a názory se mění úřad od úřadu, tak co se týká vypouštění do povrchových a podzemních vod, tam trend zřejmý je. V Čechách je převážná část decentrálu vypouštěna do vod povrchových, na Moravě většina decentrálu končí v zásaku, když pomineme „jímky na vyvážení“. Ještě by bylo dobré zjistit, nakolik je toto rozhodování dáno hydrogeologickými vlivy, nebo nakolik je to subjektivností výkladu slova výjimečně – viz Vodní zákon … lze povolit jen výjimečně na základě vyjádření osoby s odbornou způsobilostí 8) k jejich vlivu na jakost podzemních vod, pokud není technicky nebo s ohledem na zájmy chráněné jinými právními předpisy možné jejich vypouštění do vod povrchových nebo do kanalizace pro veřejnou potřebu. Většina úřadů, podle dotazníků, dá přednost před zásakem i nákladnějšímu odvádění do povrchových vod, jímku na vyvážení za každou cenu (i v případě možného zásaku) však nepreferují nikde. Což koresponduje i s tím, že většina souhlasí s tím, že na sociální únosnost ceny vody bychom brát ohled měli, avšak životní prostředí by mělo mít přednost. Požadované parametry, i když je máme suverénně nejpřísnější minimálně v Evropě, považuje většina za úměrné a jen část za přísné. Zajímavý je názor skupiny lidí z inspekce ŽP – ti jsou zjevně největší odpůrci ohlášení a logicky i nejnáročnější co se týká požadavku na kvalitu čištění.

dotazník _ Anaerobie, léky, drogy, smrad a legislativa Dále je zajímavý zjevný rozdíl v počtu ohlášených čistíren odpadních vod a v počtu revizi (alespoň na základě průzkumu mezi revizory, kteří si obnovovali své pověření). Na druhé straně procento skutečně vzorkovaných čistíren je ještě nižší. Otázkou tedy je, jestli by cesta ke zlepšování stavu měla jít nějakými dalšími administrativními cestami a zpřísňováním hodnot, nebo prostě jen tím, že úřady budou důslednější a budou se kontrolní činnosti věnovat. Stav, kdy poctiví jsou po zásluze potrestáni přísnějšími požadavky a dalšími náklady není moc motivační, zvláště když to pak výsledný stav vod ovlivní minimálně nebo vůbec, protože zatížení nutrienty z dalších zdrojů je mnohonásobně vyšší – sto pasoucích se krav = 500 nečištěných EO, dtto močůvkou pohnojené pole nebo několika tunami hnoje pohnojený rybník.

Ing. Karel Plotěný