Odhadem se této konference účastní přes tisíc lidí, rozdělených podle zájmu do několika desítek sekci, odhadem tak 50 sekcí. Konferenci předchází workshopy v sobotu a neděli, na kterých, skoro formou výuky, probíhá seznámení zájemců s jimi vybranou problematikou – např. zápach, deamonifikace, aerace… (prostě nalévárna, aby i greenhorn v tématu byl na konferenci v obraze).

Samotná konference pak trvá tři dny a začíná současně s výstavou a je opět rozdělená do sekcí k dílčím problémům. Dle mého názoru a zkušeností je v jednotlivých sekcích hodně rozdílná úroveň, některé byly hodně povrchní a o všeobecně známých věcech a některé naopak pojednávají o úplných novinkách, a tak si většinou návštěvníci vybírají podle přednášejících a spíše se účastní jednotlivých přednášek než sekcí. Tak že po každé přednášce následuje „škatule, škatule, hýbejte se“. Zajímavostí jsou „sekce v pohybu“ – skupina zájemců o sekci se pohybuje po výstavišti a jsou přímo prezentována některá zařízení a jejich funkce na exponátech … aneb názory na novinky přímo nad exponáty.

Co se týká úrovně, můj subjektivní názor, ve většině témat jsou Američané následovníci toho, co se přednáší v Evropě a hlavně na německých konferencích. Nejvíce to bylo vidět v sekcích týkajících se HDV ( hospodaření s dešťovými vodami ), tam jsou Američané myslím i za námi, tj. ve stadiu tvorby předpisů a pilotních staveb. Naopak v sekcích týkajících se čištění vod ve velkých městech, deamonifikace, problematiky membránových čistíren, anaerobního předčištění komunálních vod, energeticky vyrovnaných ČOV, tak tam jsou s Evropou srovnaní, nebo i inovativní. Zejména se to pak týká poloprovozů a realizací – např. deamonifikace je tam brána už za jako vyřešený problém a staví a projektuje se na řadě čistíren už jako full scale (velká čistírna z tohoto pohledu znamená několik stovek tisíc lidí). Z úplných novinek pokročil vývoj mikrobiálních palivových článků, nanotechnologií, odstraňování nutrientů a mikronutrientů (estrogeny, léky), modelování procesů …což bylo prezentováno v těch více vědeckých sekcích. Řada sekcí pak připomínala Moravskou Třebovou - byla přímo jen o realizovaných akcích a některé sekce byly přímo věnovány zastupitelům a politikům – takový úvod do problematiky a schopností rozhodovat o infrastruktuře. Na své si tak přišli jak zástupci investorů, tak i provozovatelů a výzkumníků. Prostě multitématická a multioborová konference pro každého.

Mě osobně oslovil způsob výuky – první den jsem se přihlásil na sekci o řešení zápachu. Výuka probíhala interaktivní formou – nejprve jsme se pokoušeli poznat a zařadit zápachy podle stupnic, sdělit zážitky ze svého života o tom, co nám zůstalo v mozku při vyslovení pojmu nejhorší zápach a popsat pocity, tak aby ten zážitek byl přenesen co nejlépe. Pak jsme názorně formou živého řízeného obrazu sestavovali čichové ústrojí a demonstrovali co se děje s čichovým ústrojím a mozkem, když člověk ucítí například amoniak. Konec byl věnován praktickému nácviku situace, kdy si místní občané (aktivisté) stěžují na zápach z čistírny a zástupce každá zájmové skupinky musel absolvovat jednání obecní rady s tím, že musel zastávat určité přidělenou roli – já jsem hrál poradce starosty k odborným otázkám. Cílem bylo najít řešení jak po technické stránce, tak i po stránce umění vyjednávat (dohoda se stěžovateli v rámci možností obce) a o výsledku jednání pojednat zprávou v místním rádiu.

Karel Plotěný