Zimní vodohospodářská třicítka 2014 – závod týmového ducha

6. 2. 2014

Nešť, vejdeme se aspoň pouze do dvou aut a na trase závodu se ve zbylém počtu posnažíme, abychom i tak byli vidět. Bohužel Petrův nedávno zhmožděný kotník nedovolil tomuto jinak zběsilému závodníkovi účast na závodu, který se vzhledem k nedostatku sněhu konal pěší formou a jeho příkladu následoval i Vítek, snad ze soucitu nad kolegovým smutným osudem a tak tito dva se v den závodu odebrali na jediné místo, kde se nacházel nějaký zbytek sněhu, tedy směr Praděd.

Zatímco my, mající po předešlém večeru a noci Pradědu plné zuby, mohli jsme vyrazit po krátké snídani na start závodu. Takže nás nakonec zbylo šest, víc než Poláčkovců, navíc s touhou urazit 16 kilometrů pěšího závodu v čase co nejkratším, zejména s ohledem na to, po cestě nezmrznout.

Startovní výstřel z připraveného děla nás poměrně vylekal a tak jsme vyrazili s několikaminutovým zpožděním, v podstatě hned, co nám zmizel děs z očí. Hned u první chaty jsme odhodili zničené nordic-walkingové hůlky, které by nás cestou jen zdržovaly, a ve svižném tempu jsme pokračovali stíhat čelo závodu. Nutno dodat, že jsme vytvořili vlastní subpeleton a jako správní spolupracující závodníci jsme se na jeho čele pravidelně střídali.

Trošku nás zaskočila, a to pak ještě několikrát, občerstvovací kontrola, která zejména podílem čaje v nalévaném rumu značně podkročila jiné závodní ročníky. Hned na této kontrole jsme zjistili, že brát si jakékoliv ovoce je vzhledem k jeho zmrzlému stavu kontraproduktivní, neboť jeho rozmrazením v ústech a vydaným teplem, nutným k jeho zahřátím, mnohonásobně vyčerpáme energii, kterou bychom z něho potenciálně mohli dostat. To u rumu nehrozilo, obzvláště pokud se trochu naředil teplým čajem.

Závod jsme zvládli zejména díky kolektivnímu duchu, navzdory namrzání vlasů, vousů a jiných rohovin, čouhající zpod jinak dobře utěsněných ošacení. Naše žlutočepicatá stopa byla dobře vidět po celou trasu závodu a nakonec jsme, jako nejpočetnější skupina dorazili do cíle závodu ve shodném čase.

A konečně mohlo dojít i k rozboru závodu, chyb na trati, poučení pro příště a podobně.

Bylo tam opravdu krásně, to komentuje i následující fotografie.

Tož tak, pojeďte příště s námi!

Antonín Vondruška
http://www.zvh30.cz/