Expedice Beskydy 2015

8. 10. 2015

Pokud nejste příliš nároční na stravování, tak penzion Zátiší v Komorní Lhotce lze jen doporučit – cenově dostupný, dostatek sportovního i relaxačního vyžití jak pro dospělé, tak pro děti.

Expedice Beskydy 2015 _ ASIO, spol. s r.o.

Ačkoliv se náš výchozí bod (Komorní Lhotka) nenacházel přímo v centru dění Beskyd, tak i odtud bylo kam směrovat náš výšlap první den. Po deštivé noci a ranním mlžném oparu, který nás provázel celý den, takže z výhledů toho moc nebylo, jsme vyrazili přes vrchol Ropička na turistickou chatu Kotař a dále na vrchol Prašivá, v jehož blízkosti je rovněž útulná chata se stejným názvem. Prostě nás to vždycky tak nějak vtáhlo do tepla pro doplnění energie… A neodměňte se, že jo?

Druhý den jsme se, jako správní vrchaři, jali pokořit bod nejvyšší, tedy Lysou horu (1323 m. n. m.). Dle svých sil a možností v tempu přiměřeném, což záviselo na stavu kloubů, kyslíkové kapacitě plic a v neposlední řadě i na přísunu povolených dopingových látek, stoupaly jednotlivé skupinky směrem k vrcholu. Někteří šerpové si to obzvlášť užili, vynesli nejen své batohy, ale i své ratolesti – za což tedy sklízí obdiv. A samozřejmě nelze nevyzdvihnout výkon všech dětí, které tento vrchol zdolaly, prostě vzájemná soudržnost dělá divy… Jen ten výhled byl, až na pár světlých okamžiků, stále nějak zastřený mlhou.

Expedice Beskydy 2015 _ ASIO, spol. s r.o.

Po náročných túrách jsme se věnovali relaxu – někteří hráli kuželky, ti méně akční mohli využít solnou jeskyni či společné posezení při skleničce a zpěvu za doprovodu kytary, což je pro večerní náladu asi to nejlepší – díky, Tondo! Když už jsme u toho děkování, tak rovněž nelze opomenout znalce místního teritoria, Vítka Hurčíka, který nás zásobil plány tras a popisem místních možností, jak strávit pěkný víkend.

Pondělní aktivity už byly v režii každého z nás, takže cestu domů jsme se snažili ještě nějak smysluplně využít. Ačkoliv byl program po oba dny dobrovolný, je potěšující, že různé skupinky držely pohromadě a dodávaly si vzájemnou podporu na společných túrách, což podpořilo hlavně ty nejmenší (tedy nejen je…). Tak zase někdy příště!

Helena Polášková