Už déle, než týden, se v mě přesýpají zážitky z výstavy ReBuild Ukraine. Mám se utvrdit v názoru, že výstavnictví je mrtvé nebo jsme prostě jen šlápli vedle?

Organizátoři české účasti nám připravili krásný stánek, servis byl perfektní, plznička byla, potud vše, jak má být. Bohužel jsme v tomto krásně připraveném prostředí obsloužili jenom malé množství potenciálních klientů. První den výstavy to vypadalo na přesilovku týmu s identifikací „Exhibitor“ nad týmem „Visitor“. Na stánek za námi přišlo více „nabízečů“ služeb (konzultace, doprava atd.) než zájemců o naše služby! Mimochodem, to je kapitola sama pro sebe, neměla by být před halou cedule „Zákaz postánkového prodeje“? Druhý den to bohužel nebylo o moc lepší. Nevím, jestli to bylo dáno cenou, kdy nejlevnější vstupné bylo podle všeho 300E(!) nebo byla příčina jiná.

Třešničkou na dortu pak byl dotazník vystavovatele, kde jsme upřímně uvedli, že z výstavy očekáváme 0 kontraktů. To se nesetkalo s pochopením a byli jsme pokáráni, že tam přece musíme „něco“ napsat. Rozumím, že se jedná o jakousi metriku, ale opravdu je potřeba ji ohýbat?
V každém případě všichni ze 13(!) kontaktů, které jsem si nalepil do výstavního deníku (rutina, kterou mne naučil Vraťa Cibula, největší výstavní profík, s nímž jsem pracoval), dostali poděkování za návštěvu a uvidíme, třeba 0 nakonec nebude 0.

Takže jak je to s tím výstavnictvím? Je mrtvé nebo žije?

Ing. Ondřej Unčovský