Vodohospodářská padesátka – Plzeň 2023

10. 10. 2023

Pokud jsem vloni tvrdil, že akce byla organizačně zvládnutá výborně, tak letos musím zkonstatovat, že se organizátor, tentokrát ovšem Povodí Vltavy, vytáhl k výkonu, který bude jen těžko dalšími následovníky dosažitelný. Průvodní publikace s pokyny a dárkové předměty na jméno, parkování vozidel, stravování, organizace ubytování i uskladnění kol před závodem i po něm, značení tras závodu v terénu, doprava na večerní bál i nazpět, prostě všechny „běžné“ a „automaticky očekávatelné“ organizační záležitosti klapaly na výbornou a hladce a za to patří pořadatelům dík a velký obdiv.

Povodím pěti plzeňských řek

To bylo motto letošního ročníku. Matně se mi v hlavě vynořila informace ze základní školy – Úhlava, Úslava, Radbuza a Mže. Ale která je ta pátá? Nepřišel jsem na to. A pokud jste na tom se školními znalostmi tak jako já, tak si musíte nechat poradit. Tou pátou řekou je Berounka, která Plzeň po splynutí všech předešle jmenovaných řek opouští. Takže zase chyták.

Letošní ASIOvá účast byla, co se týká počtu účastníků, rekordní. Čítala celkem 19 závodníků, z toho 3 nasazení do pěší podoby závodu a zbylých 16 potom účastnící se podoby cyklistické. Takovou smečku zorganizovat už je velmi náročné a je v podstatě nemožné ji shromáždit v jednu chvíli na jednom místě. Což dokládá i následující předstartovní fotografie.

Co ovšem předchází vlastnímu sobotnímu závodu je předzávodní páteční shromažďování se. Při naší početní síle nám to také trvalo celý večer. To nám všem, kteří jsme nereflektovali na nabízenou prohlídku pivovaru (kde už byla konec konců kapacita naplněna), ale nevadilo. Za pomoci dvou akustických kytar, cajonu, chřestítek a kontrabasu jsme postupně nahodili náš už trošku zarezlý asiový minibig band a za pomoci tohoto stroje času je pochopitelně překlenutí jakéhokoliv časového úseku až směšně snadné.  A sešli jsme se všichni.

 

 

Start

Start obou závodních alternativ se konal na nádvoří plzeňského pivovaru a bylo to místo pro start opravdu jako stvořené. Jen ta vzdálenost od ubytování nám naše denní penzum kilometrů poněkud zvýšila. Drobná předstartovní nervozita spojená s očekáváními velkých výkonů a krásných zážitků je zřejmá i z následující fotografie.

Pěší trasa se vinula Štruncovými sady (ano fotbal) okolo Boleveckých rybníků, arboretem Sofronka, po Sigmondově stezce okolo Šádlovského rybníka, dále přírodní rezervací Petrovka, přes vrchol Krkavec, kolem Košuteckého jezírka, alejí Kilometrovka, naučnou stezkou údolím Mže a okolo Radbuzy se zakončením opět na nádvoří plzeňského pivovaru a čítala cestou celkem 4 kontroly a občerstvovací stanice. Měla celkovou délku 25 kilometrů. Foto pěšáci.

Cyklotrasa zahrnovala celkem 69 km s pěti kontrolami a občerstvovacími stanicemi, s celkovým převýšením slabých 700m, holt placka. Cestou jsme mohli zahlédnout Litický hrad, barokní zámek v Křimicích, Borskou přehradu, středověké hradiště ve Štěnovicích, královský hrad Radyně (nejvyšší bod trasy), zámek Kozel, ve Starém Plzenci si dát organizátory připravené šampíčko a naučným údolím Úslavy se přes Božkov vrátit nazpět na nádvoří plzeňského pivovaru.

Jako účastník cyklistické smečky musím kvitovat, že ač nás bylo neuvěřitelných 16 závodníků naprosto rozdílných kvalit bicyklových i personálních, podařilo se nám udržet po celou dobu závodu náš mnohdy velmi natažený peloton kompletní, a to i na úzkých polních a lesních cestách, až do cíle závodu.

Občerstvovací stanice

Most

Vrcholovka na Radyni – vrchol nadšení

Vrcholovka na Radyni 2 – vrchol únavy

 

Cíl

Cílem jsme projeli v našem kompletním protaženém asiovém pelotonu a hned v cíli jsme se také potkali s naší pěšáckou skupinkou. Nádvoří pivovaru bylo dobré místo jak pro start, tak i pro cíl závodu.

Společenský večer

Několik rychlých plzeňských piv a už spěcháme, opět pouze za pomoci vlastních sil, nazpět na ubytování, na večeři a slavnostní večer v Parkhotelu Plzeň! Společný autobus tam jsme nestihli, ale i běžnou linkou MHD to byla čtvrthodinka. Parkhotel nacvaknutý k prasknutí nás odsoudil k sezení v přísálí, ale to nám stejně nevadilo. Tak ještě potancovat, poklábosit a nočním plzeňským rozjezdem, zorganizovaným v rámci závodu, nazpět na kolej. A spát.

A taky se těšit. Příští rok nás totiž čeká v Bílých Karpatech ročník vodohospodářské padesátky s číslem 50!

Ing. Antonín Vondruška