Problematika znečištění toků - pár příkladů z praxe

16. 12. 2019

Vedle povoďáků a zástupců legislativy bylo pozváno i pár duší, aby se pokusilo o pohled zvenčí. Měl jsem tu čest být mezi pozvanými, nad problematikou jsem se docela zamyslel, a tak mi připadá škoda se o své poznatky nepodělit, případně tím vyvolat diskuzi, což se povedlo i na semináři, ale myslím, že jen s malou odezvou. Je potřebné diskutovat častěji – řada skutečností dojde člověku až ex post a pokud má být diskuze plodná, tak je potřebné i něco dodatečně nastudovat a odkomunikovat.

Můj příspěvek najdete na našem YouTube ASIO – a stále si za ním stojím, i když na základě diskuze bych některé formulace upřesnil a určitě i rozšířil téma. Člověk může být multifunkční jen do určité míry.

Díky debatě jsem si některé informace potvrdil – stav vod se v poslední době nezlepšuje (i díky suchu) a podle mě z toho logicky vyplývá, že vynakládané náklady a činnosti nejsou úplně efektivní a my musíme zjistit proč. Něco zaznělo už v mém příspěvku, ale díky debatě bych doplnil i další mé osobní názory. Některé jsou shodné s tím, co na semináři zaznělo a některé, o kterých si myslím, že jsou také důležité, ale zatím jako prioritní brány nejsou.

Obecně si myslím, že pokud chceme dosáhnout dobrého stavu, že nestačí kosmetické úpravy v podobě zpřísnění některých limitů, ale že je potřebná změna přístupu, a to jak po stránce technické, tak i organizační. Z pohledu manažera chybí jednoznačně v systému osobní motivace a odpovědnost (i když řada lidí se snaží o zlepšení) a pak i odpovídající pravomoci k řešení problémů (pružná legislativa). Je někdo z legislativců a politiků odpovědný (se všemi důsledky) za zlepšení kvality vod? Je legislativa nastavena tak, aby motivovala ke snižování znečištění?

Obecně

Je potřebné nastavit motivačním způsobem prostředí – tj. jak v oblasti lidských zdrojů, tak i v oblasti vypouštění znečištění – aby platilo, že znečišťovatel platí úměrně vypouštěnému znečištění (viz úhradová vyhláška, která neprošla). K tomu je potřebné mít zmapované zdroje znečištění jak ve městech (důsledná správa VaK), tak i na venkově (obce a vodoprávní úřady ORP) a opět aplikovaný motivační systém k řešení odpadních vod. Ten by pak měl podporovat nejudržitelnější řešení (ne alibismus, ale nej řešení po stránce komplexnosti – např. vyvážení jímek není udržitelné řešení). Tato řešení by měla být součástí územního plánování např. PRVK a plánů povodí. Z těchto plánů by pak mělo být jasné, zda je reálné dosažení dobrého stavu a priority (nemít plány pro plány).

Konkrétně k jednotlivým znečisťujícím jevům

Uhlovodíky

Opravdu si myslím, že uhlovodíky v tocích podstatně souvisejí se splachy z komunikací, jednou z příčin nelepšícího se stavu jsou nefunkční „vyplachovací“ odlučovače a to, že cesta vede přes maximální uplatnění HDV – tj. nevypouštění srážkových vod přímo do toků (uplatnění propustných povrchů , průlehů, retenci).

Fosfor a trofizace

Není dle mého názoru jen věcí srážení fosforu na čistírnách odpadních vod (což by mělo být samozřejmé u všech čistíren s odbornou obsluhou – někdy už i od 50 EO), ale jak se ukazuje, podstatný vliv má zemědělství (zejména tam, kde dochází ke splachům z polí) a pak i zdánlivě čisté srážkové vody z dešťových kanalizací, pokud jsou vypouštěny přímo do toků (obsahují desetiny miligramů fosforu na litr). Naopak požadovat srážení fosforu u většiny domovních čistíren je z hlediska udržitelnosti nesmyslné (rizika a produkce kalu jsou větší riziko).

Bakteriální znečištění

Je především funkcí množství vody, která odteče odlehčovacími komorami (a tedy stavu hospodaření se srážkovými vodami ) a řešení velkých zdrojů (nemocnic a LDN). Podstatně pak toky ovlivní i bodově zaústěné velké čistírny. Tam má smysl namířit opatření.

Venkov a jeho řešení

Souvisí s fosforem a bakteriálním znečištěním. V případě řešení venkova je třeba klást důraz na reálnou proveditelnost (varianty centrálního a decentrálního řešení) a udržitelnost (posouzení celkových dopadů) – což souvisí i s uplatněním přírodě blízkých řešení a řešení zadržujících vodu v krajině.

Recyklace a její podpora

Voda, která neodteče do toku, ho neznečistí, je přitom škoda nevyužít jejich hnojivých vlastností (naopak je třeba respektovat rizika jako solnost tvořenou NaCl, což není problém např. šedých vod ).

Budoucnost

V rozvojových zemích (pokud mezi ně patří i Čína, Singapur atd.) se začínají prosazovat bezvodé systémy odkanalizování (sběr a využití exkrementů a moči bez podpory vody a nebo s jejím minimálním množství). Odpadá tak celý proces transportu vody, čištění vody a proces recyklace nutrientů je jednodušší. U nás by se taková řešení uplatnila přinejmenším při řešení rekreačních objektů.

Co brání výše uvedenému – alibismus (neochota měnit zaběhnuté) a následně pak chování v legislativním procesu – šablonovité aplikování zákonů nezohledňující místní možnosti optimálního řešení, nedůslednost ve vymáhání optimálního chování ať už v legislativním procesu a nebo v praxi.

Ing. Karel Plotěný