Obsazení je různorodé, od pracovníků inspekce až po konkurenci, a tak nás o to víc zajímají i názory, které mohou účastníci vyjádřit mj. pomocí přiložených dotazníků. Pro mne je čtení dotazníků obřad - vždy se v nich najde pár reakcí, na které by i člověk rád odpověděl, ale ono není kam odpověď adresovat. Ale i za takové reakce jsme vděční, tím spíše, že se tak dozvíme to, co bychom se jinak nedozvěděli. Někdy jde o jiný názor na věc – s ním můžeme nebo nemusíme souhlasit, někdy jde o neporozumění např. v pochopení legislativy, a to je pak škoda, že není možné dovysvětlení něčeho, co jsme neřekli tak, aby to bylo správně pochopeno, a nemáme tak možnost to napravit. V každém případě je to pro nás poučení a na dalším semináři se snažíme o srozumitelnější výklad. Proto, abychom se lépe dorozumívali, jsme do přednášek zařadili i téma „Bludy a omyly“, které popisuje, jak vznikají chyby v komunikaci, jak se tvoří postoje (mentální modely) k jednotlivým jevů obecně a jak se dá ověřit, který z těchto mentálních modelů je pro praxi výhodnější. Nakonec je to jednoduché – zvolit si kritéria a ta pak vyhodnotit alespoň v první fázi, kdy praktický výstup rozfázování vede k přesnějšímu odhadu.

"Bludy a omyly" na příkladu jímek na vyvážení

Příklad takového mentálního modelu, kde mají lidé různý názor na nějaký jev, a je to tedy téma k debatě, jsou jímky na vyvážení . Již tradičně je většinou obhajují pracovníci inspekce a naopak zase většina členů skupin, jako jsou hydrogeologové, dodavatelé ČOV, pracovníci obecních úřadů a dokonce i zástupci CHKO atd., ví své a většinou zastávají opačný názor – jímka na vyvážení je v praxi nejrizikovější řešení. Proto je toto téma ideálním příkladem k demonstraci pochopení tématu „bludů a omylů“ – zapomenout na teoretické předsudky, popsat si přesně cíl, kterého má být dosaženo, pak způsob a představa, jakže ho bude dosaženo, co to konkrétně bude znamenat po stránce nákladové a organizační, jaké to bude mít dopady na ŽP, hygienu a spokojenost lidí, kvůli kterým a pro které se to vlastně dělá, a pak současný stav chování a důvody, proč se lidi nechovají způsobem předpokládaným v legislativě.
Nakonec se možná objeví ten pravý důvod (nebo pravé důvody) – a co když je ten pravý důvod ten, že o nějaké řešení stavu, který existuje desítky let, nikdo nestojí… a v podstatě nikomu nevadí nebo vadí jen těm, kterých se tento problém osobně nedotýká. Tím narazíme hned v začátku na potřebu rozhodnout, čí cíl by případná změna měla být. Co když se dopočítáme, že kvůli řešení jednoho negativního jevu s nějakým diskutabilním dopadem na zdraví lidí vznikne jiný negativní jev s ještě větším dopadem a s většími riziky, a ještě za něj lidé budou muset pravidelně platit? A co když je nakonec nejlepší řešení ještě úplně jiné a největší chybou je to, že se zabetonujeme na nějakých pozicích a nehledáme ho? Co když cesta k optimálnímu řešení problémů s jímkami na vyvážení vede přes dělení vod v rámci sanitárních systémů?
Závěr vyžaduje nějaké moudro – jiná kritéria, jiné cíle a jiné zájmy budou mít nejrůznější subjekty, a dokonce v každém konkrétním případě to bude jinak… Asi tomu tak bude i v případě jímek na vyvážení - muselo by se začít od toho, jaká jsou práva jednotlivce, skupin, a jak řešit střet zájmů atd. No a to už jsme v úplně jiném oboru, a tak zase máme na vybranou - myslet si své, a to obhajovat, nebo se snažit dál vzdělávat, objasňovat a hledat co nejobjektivnější model…

Karel Plotěný