49. ročník Zimní vodohospodářské třicítky

6. 2. 2024

V loňském kalamitním ročníku, kdy se závod kvůli přes noc napadlému sněhu nemohl v regulérní trase konat jsme se letos těšili, že si zajedeme obvyklou závodní trasu a navážeme tak na naše úspěšné předcovidové ročníky. Naše letošní sestava byla pouze šestičlenná, ovšem se třemi závodníky, přihlásivšími se do první, tedy echt závodní vlny, tedy běžce s nejvyšší ambicí. Z této naší svaté trojice nakonec den před odjezdem abdikoval Honza kvůli zdravotně-rodinným komplikacím, ale i dvojice Michal – Vojta nám slibovala neúprosnou řež s časem, tratí a sama se sebou. A Honza mohl své neúčasti, vzhledem k rychlým sněhovým podmínkám na trati, a jak uvidíme dále, rozhodně želet. Zbytek naší skupinky, bojující převážně sama se sebou a s tratí se mohl v tomto ročníku zařadit do pohodové druhé vlny dalších asi dvě stě závodníků a trať si projet ve svém tempu.

Reprezentanti společnosti ASIO

Večer před závodem jsme strávili v příjemném prostředí Zelené chaty, kde jsme si ve spojení s muzikanty ze středočeských, pražských, jabloneckých a VASkových vodáren (kytara, kytara, kytara, housle, mandolína, foukací harmonika a basa) zopakovali některé zásadní hity šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let minulého století. À propos. Abych nezapomněl. Ještě samozřejmě proběhl večerní rychlostní test běhu proti radaru, kde oba naši specialisté na rychlostní disciplíny Vojta s Michalem prokázali oprávněnost startu v první vlně svojí okamžitou rychlostí 26, resp. 25 km/h.

Start tedy proběhl ve dvou vlnách. První, rychlejší, o počtu cca 80 běžců vyrazila na trať úderem hodiny desáté. Druhá početnější vlna o dvacet minut později.

Předstartovní příprava první závodnické vlny

Celý závod se konal za krásného slunečného počasí. To sice nemohli někteří závodníci z rychlé první vlny, s očima zatmělýma závodním adrenalinem zpozorovat, ale my druhovlnoví jsme si to mohli užít dostatečně. Trasa byla připravena v celé běžné závodní délce, tedy pro ženy čítající 20km a pro muže 30km a přes některé úseky, kde bylo možno vpravit neopatrnou jízdou do skluznice brzdu ve formě kamínků, šišky, jehličí nebo kapradí, byla tato trať velice rychlá. O tom svědčí i výsledné časy. Vojta se se svým časem 2:33:34 umístil ve své kategorii na skvělém pátém místě, Michal s časem 2:54:36 na místě osmém a Tonda v kategorii zkušených pohodářů nad pade, s časem 3:11:02 na výborném místě šestnáctém. Vojta se navíc svým dosaženým časem dostal na roveň s doposud historicky nejrychlejším závodníkem startujícím kdy za ASIO, Honzou Říhou. Našim ženám se pak dařilo sbírat vitamín D na trati dlouhé 20km po dobu 3:58:46 u Marki, resp. 4:09:11 u Janči. Všichni opálení závodníci byli za svůj přístup odměněni gulášovkou a pivem v restauraci Na paloučku.

Obvyklá rychlost závodníka první vlny

Pozávodní večer jsme strávili opět v naší Zelené chatě, tentokrát za zpěvu amerických bluegrassových a countryových tradicionálů s doprovodem kytary a nástroje zvané dobro. Dobrý večer to byl.

Na nedělní ráno jsme si naplánovali krátký dopolední výklus s trasou Červenohorské sedlo – Výrovka – Švýcárna a zpět. Hned po snídani jsme tedy nasedli do vozidel a po krátkém transferu na ČHS jsme ihned vyrazili na trasu. Krása okolního veškerenstva se snad ani nedá slovy popsat.

Krása

Dokonce i na tu Švýcárnu jsme přes neustálé kochání se okolní přírodou nakonec dorazili.

A teď už jen z kopce dolů a domů.

Ing. Antonín Vondruška