Okolo Třeboně – Hospodaření s vodou v krajině 2020

Aby se i laik zorientoval v situaci kolem klimatu a nešířil fámy, by stačilo zpropagovat hned úvodní přednášku doktora Rožnovského, která s nadhledem, bez lobbystických vlivů popisuje současnou situaci v době, kdy je zdánlivě vody dostatek.

Můj zjednodušený mentální model k této problematice – roste teplota, díky ní roste evapotranspirace, a tak i přesto, že srážek podstatně neubývá, ubývá vody v krajině. Díky neudržitelnému hospodaření s vodou v krajině (necitlivá urbanizace a zemědělství) navíc ubývá vody i v prostředí, krajina pak nechladí, jak by mohla a voda místy chybí. Řešením je zpomalení ohřívání zadržením vody a jejím odparem (chlazení a doplňování malého vodního cyklu) a tam, kde to už spravit nejde, lepší hospodaření s vodou – úspory ve spotřebě, případně její dovedení odjinud nebo vytvoření zásoby v zimě a na jaře. K navýšení využitelných zásob vody v krajině pak vedou 2 cesty – zvýšení objemů v hlubších zvodních, tam, kde je to možné a tam, kde to není možné, zasíťování a povrchové nádrže na vodu .

Pár aha momentů z konference:

• letošní srážky doplnily podpovrchové zvodně (…), ale zásoby vody v hlubších zvodních nenarostly. Tj. stav zásob v hlubších vrstvách je nejen obrazem množství srážek, ale i infiltračních vlastností půdy (krajiny) v místech infiltrace do spodních vrstev. Proto je důležité znát hydrogeologické poměry – navýšením těchto zásob by pak krajina tam, kde je to možné, získala akumulační schopnost (viz pro srovnání články typu „Půda nemá kohoutek“ ) o velikosti několika povrchových nádrží. Pravdou je, že někde tato možnost není a pak to, že půda nemá kohoutek.
• Na konferenci dokonce z úst pracovníků výzkumných institucí zaznělo, že by se mělo uvažovat s využitím vyčištěných odpadních vod – viz např. i zmíněná metodika zpracovaná VUMOP – panem Zavadilem již v roce 2008. Konečně jsem se mezi řádky dozvěděl, proč zavlažovat odpadními vodami oficiálně nechceme (i když neoficiálně to děláme tím, že vypustíme vodu do toku a obratem ji použijeme). Potřebujeme se nějak bránit dovozu produktů pěstovaných na jihu. Bohužel s odmítáním závlah odpadní vodou ve velkém bráníme i udržitelnému řešení likvidace odpadních vod v malém – řešením co nejblíže zdrojům s minimálními následky na krajinu a toky.
• Párkrát se v přednáškách objevily pojmy jako enviromentální bezpečnost, odolnost, hodnocení rizik apod., což věřím, že by mohlo být předzvěstí toho, že začneme řešení hodnotit i z těchto hledisek. Pak by snad ke slovu konečně přišla i všude proklamovaná, ale v praxi ignorovaná udržitelnost.

Poděkování pořadatelům za kvalitní obsah a tradiční povzdech, škoda, že si odborníci vykládají (brečí) mezi sebou, a že si nenajde čas někdo z těch, co např. tvoří legislativu, dojít obohatit svůj mentální model. Bez hlubších znalostí pak stačí polopravdy na to, aby i závažná rozhodnutí nebo legislativa nebyla dostatečně komplexní.

Ing. Karel Plotěný