Předmětem výstavy je silný příběh Litevců (mimo jiné i rodiny velvyslance), kteří byli jednoho říjnového dne z čista jasna vysídleni na Sibiř. V „dobytčácích“ urazili 6000 km a museli přežít nejprve první zimu. Pak to pokračovalo adaptací na zimu a prostředí... Zajímavé je při tom sledovat jejich chování jako komunity. Vrátili se pak až po rozpadu Ruska a dovezli si sebou jednu novou generaci tam narozených dětí.

Cílem výstavy není se pomstít nebo někoho obvinit (samotní vyhnanci prý o tomto období nemluví ani před svou rodinou... obdobně jako lidé u nás o válce), ale pokusit se najít odpověď na otázku, kterou si kladli po dobu pobytu a sice proč? Kdyby existovala odpověď, třeba bychom pak i lépe pochopili, proč se v současnosti situace zase opakuje... lidi (často jen děti) jsou přesídlováni.

JmK a Litevské velvyslanectví přispělo na přemístění výstavy, která putuje po celé Evropě. Dokonce jsme i stříhali pásku (anglicky cutting ribbon... myslel jsem, že je to informace týkající se rautu).

Kdyby jste měli čas a chtěli se zároveň i vydat do krásné zahrady s cukrárnou, tak doporučuji se u panelů zastavit a nechat příběh proběhnout v hlavě a prožít si i emoce.

Ing. Karel Plotěný